Dnes Vám popíšu peripetie a strasti spojené s kompletní změnou projektu ke které jsme se rozhodli po tom, co jsme zjistili, že nám původní projekt nevyhovuje.
Dnes to psaní bude spíše o vyčištění hlavy, takže doufám, že se to někoho nedotkne, že to má s článkem pramálo společného a hlavně je to psáno chaoticky, protože jsem se u toho psaní opět vracela do těch pocitů a stavů, které jsem u toho měla.
Ani nevím odkud bych začala a tak začnu se svými pocity, které jsem již během rýsování projektu ventilovala i když neúspěšně. I když byl pan architekt šikovný a naše zadání splnil, něco mi na projektu pořád chybělo nebo přebývalo. No, asi ze mě jako z klienta moc odvázaný nebyl, nicméně si stál pevně na svém návrhu i po projevu mojí nevole. Můj přítel, který je zvyklý všechno řešit až když je pozdě mě neustále ukliňoval jak to bude všechno bezva a jak se mu projekt líbí a tak jsem si připadala jako blbec, že moc vyvádím.
Stejně jako moje pocity začaly na světlo již během rýsování vyplouvat technické nedostatky návrhu. Jako první se ozval tesař, kterému se moc nepozdával nákres střechy a sám za sebe řekl, že by tu střechu takhle rozhodně nestavěl. Když jsme tuhle informaci dopravili k panu architektovi, zavřel nám ústa statickým výpočtem a my byli na chvíli ukolébáni do sladkého nevědomí. Protože jsem docela aktivní tvor a potřebuju mít všechny dostupné informace než se pro něco definitivně rozhodnu, začala jsem aktivně řešit i okna a dveře. Opět další kámen úrazu. Materiál, který navrhnul pan architekt se vůbec nepozdával výrobci oken a kompromis navržený výrobcem zase dostával do varu pana architekta. Přiznávám se, že jsem v tomto bodě již mírně ztrácela hlavu, protože nejde zrovna o nic malicherného, ale o dům ve kterém doufám strávím větší část svého života. Opět se to nějak smetlo ze stolu a tak se projekt nechal bez větších zásahů poslat na úřad. Teprve tady jsme si zažili opravdovou komedii. Nejen, že jsem na úřad stejně musela několikrát dojet i když byl našim zástupcem pan architek, ale v dokumentech byli některé docela kuriózní chyby. Třeba situační plány někoho úplně jiného....Chybějící dokumetny a spol.
Abych to trochu zkrátila, projekt prošel bez větších obtíží a my měli nyní doma konečně tu kupku papírů, výkresů a zpráv na kteoru jsme všeho všudy čekali skoro rok. Jako první jsme si samozřejmě museli všechno nutně osahat a byli jsme zvědaví jak to vlastně vypadá na papíře. Euforie se bohužel nekonala! Korunu tomu nasadil náš známý a shodou okolností topenář, který se po prohlídce projekru málem vyvrátil ze židle. Narovinu nám řekl, že vytopit takový barák bude chtít kotelnu a že bychom si to s těmi vysokými stropy měli rozmyslet. Pozdě!!
No nic, na budování už bylo stejně pozdě a tak jsme si řekli, že to necháme uležet. Osud tomu chtěl ale jinak a my jeli na návštěvu ke známým, kteří mají podobný domek jako my, akorát o něco kratší, takže ještě horší podmínky. Byli jsme z jejich domu úplně unešení. Nejen, že měli krásně velkou kuchyň i obývák, dokonce jim vyšlo místo ještě na spíž a dvě koupelny!! O tom jsme si my mohli nechat jenom zdát. Největší překvapení na nás čekalo v patře. Nedokázali jsme si totiž to obydlené podkroví vůbec představit a když jsme to viděli na vlastní oči byli jsme mile překvapeni. To bylo něco, co jsem potřebovala. Taková menší facka přímo do obličeje. Doma jsem si sedla k počítači a začala návrh tvarovat podle mých představ. Nejdříve z toho samozřejmě vyšly totální patvary, ale časem to získávalo čím dál více lepší a lepší podobu. Když jsem nakonec svůj návrh odprezentovala přítelovi, byla z toho samozřejmě hádka, ale časem sám přišel s tím, že je to opravdu lepší než ten původní návrh.
Zbývala tedy otázka, co s tím? Dá se s tím vlastně vůbec něco dělat? Dá, ale není to jednoduché. Pokud se člověk rozhodně dělat drobné změny, může požádat o úpravu projektu s tím, že se vlastně používá veškěrá doprovodná dokumentace (technická zpráva, požárně-bezpečnostní řešení, koordinované stanovisko a spol) z původního projektu, jen se donese návrh a je to. Jenže my se rozhodli to totálně předělat, takže je potřeba udělat celé nové řízení. Naštěstí se to dnes řeší výhradně ohlášením stavby, ale i tak mám z toho noční můry procházet to stavební řízení celé znovu a tentokrát na 100% sama. Stopku mi udělila až paní z úřadu, že ne vše co chceme dělat nám povolí a to sice vcelku bezdůvodně, ale zákon je zákon. Takže mě čekalo znovu sezení s mým kamarádem počítačem. Zvládla jsem to, teď už jen zbývalo oslovit někoho, kdo nám to překreslí, dá tomu reálné rozměry a hlavně poukáže na naše chyby. Podařilo se mi přes sestru oslovit jejího tchána. Ten je sice strojní projektant, ale má ty samé programy a my měli předlohu domu v autocadu. Ten nám pomohl tak s polovinou projektu a zbytku a více technických věcí už se bál. Pro nás to však bylo dostatečné, protože jsem chtěli vidět jak by to vlastně celé vypadalo. Líbí se nám to natolik, že jsme odhodlaní to dotáhnout do konce. Potřebujeme "jen" někoho, kdo to dokreslí.
Samozřejmě za změnou nestály pouze technické nedostatky, ale i náš celkový dojem a pocit ze vzniklého prostoru. Zkoušeli jsme si totiž pár místností reálně rozměřit na domě a byli jsme zděšení, jak máme nacpat obývák, jídlenu a kuchyň do necelých 28 metrů čtverečních. Přišlo mi to strašně špatné hlavně proto, že dům by mohl mít podlahovou plochu až 240 metrů čtverečních a mě se ta představa, že reálně využijeme jen polovinu moc nelíbila. To byl ten prvotní impulz to opravdu změnit. Pro někoho hloupost, ale pro mě ne. Představila jsem si jak tam budeme trávit Vánoce nacpaní všichni na tří místné sedačce a stromek se na nás bude usmívat z chodby, protože v obýváku na něj už nezbyde místo. Jak budou naše děti trávit dětství a dospívání v pokojíčcích o rozměru 9 a 10 metrů čtverečních, zatím co chodba má skoro 22. Původně jsem chtěla projekt pouze upravit, ale nešlo to. Svedlo mě to do úplně jiné dimenze pojetí prostoru a tak jsem dala vzniknout společným prostorům o velikosti přes 40 metrů čtverečních. Dětem jsem dopřála vlastní koupelnu a každému pokojík. Jeden o 20 metrech čtverečních a druhý o 17-ti. Jsou sice v podkroví a bude to oříšek doladit, ale už se na to pomalu teším. Nemám ještě reálnou podobu podkroví, ale strávila jsem tam s metrem asi dvacet minut, abych si všechno řádně proklepla než se dám do tvoření návrhu. Díky za trpělivost a doufám, že na mě pro příště nezanevřete kvůli jedné slátaniny, kterou jsem tady publikovala v návalu emocí :)
( první obrázek je nové rozdělení přízemí, podkroví ještě nemám + druhý obrázek je původní rozdělení přízemí, podkroví zde v podstatě ani nebylo)
