Panelák a děti, jak to máte? Jak se vám bydlí?

elgreco elgreco

Autor diskuze

08.08.2012

Ahoj, koupili jsme si s manželem klasický panelákový byt 3+1, který má 77 m2. Máme dvě malé děti, tak si říkám, jak se nám asi v paneláku bude s dětmi bydlet a jak to máte vy? Co celé dny s dětmi děláte? U paneláku je hřiště a žijeme v malém městě, tak kousek je hned příroda, tak vyžité je, ale stejně si to nedovedu moc představit. Taky se chci zeptat, od kdy jezdili děti sami výtahem :-) a jak se Vám celkově žije v paneláku ??? Snad neuděláme chybu, když kupujeme byt v paneláku:-) .

Odpovědět

sonik05 sonik05

08.08.2012

Já jsem v paneláku vyrostla. Bydleli jsme 4 v bytě 64m2. Jediné, co mi tam kdy chybělo, byl vlastní pokojíček. Jinak jsme s dětmi na patře blbnuly buď na chodbě (měli jsme tam opravdu velkou, ještě uzavřenou než se došlo k výtahu) a nebo venku na písku a prolejzačkách. Ale od kdy jsme jezdili samy výtahem, to si nepamatuju. Jen vím, že dokud jsem byla lehká, tak když jsem zavřela dveře a než se zmáčknul čudlík, tak tam byla tma (asi si výtah myslel,že nikdo nenastoupil) a občas mě někdo přivoval...ale to byl ten starý výtah.

Odpovědět

elgreco elgreco

Autor diskuze

08.08.2012

Takže v paneláku se Ti líbilo? Manžel je z obrovského baráku a já jsem ze zděné bytovky, kde je zahrada, takže si život v paneláku moc představit nedokážu, ale snad se nám tam bude líbit. Výtah je tam novej, mám trochu strach s těch lidí, člověk je nezná a neví kdo tam pomalu vedle něj žije.

Odpovědět

sonik05 sonik05

08.08.2012

No, líbilo...asi v podstatně ano. Když naši místo ložnice udělali druhý pokojík, tak mi nic nechybělo. Neznala jsem nějaké grilování na zahrádce, takže mi to ani nechybělo. Ale chápu, že lidem, kteří vyrostli v domě se zahradou se na to bude špatně zvykat.

Odpovědět

veronika.deskova veronika.deskova

08.08.2012

@elgreco Ahojky, v paneláku jsem vyrůstala, stále žiji a vychovám děti :-)

Odpovědět

wel wel

08.08.2012

Já jsem také dítě sídliště. Tehdy to bylo fajn, prošla jsem několika paneláky, stěhovali jsme se xkrát. Prostě husákovy děti, lítaly jsme po sídlišti s klíčem na krku, šplhaly po lešení, prolejzaly křoví u baráků, zvonily na zvonky, třískaly dveřmi, malovaly na chodníky, skákaly gumu, utrácely peníze v samošce, hrály si na pískovišti, s rodiči chodily na procházku do přírody, do ZOO, na zámky, hrady, jezdily na chalupu, pak jsme koupili zahrádku, furt něco. Jenže táta byl z domku, máma z činžáku, máma byla OK, ale táta prostě chtěl domek. Takže jsme ho nakonec měli a máme, ale začala totální otročina. Rodiče už v domku zůstali, já prošla xbyty ve staré zástavbě nebo novostavbě a také jsem si teď prošla opět sídliště a už bych tam nikdy bydlet nemohla, prostě tohle už mám za sebou.

Odpovědět

jirulina jirulina

08.08.2012

V paneláku jsem vyrostla, vychovala děti a přestěhovali jsme se až teď. Pro dcery bylo sídliště výborné na kamarády, tady by jich moc nepotkali. Jinak souhlas s wel - užilo se blbostí :-D .