Dům v háji nebo byt v paneláku ve městě?

Zobraz úvodní příspěvek

myfairlady myfairlady

Autor diskuze

25.09.2016

Ahoj! Bydlíme v nájmu krásné pražské čtvrti, z níž se nám vůbec nechce.. . máme pokoj s kuch. koutem +ložnici, necelých 80 m čtverečních... jedno miminko už máme, občas je tu přítelův synek z předchozího vztahu. ještě jedno dítě bychm chtěli, no a samozřejmě řešíme bydlení...a nevíme. Nejvíc nás mrzí, že nemůžeme zůstat v naší čtvrti. Nemáme na to... ropočet máme tak 4 miliony maximálně. Takže za to máme v Praze několik možností: 1. Koupit panelákový byt 3+1 někde na Cohově, Čerňáku nebo Zličíně, Butovicích nebo Stodůlkách. Pro mě děs, ale nejschůdnější řešení. 2. Koupit pozemek s domkem někde v satelitu za Prahou (Přední Kopanina, Velký Přílepy, Zbuzany...tam někde), já neřídím, do toho miminko, sociání život nula...přijde mi to snad ještě horší než ten panelák, na druhou stranu lidem co mají dům STRAŠNĚ ZÁVIDÍM tu zahradu, kafe na terase a to že žijí v klidném hezém prostředí. Jenže se mi to moc nezdá pro poraktický život. Chalupu máme a tam veliký pozemek. Jezdíme tam na sobotu, na neděli, na léto..bohužel je to 100 km od Prahy, takže stavět tam bohužel je mimo mísu. A taky je to vesnice, takže ještě větší problém než v satelitu. Přes víkend je mi tam hezky, ale pak se ráda vrátím zase do civilizace...bojím se že v satelitu by se mi stalo totéž. 3. Zůstat v naší milované čtvrti v nájmu, kde mám tři večerky, tramvaj až pod nos a polikliniku za rohem, Supermarket otevřený neděle - svátky a na Národní třídu dvacet minut z baráku nízkopodlažní tramvají, doktorku pro dítě, atd. ... A žít celý život v nájmu a se dvěma dětmi v 2+kk... (já sama pocházím z 2+kk a zařekla jsem se, že svým dětem tohle nikdy neudělám... no a vypadá to, že to tak asi bude). Do toho vždycky přijede přítelův synek na víkend a právě oni bydlí v satelitu kdesi za prahou a když vypráví, jak mají v létě doma bazének na zahradě, jak má svuj vlastní pokoj a jeho malá sestřička taky svůj a jak pěstujou na zahradě jahody, tak jim to závidím, ale strašně moc - a vzápětí si uvědomím, že já přece taky můžu odjet k nám na chalupu, že tam mám pokojů kolik chci, že bazén nemáme, protože ho nechci a že jahod je tam mraky a k tomu maliny a že je tam krásně - a že je mi ale po 3/4 roku uplně fuk, že mám zahradu, protože kromě dovolené v létě je mi zahrada k ničemu, když vstávám v šest a z práce domů přijdu taky v šest.... a že víc ocením to, že po sedmé hodině mám 100m od bytu večerku, nonstop lékárnu a papírnictví. Ale samozřejmě člověk chce to co nemá, takže to kafíčko na zahradě závidím... přesto mě satelit neláká, ale upřímně řečeno, osypky mám i z toho panelákova v Butovicích nebo někde v háji... polepšili bychom si narozdíl od nájmu v "naší" čtvrti tím, že bychom z toho udělali hypotéku (ale je to nutný...?) a že máme šanci přilepšit dětem, by měli, když ne každý svůj pokoj, tak spoň společný, že by nespali u nás v ložnici. A měli bychom balkon, kde bych si mohla to kafe dát... Ale stejně mám osypky. Kdybychom zůstali v naší čtvrti, chyběl by nám tu ten dětský pokoj a balkon, jinak nic. Ale pokud bychom zde chtěli sehnat byt s pokojem navíc a balkonem, nedej bože terasou, musíme si připravit minimálně 6, lépe však 8 milionů a to opravdu nemáme. Jak byste se rozhodli vy? Ještě chci podotknout, že jsem introvert milující přírodu. Ale zároveň to znamená, že se na malém městečku těžko seznamuju a nerada si vytvářím vztahy jen proto, že je nás v sousedství málo...naopak mám ráda anonymitu města, kam se schovám... Zkoušela jsem dva měsíce žít přes léto u nás na té chalupě na vsi a bylo to tam super, naprosto krásné, ale s nikým jsem tam za celou dobu nepromluvila, kromě návštěv, které za mnou přijely a nikam jsem se mimo zahradu a náves nedostala, protože do busu se s kočárkem nevlezu...tak jsem se pak do Prahy i těšila a v Praze mám zas po delím pobytu bez přírody vysloveně deprese z toho že nemůžu být venku na lehátku, nemůžu dětátko nechat na zahradě, chybí mi práce s hlínou, to miluju... Ale člověk asi nemůže mít vše... Co byste radili?

Odpovědět

1 2

kristyn.g kristyn.g

28.09.2016

Já šla z vesnice do prahy a byla stejně unesena možnostmi a dostupnosti ale po 9 letech už to bylo psycho, zábava lezla do peněz, v malém bytě zavřená jsem být nechtěla, v parku koukat jak psy kadi, v nejakem lepším parku hory lidi, žádný klid. Ze začátku jsem to milovala ale pak mě to začalo obtěžovat. Vrátili jsme se na rok na vesnici do domu u lesa a ač jsem tam vyrostla teprve jsem to uměla docenit. Bohužel to bylo dočasně a teď začínáme zařizovat byt se zahradou a jsem tu taky moc spokojená ;-)

Odpovědět

mateson mateson

28.09.2016

@myfairlady já mám z tebe už holka guláš :-) Na jednu stranu říkáš, že ráda šetříš a další auto neuživíš. Na druhou stranu píšeš jak jsi ráda, že si mužeš vybírat ze sushi a bio restaurací. To všechno něco stojí, život v Praze je prostě nákladný, pokud si ho chceš vychutnávat jako "život v Praze". Takže když budeš chtít šetřit tak kolikrát za měsíc si to mužeš dovolit? Nevím kolik je ti let ale myslím, že tak okolo 30. A čím budou deti starší, tím víc stojí peněz, to mi věř. V podnájmu nikdy není člověk doma. To mi nikdo nevysvětlí. Co je užasné na tom, že si doma nemužeš zařídit nic podle sebe. Je to super pro mladé, bezdětné nebo fakt do začátku. Takže já myslím ať už byt nebo domek tak určite pryč z podnájmu a platit na své. Čím dřív, tím líp. Když nebudeš užívat "život v Praze"a platit podnájem tak zvládneš hypo.

Odpovědět

mateson mateson

28.09.2016

napadla mně ješte možnost prodat tu chalupu a pořídit si něco kde mužete žít spokojene celý rok. Protože ježdění každý víkend mám za sebou a po x letech mi to připadalo víc únavné jak příjemné. A jezdit každý víkend 100 km taký něco stojí.

Odpovědět

michaela_2 michaela_2

28.09.2016

@myfairlady Tak já jsem se v Praze narodila, vyrostla tam, studovala a Prahu miluji :-) dobře ti rozumím! Nicméně, s dětmi si do ní raději opravdu zajedu, během té slabé třičtvrtěhodinky jsme na Andělu a oni sami daleko více milují tu volnost, kterou jim nabízí vlastní zahrádka, to by v Praze na dětském hřišti něměli :-). Má kritika MHD směřuje ne proti lidem, kteří jí jezdí, ale proti pražským službám a jejich představám o ,,údržbě'' těchto prostor ;-)

Odpovědět

michaela_2 michaela_2

28.09.2016

Také mne ještě napadá, že ony ty procházky po centru s kočárkem krásné jsou!! Dokud byli skřítci v kočárku a šla jsem pouze s ním, bylo to - téměř - jako bych šla sama. Ale v současné době, s téměř 5 letou - permanentě zasněnou, kamsi zadívanou a nedávající pozor holčičkou + téměř 3letým ďáblíkem, který nechodí, ale zásadně běhá a poslouchá tak v 50% případech, je pro mne leckdy ,,procházka'' po centru lehce andrenalinovým zážitkem :-N

Odpovědět

joy_ joy_

28.09.2016

@michaela_2 to vnímám kolem nás, máme všude krásnou zelen, spousty trávníků-ale- posraných od psů, takže si děti nemají kde hrát.dřív si holičky rozložily dečky na trávu a panenkovaly, ted děti můžou jen na oplocená hřiště a i tam matky tahají psy i když je tam zákaz.máme pejsku a tak vím moc dobře jak děsivě je to zahovněný, když si jdeme pro to naše-říkáme tomu hovní slalom a je to dost adrenalinový sport:) taky proto se stěhujeme pryč.a to je v Praze všude. taky můžu srovnávat- bydlíme v Praze mezi dvěma školama a naše druhé bydlení je v horách taky poblíž školy, takže pozorujeme děti tam i tam a ty pražské mnohem víc křičí, perou se, mají v sobě agresi, jsou asi frustrované tím vším co život tam přináší, včetně toho co cítí od rodičů, děti tady jsou ze školy a jsou už i větší a drží se za ruce, neřvou , hrajou si úplně jinak, nás to úplně zaskočilo ten rozdíl.taky mají školu uprostřed lesa, za školou vlek a sjezdovku, louky, borůvky , venkovní hřiště v lese. já kdybych měla mít dítě ted,tak tady a to i když tady není nic, pro všechno dolů do města, je tady jen lékárna od 15hod a pseudoobchod s ničím:) ale to není pro děti podstatný.ale naprosto chápu myfairlady, taky jsem váhavec a mám ráda z obojího to hezký, ale v našem věku převažuje to co je tady v horách, do Prahy si zajedeme kdy chceme a to třeba bylo od června jen tři dny a rychle zpátky:) mám taky ráda farmářský trhy-ale ty jsou i dole ve městě, kolem je spousty farem i biofarem, ve městě je bioobchod, sushi, domácí vajíčka se dají koupit, letní kino, spousta akcí.ale je to bohaté městečko z turismu, takže netypické,do klasické vesnice nebo městečka bychom jít nedokázali, do satelitu nikdy, já to váhání úplně chápu:) ale hodně se to mění, tady poblíž jsou 4 obce,které uspěly v soutěži Vesnice roku a takových je už hodně, jde o to si vybrat dobře:)

Odpovědět

myfairlady myfairlady

Autor diskuze

28.09.2016

@mr_falko tak to je moc hezky :-D . z toho plyne jedno...delat rozhodnuti az kdyz mas jasno :) jj. kdovi co bude za par let. me ta praha porad zatim bavi...je tak krasna, bohata, s historii...porad jsem z ni "vyjukana":)

Odpovědět

lestoc lestoc

01.10.2016

Ja nevím, u toho paneláku záleží hrozně na lokalitě. Praha 6 je boží. My sice bydlíme ve 3+1 v krabici od bot, jak já paneláku říkám, ale máme to 5 minut do obory Hvězda, 10 minut na Divokou Šarku,kde se člověk může na celý den ztratit. Piknikovat chodíme taky 5 minut pěšky k rybníku, kde se dá i koupat. A přitom je to na metro kousek a autobusy jezdí furt, takže si nemusím večer brát taxika a z když vycházím z domu,tak nemusím studovat jízdní řád, prostě do 5 minut neco jede. Manžel se chce stěhovat, chce totiž psa, ale rozhodně bych to neměnila za dům za Prahou. Speciálně, když vídám ráno ty zácpy, dojíždění je o nervy.

Odpovědět

michaela_2 michaela_2

01.10.2016

Holky, já vyloženě v paneláku nežila nikdy, takže to srovnání nemám. Jen když jsem byla hodně malá, tak jsme bydleli na Praze 4 v bytě, ve 4 poschoďovém domě. Pak jsme se přestěhovali do domečku. S manželem jsme začínali v jeho tehdejším v´bytě, nicméně jej měl ve 3. patře a přes celé, takže sousedé jenom pod námi. Se dvouma malýma skřítkama, si ale prostě nedokážu představit bydlet v bytě a mít sousedy ze všech stran - zleva, zprava, pod námi i nad námi. A fakt klobouk dolů před maminkama, které to zvládají korigovat !! Mne bohatě stačí návštěva u ségry v bytě, kde mají sousedy jenom za jednou zdí a prakticky celou návštěvu skřítky okřikuji, ať se nepošťuchují a nehádají - páč tam je fakt vše hlasitější slyšet. Chápu, že někdo volbu nemá! a také chápu, že jde o zvyk! Ale v případě možnosti si vybrat, bych tuhle svobodu řevu a jiných dětských projevů, uvážila :-)