Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Rozpočet

Jak jste si vydělali na pozemek a výstavbu?

Profilova fotka
Dobrý den,jsem ještě hodně mladá,teprve na střední škole,ale tyhle věci mě hrozně baví,řešit- bydlení a tak,prostě si o tom ráda zjišťuju informce a prohlížím si fotky :-N Teď ale k věci..vím,že spoustu z vás tady má půjčky,hypotéky,ale stejně nevím jak jste dokázali do 30let vydělat tolik peněz aby jste mohli začít stavět. Mě to děsí už jenom kvůli tomu,že pozemek stojí kolem 2 500 000,-kč (v okolí Brna) a na výstavbu už nezbyde a splácela bych ještě dalších 30 let a to jenom za pozemek :-( Nechci dostavit barák až moje děti už budou v pubertálním věku,to by za chvíli šly taky do vlastního. :-| Jak to máte vy? za kolik let jste si vydělali? máte půjčky? nebo jste něco zdědili? Děkuji předem za odpovědi.
Odpovědět
1
2
musis se dobre vdat a pak neresis penize
Odpovědět
@aliel K tomu, aby člověk mohl něco začít budovat, musí znát spoustu vstupních informací, které ty ještě neznáš. Musíš znát, zda dostanes neco od rodicu, jake jsou vase prijmy s pritelem dohromady atd. Každopádně pokud vaše příjmy nebudou vysoce nadprůměrné, tak na pozemek za 2,5mio zapomeň. To nelze reálně utáhnout. Budeš prostě muset dělat kompromisy a hledat pozemek možná dále od Brna. Myslím, že málokdo si může dovolit investovat do pozemku 1mio, ne tak tolik, kolik uvadis ty. Zcela reálné vyhlídky na stavbu jsou takové, že pokud půjdeš na VŠ, čeká tě nástup do práce v 26letech a teprve budeš moci šetřit. Když to dobře půjde, začnete stavět, když ti bude 28 a v kapse budete mit odhadem 250tis.-400tis. Bude před Vámi hypotéka o výši okolo 2,5-3mio. Pokud tedy nepřiteče injekce od rodiny, moc veselé to není, přesto lidi tady jsou důkazem toho, že to za to stojí.
Odpovědět
@aliel Přemýšlím, koho znám ze svého okolí, kdo do 30ti postavil vlastní dům v okolí Brna. Pokud nepočítám ty, co měli vlastní pozemek a nebo ty, co koupili pozemek za pár korun někde na malinké vesnici dál od Brna, kam chtěli starostové nalákat mladé lidi (ta éra už je ale asi pryč), tak nikoho.
Odpovědět
Začni šetřit, můžeš už teď z brigád, pokud ti to tedy bude bavit :-). Já právě kvůli penězům do domku nejdu, protože na něj holt nemám a nechci dávat peníze ani do jeho provozu. V případě, že bych ale někde sehnala levný pozemek, tak bych tam vrazila nějaký freedomek a nazdar :-). Ale všechno je to vývoj, jsou mladí, co přesně ví co chtějí, jdou si za tím a opravdu si peníze vydělají a pak si žijí dle své představy, ale chce to makat a začít se chytat na trhu práce už nyní. Někdo jde cestou podnikání, někdo cestou studia a práce v zahraničí, pak snad do těch 30 let něco mají a začnou si budovat svůj domov. Nebo si prostě žij podle svého a začněte v malém bytu, i to je super.
Odpovědět
@aliel výstižně to napsal @flakac podle mě je taky základním předpokladem úspěchu mít štěstí, vědět co chci a neutrpět v průběhu let velké ztráty, :-D tzn. když se seznámíš s vhodným partnerem okolo 20, spojíte finance a půjdete si za svým cílem, mohlo by to nějak jít. Sice třeba přijdete na to, že na pozemek kousek od Brna nemáte, ale o větší kus dál už jo. :-) Kolem sebe vidím právě v tomhle celkem velké rozdíly, některé páry třeba nemají velké přímy, ale jsou spolu od dvaceti a v 35 mají hezkou novostavbu a dluhy relativně malé (třeba "jen" 1-1,5 milionu), zatímco jiní utopili spoustu peněz v bytě, který nakonec zůstal ex-partnerovi, nějakou dobu třeba žili s dětmi sami a podobně a tak nějak se pořád plácají na začátku. :-D
Odpovědět
Profilova fotka
@lenka5731 my jsme ten případ :-) přítel si ve 24 koupil chatu, o 3 roky později jsme se seznámili (v mých 20ti), 4 roky jsem žili spolu v chatičce, šetřili, plánovali, vyzkoušeli si, že nám to klape a pak se pustili do rekonstrukce. viz moje album http://www.modrastrecha.cz/fotoblog/a...
Odpovědět
@lenka5731 výstižně napsáno...sám jsem důkazem těchto vět. Taky jsme s ex měli společné plány, pracovali v zahraničí a za rok a půl si dovezli 0,5mio. Dřel jsem jako kůň, vydělával výrazně více než ex. Když už jsme se vrátili, nezvládli jsme ten přechod, že už nejsme závislí jen na sobě a já se zlomeným srdcem a zhrzený musel chtě nechtě zamávat svojí vysněné a k odchodu jí dát čtvrt milionu.(dodržel jsem férově ústní dohodu) Život je prostě klikatý a plný (i těch nepříjemných) překvapení. A tak jsem zůstal sám, zhrzený a ještě musel dozařizovat pronajatý byt, koupit existenčně důležité auto...a z úspor nezbylo skoro nic. Nyní...po 5 letech máme se současnou přítelkyní po 3 letech před sebou svatbu, uspořených 10% částky, co budeme potřebovat na dům, pozemek v našem vlastnictví a uvažujeme o dítěti. Osudy lidí jsou různé a s tím, co život přinese, je třeba pracovat. Kybych měl to štěstí, o kterém píšeš, pak bych měl opravdu již postaveno a minimální dluhy. (ale to je jenom hypotéza, která nemusí být pravdivá) :-)
Odpovědět
@ambrozie my jsme právě ten opačný případ, proto to píšu. Kdybychom se s manželem seznámili o 10 let dřív (jsme spolu 3,5 roku), byli bychom úplně jinde než jsme teď a myslím, že docela vysmátí. 8-) Takhle jsme oba ztratili spoustu času hledáním toho pravého partnera, do toho děti, bankám jsme oba nacpali statisíce za úroky na (dva) byty, které vlastně nechceme, navíc jsme je oba relativně draho koupili a teď je levněji prodáváme, abychom měli peníze na náš vysněný domek, který už je ovšem vzhledem k okolnostem jeden velký kompromis ....:-D ;-( Atd.
Odpovědět
Profilova fotka
Šetřit. Od začátku, od prvních výdělků, třeba i jen pár stokorun. Já to nedělal a byla to škoda. Přitom stačí jen vynechat všechny ty věci, co si může člověk, když nastoupí do první práce, najednou dovolit a co mu přijdou nezbytné. Kolik jen se utratí za značkové hadry, kafíčka, všemožnou zábavu... A druhá věc je přistoupit zodpovědně k práci. Dokud je člověk mladý, bez rodiny, neměl by koukat na čas, měl by ukázat, že je platný, potřebný, zodpovědný a pečlivý. Možná se to nevyplatí hned, ale časem určitě ano. Pak se kolem třiceti let věku sejdou vcelku solidní úspory a dostatečný příjem, který stačí na to, aby se mohla splácet rozumná hypotéka. A ještě jedna důležitá věc - spolehlivý partner. Sám tohle člověk těžko utáhne :-) Tak hodně štěstí a držím palce!
Odpovědět
Profilova fotka
my jsme dostali pozemek od rodičů ... ( úspora tak 250 000,- ), oba pracujeme od 18 let, brali jsme se v 26 takže nějakou tu korunu se nám podařilo našetřit. Bydlíme u mých rodičů a nic neplatíme !!! To je obrovská pomoc a šetří se úplně jinak než těm, co platí nájmy a normální výdaje v bytě. Hypotéku si stejně bereme, ale nebude to nijak závratná částka.
Odpovědět
Profilova fotka
jsem s manželem (ted již :) ) od mých 17 let - jeho 20. když mi bylo 19 - tj. hned po mé maturitě jsme koupili domek - pozemek na jeho hypo a za rok vyřídili potřebné povoelní a projekt na rekonstrukci. po roce, kdy jsme měla už i já z práce dobré příjmy jsme hypo zvedli, zrekonstruovali a dnes mi je 24 a máme postaveno. hypo teda máme ještě na 27 let, 8800měsíčně což se myslím se dá .. ale stálo nás to spoustu odříkání, na dovolené jsme byli jen 2x, nikam moc nechodíme - spíš než peníze nebyl čas - vše jsme si dělali sami... opravdu to chce začít brzo - to je můj názor. jo a od rodičů nemáme ani jeden nic - jakože vůbec nic - krom tedy občasné pomoci tchána a švagra - a to je k nezaplacení
Odpovědět
základem je dobře vdát :-) za pracovitého chlapíka, který si buď na stavbu vydělá, nebo si dům postaví vlastnoručně.
Odpovědět
Článek se načítá
@hugo58 a není to trochu škoda, jako s tou pracovitostí a budováním kariery souhlasím, ale odepřít si všechno kvůli tomu abych měla ve třiceti dům, to by mi přišlo líto. My jsem s partnerem od mých 20 let oba jsme pracovali už na škole, po cca 1,5 vztahu jsem si pořídili malý společný 2+kk s tím že ho jednou prodáme a bude základ na dům. Hypotéku jsme na byt dostali i přes to že jsme ani jeden neměli pracovní úvazek na dobu neurčitou a studovali, ale trvalo nám to čtvrt roku prokazování všeho možného :-) Dali jsme si fixaci na 5 let a do té doby jsme chtěli hypo splatit a nakonec se nám to povedlo. Pak jsme našli hrubou stavbu domku na kterou jsme si i s pozemkem vzali hypo a dostavbu uhradili z peněz z prodeje bytu. Jako jednoduché to nebylo, stále nemáme vše dokončeno tak jak bych si představovala, ale zase na dovolenou jedu, všechen volný čas jsem na stavbě taky nestrávila a kino si nevyčítám. Prostě holt ty dveře do šatny chvilku počkají :-) Jo a je mi 30 a v novostavbě domu (ač nedokonalé) bydlím dva roky.
Odpovědět
Profilova fotka
@sicinka Já vůbec neříkám odepřít si všechno. Ale v mém případě to bylo pár let spíš tak, že jsem všechno utratil :-D A čím víc jsem měl, tím víc jsem utratil :-D Jinak jasný, je potřeba se i trochu bavit, nejde jen sedět doma a koukat do zdi. Ale některý věci jsou fakt zbytečný. Který to jsou, to ať si každý přebere sám podle sebe a svého života :-)
Odpovědět
@hugo58 já myslím že je to normální, prostě si člověk nějakou dobu užívá to co při škole nebo s rodiči neměl. Akorát by to nemělo trvat celý život to je fakt :-) Hele pak si pořídíš dítě a je to je taková další malá stavba co se financí týká (aspoň to moje vyjde jak druhá hypo), to by člověk musel čekat na důchod, aby si něco užil. Jinak my jsme tedy nic moc neměli, rodiče nám byli schopni něco půjčit než dostaneme úvěr a třeba jsem nebyla na rodičovské a na část úvazku pracovala pořád - vždycky je to něco za něco.
Odpovědět
Profilova fotka
Tak já jsem si založila stavebko už na střední a platím si ho dodnes (je mi 28, takže něco málo už tam je, přitom pravidelná měsíční platba mě nijak neruinuje, takže šetřit hned od začátku i malé částky - nezdá se to, ale časem se to nastřádá :) ). Když jsem nastoupila po vejšce do první práce na celý úvazek, také jsem prvních pár měsíců skoro všechno rozfofrovala, ale časem mě to utrácení nějak omrzelo.. Když o tom tak přemýšlím, žijeme s přítelem docela skromně (ale nemám pocit, že bychom si něco odpírali) a asi bych teď měla problém každý měsíc utratit vše, co vyděláme :), takže pokud nejsou ještě děti a hypotéka, dá se i z průměrných (až lehce podprůměrných) výplat našetřit za pár let docela dost.
Odpovědět
Profilova fotka
Tak u nás to je tak, že oba začínáme s holým zadkem. Resp. minimálně já. Manžel má byt - na hypotéku. Přispěli mu rodiče, aby nemusel brát 100% hypotéku, tak dostal asi 200tis.. Já od rodičů nic nedostala.. S otcem se víc jak 10 let nestýkáme a mamka vzhledem k tomu, že nás živila sama je ráda, že vyjde sama s tím, co má.. Manželovy maminka v prosinci zemřela, takže se řešilo dědické řízení a pokud se podaří někdy prodat ta pole, tak z toho něco málo být může, nicméně na to čekat nemůžeme a musíme začít už teď a proto máme hypotéku jako prase a budeme 30 let platit jak mourovatí.. Našetřeno jsme měli cca 200tis a ty padly částečně na pozemek.. A osobně si teda nedovedu představit, že bych našetřila 2miliony na barák.. I když ve dvou se to vždycky lépe táhne..
Odpovědět
Profilova fotka
Jo, nejlepší je se vdát za chlapa co slušně vydělává a postaví domek. A pak ho kopnout do pozadí a trošku ho oškubat. 8-( Ale ono se to dá aplikovat i obráceně.... Jinak HYPO (to bylo poprvé) a teď STAVEBKO...
Odpovědět
My jsme začínali postupně, nejdřív jsme koupili byt ( na hypotéku), který jsme 6 let spláceli), pak koupili dům (opět na hypotéku) a byt prodali, ty peníze co jsme dostali za prodej jsme použili na rekonstrukci a zbytek doplatili bance, kdyby jsme byt neměli tak by jsme asi tolik peněz nenašetřili, hypotéka se prostě zaplatit musí :-). Mezitím jsme něco málo i našetřili.
Odpovědět
No, já si myslím, že jak si to kdo udělá, takové to má. My s manželem jsme oba studovali VŠ, ale oba jsme již od 18 (já tedy ještě dřív) prostě makali. A ne, nebylo to vždycky lehké a člověk si musel něco taky odepřít. Někteří kamarádi nechápali, že prostě s nima dopoledne nezajdeme na kafe a že nestíháme pařit jednu hru na PC za druhou. Prostě někdo se do práce nehnal, měl spoustu volného času, na druhou stranu samozřejmě nic nenašetřil a jako absolvent bez praxe a jazyků pak po škole nastupoval za úplně jiný plat než my. Pokud nepočítám naši svatbu, tak jsme žili řekla bych dost skromně. Žádné velké výdaje nebyly a tak jsme dokázali dost našetřit. K tomu jsme oba měli stavebko. Plus si samozřejmě vezmeme slušnou hypotéku, bez té to dnes snad ani nejde. Popravdě do baráku ale jdeme hlavně proto, že v Praze je to levnější než byt v centru. Kdybych byla v tvé situaci, tak bych se do baráku tedy nehnala. Koupila bych slušný byt, všude bych to měla blízko a užívala bych si života. Radši bych si zajela na dovolenou, na dobré jídlo, na koncert, do divadla, byt si hezky vybavila...než jak blázen škudlit a škudlit, abych měla barák a pak už vlastně nic jiného. Ono to dojíždění do centra, zvláště při dětech, taky není žádný med.
Odpovědět
Profilova fotka
Mě je 21, mažel 24. Máme střední školu. S manžou jsme se přestěhovali do Brna do podnájmu před necelým rokem s tím, že si tady najdu práci (on už tu pracoval) a budeme žít zde. Původně z Olomouckého kraje. Pro naši smůlu jsou zde nemovitosti dražší než v Praze. ]-( Já jsem předtím již rok pracovala a měla jsem naspořeno asi 40tis.(alespoň), jenže to vše padlo do vybavení bytu podnájmu + jsme si platili svatbu, takže mi nic nezbylo. Momentálně také nic neuspoříme, protože jsme furt v tom zapeklitém podnájmu :-| Chtěli bychom vlastnit domeček, tzn. budeme si brát nejspíše hypotéku na 40let v hodnotě 3,7mil. a budeme rádi, když se se splátkou dostaneme pod 14tis./měsíčne :-D , naštěstí nás moji rodiče chtějí podpořit a zastavit vlastní dům, než ten náš postavíme atd. Jak to tak tady čtu, tak jsme na tom asi nejhůř, i když člověk musí brát tak jak to je a začínat furt dokola se taky nedá.
Odpovědět
40 let platit hypo 14 tisíc měsíčně? Neznám příjem,ale už ta délka splátek a zástava domu rodičů mi nepřipadá zrovna rozumné řešení.Asi by si každý měl rozmyslet,co v životě chce.Já bych celý život hypo platit nechtěl. :-|
Odpovědět
Aby clovek si mohol nasetrit na dom, musi dobre zarabat. Aby mohol clovek dobre zarabat, musi mat dobru poziciu v praci a ukazat, ze nie je totalne vymeteny. Aby mohol mat dobru poziciu, musi mat dobre vzdelanie. Takze z toho vyplyva nasledovne... studovat, studovat, studovat :) Setrit po par sto korun mesacne hoc aj od pubertalneho veku nie je spasonosne. Takymto stylom na dom nikdy nenasetris a inflacia ti cast penazi zozerie. Kupit pozemok v okoli Brna je celkom problem, pretoze nie su. Ale dat za pozemok v Moravanoch alebo v Bosonohach 5000Kc/m2, pripadne 3500Kc/m2 v Rajhrade je totalna utopia, ak 10km dalej zaplatis za m2 ani nie polovicu. Dalsia alternativa je stavat svojpomocne, ale pak je otazka, ci chces ty alebo tvoj partner stravit 10 rokov nad stavbou a dokoncovanim domu/pozemku. (Ak niekto nie je schopny popri plateniu prenajmu nic usetrit, pak je otazka ci popri hypoteke nieco usetri. Behom 40 rokov ten dom bude potrebovat dalsie financie). Ale inak peace.. kazdy si je strojcom vlastneho stastia :)
Odpovědět
@werush to, co máte v plánu, mi přijde trochu nezodpovědné. nemáte žádné úspory, nestihli jste vybudovat žádnou kariéru, jistotu zaměstnání, jste dost mladí a chystáte se zadlužit rodiče. Takových případů jsou mraky, kdy pak rodiče přijdou o střechu nad hlavou. Myslím, že na vlastní dům máte čas a pokud nejste za současné situace schopni nic uspořit, rozhodně bych se do hypotéky nevrhala, natož zastavit dům rodičů. Dejte peníze do dalšího vzdělání, cestujte, pořiďte si zatím skromnější podnájem.
Odpovědět
Ahoj, je to o šetření :-) Manžel je velký šetřílek, já nešetřila skoro vůbec...jsme spolu 4 roky, je nám 26 let, oba pracujeme na dobu neurčitou, ale krátce (máme oba VŠ). Během studia jsme chodili dost na brigády a žili u rodičů, poslední dva roky pracovali a žili v podnájmu. Za tu dobu jsme našetřili nějakých 300 000 Kč. Nejsme ale nároční, milujeme přírodu, takže nás peníze stojí hlavně dovolené, kola, koloběžky, pes....ale značkové hadry a diskotéky nám peníze nespolknou :-) Teď jsme koupili domeček, kupní cenu (1,2 mil) jsme vzali na hypotéku (na 30 let, pod 5000/měsíčně). Rekonstrukci bychom měli zvládnout z našetřených peněz a pak dodělávky z výplat.... Upřímně, hodně lidí z okolí si bere hypo na 2-3 miliony, nic moc příjmy, nic moc našetřeno....a do toho bych teda nešla. Tři roky jsme vymáhala dluhy a je těch dluhů zatraceně hodně. Hlavně mateřská, a s tím mladí nepočítají, že budou na mateřské, do toho chlap přijde o práci, a z čeho pak zaplatí 14 000 jen hypo???
Odpovědět
Profilova fotka
ještě bych dodala, že není až tak úplně blbé dostavovat dům, když děti jsou již v pubertálním věku, dokonce bych řekla, že je to dost běžné. Děti jsou krásným obohacením života, ale on je delší, ty děti jsou nám více-méně půjčeny tak cca na 20 let, takže je třeba myslet kromě dětí i na sebe (a partnera samozřejmě). Ten domov člověk staví s myšlenkou na děti, a ty jsou vždy na prvním místě, ale na druhém místě by měl být vlastní život, aby nemusel skončit s odchodem dětí z hnízda. A i ony musí vědět, že v tom domě jsou doma, než si nepořídí něco svého, ale dům je váš. A trochu prozaičtěji - jestli si pořídíte dům v okolí většího města, tak teprve pubertální nebo starší děti jsou schopny samostatného života, jinak je z tebe řidič na plný úvazek + je pro děti složité mít třeba kamarády ve škole, protože nikam nemohou po odpolednech, nechodí ze školy samy, a jestli budeš mít těch dětí víc a je to ptřeba zkoordinovat ..... ale o tom již bylo popsáno mnoho.
Odpovědět
My taky plánujeme stavbu vlastní domku, asi v horizontu 2 let a taktéž o tom všem ohledně bydlení sním již skoro od střední školy. Nyní mi je 23 let, příteli táhne na 30, jsme spolu od mých 16 let, takže to bude 7 let, oba máme VŠ, celkem stabilní práci a relativně dobré příjmy. Bydlíme v garsonce v Praze, kam jsme museli za prací, a spoustu peněz padne jen na blbý pronájem, i když je to strašná socialistická garsonka, ale nic jiného nám nezbývá a šetříme co se dá. Je to hodně o přemáhání, když člověk vidí kamarády, příbuzenstvo, jak třeba jezdí na drahé dovolené a my nemůžeme. Ale vidina vlastního domku podle našich představ nás žene vpřed. Momentálně sháníme nějaký levnější pozemek, chceme ho totiž alespoň z části financovat ze svého. V okolí Prahy je to ale celkem problém. Ale našetřeno máme docela slušně, skoro 800 tis., ale asi 350 tis. jsme dostali od našich rodičů. I tak to bude těžké. Velké hypotéky se bohužel nevyhneme...
Odpovědět
Je mi 31 a chtelo se mi prestehovat do vetsi nemovitosti. Jelikoz cena bytu 3+kk v praze se pohybuje kolem 3,6 mln, tak radsi pujdu do baraku za Prahu za 4 mln. Mam trochu nadstandardni prijem a taky jsem setrila na cem se dalo. Bohuzel jsem na to sama, pritel je pako a vse sve penize utratil :( Budu muset vzit mega hypo, ale vyplati se to. V nejhorsim se da dum prodat.
Odpovědět
@werush přeju Vám vše dobré, ale hlavně zdravý rozum...co třeba změnit lokalitu a brát hypo 2,5mio místo 3,7. Přecejen mě trochu zaráží, že chcete setrvávat v místě, kde jste schopni si vydělat sotva na podnájem a nic ušetřit. Proto postrádám důvod, proč tam setrvávat. My máme s přítelkyní celkový příjem okolo 40tis., bereme si hypo mezi 2-2,5mio a nespí se nám lehce.v momentě, kdy přítelkyně půjde na mateřskou, klesnou naše příjmy na nějakých 25tis., přitom reálné výdaje vzrostou. a z toho budeme platit splatku hypo mezi 8-10tis. už ted přemýšlím, jak si zajistit vedlejší příjem... @salikas a nevadí ti, že tvůj přítel je pako? asi pro nej to, co tu popisujes, není zádný cíl...stojí za to zajišťovat mu střechu nad hlavou? Omlouvám se, pokud to zní uštěpačně, ale bydlení by měl být společný cíl. Ale taktéž přeju vše dobré.
Odpovědět
@flakac Jasne ze sem z toho na prasky! Je to velmi zdrcujici ze na to vysral. Ale uz nic nenadelas :( Nemovitost napisu na sebe, hypo budeme platit spolecne, tak nejak to pujde, pokud budeme spolu. Pokud ne, tak zbyde mi barak, kterej muzu vzdy prodat :)
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?