V zimě 2010/2011 jsme začali vyklízet, byla to síla a trvalo to do května a pak to začalo...Bourání, stavění a bourání a stavění...No do zimy bude snad i střecha, ale fasáda až na jaře. A kolik to stojí, už se mi z toho pomalu protáčejí panenky :)
…
V zimě 2010/2011 jsme začali vyklízet, byla to síla a trvalo to do května a pak to začalo...Bourání, stavění a bourání a stavění...No do zimy bude snad i střecha, ale fasáda až na jaře. A kolik to stojí, už se mi z toho pomalu protáčejí panenky :)
Jak to pokračuje?
Máme březen 2013 a já mám pocit, že jsem za dva roky nic nestihla nikde nebyla a nic si z těch let nepamatuju, jen stavbu, stavbu a stavbu...Od června 2011 do července 2012 jsme stavěli, tedy hlavně stavěli chlapi a mysjme koordinovali, ale i tak práce na plný úvazek. V červenci 2012 jsme se nastěhovali a postupně zařizujeme, hlavně starým nábytkem. Po dlouhém a litém boji se nám podařilo v lednu 2013 zkolaudovat a bojujeme s bankou o dopůjčku k hypotéce, ať můžeme dodělat terasu a garáž.
Rok 2014.
Uplynulý rok byl takový rozpolcený. Psychicky jsme se všichni dávali pomalu dohromady, i když ty materiální věci nám zrovna nepřidaly. Zavládl u nás syndrom vyhoření, hlava by chtěla něco dělat, zvelebovat a zabydlovat, ale skutečnost je jiná. Cítila jsem se vyčerpaná a bez elánu. Taková malá naděje byla dovolená v mém oblíbeném Španělsku, bohužel bez Milana, který odmítá lítat a taky jezdit na rodinné dovolené pokud se rodinná dovolená týká více členů rodiny, než nás dvou, ale i tak byla dovolená krásná (až na to počasí). A tak nenápadně nám ten rok utekl, kde nic, tu nic. Jediné co se nám snad zdařilo byla pergola na zahradě u našich a taky základy na boudu na zahradě u našich. Boudu potřebujeme, abychom tam mohli vyklidit garáž, kterou musíme zbourat, neboť je v havarijním stavu. A to je asi všecko. Takže tady máme rok 2014 a čeká nás úprava dvorku stavba garáže, stavba terasy a letní kuchyně a plotu. Na něco jsem zapomněla? Jo zapomněla v září přijde odhadce a zkontroluje jestli máme splněno. Já doufám a věřím, že to letos bude jiné, že to nebude jeden z těch hnusných let, kdy přijdete o blízkého člověka a nic nás nebaví, nebaví vás fotit, nebaví vás stavět, nebaví vás nic, málem ani žít a minimálně další rok se z toho vzpamatováváte. Doufám, že tohle je na chvíli za mnou a hodlám tento rok prožít! (no jo závěr není moc o stavbě, ale to je život).