Vím, že ta otázka může být pro někoho osobní, ale chtěla bych se zeptat kde berete peníze na tak krásné domy. To máte vážně tolik našetřeno nebo vám s tím pomáhají rodiče?? Ještě k tomu jestli máte malé děti a paní je třeba na mateřské. My máme hypotéku na byt 3+1 brali jsme si rovný milion a máme to na 30 let. Moc si přejeme dům, ale metr pozemku taky v okolí stoji 1000 kč metr a když vidím kolik ty domy stojí tak snad ani není možné si domeček pořídit. Byt by jsme samozřejmě prodali i s hypotékou. A i ta představa, platit velkou hypotéku třeba do 60 let a skoro nic si nepořídit nebo nejet na dovolenou? Nechápu jak to děláte moc bych si to taky přála, jen nevím jak to provést, vážně vás obdivuji.
@nelaull my začali stavět když my bylo 20 let..manžel dostal pozemek od rodičů jako svatební dar, domek byl na hypotéku- samo na menší než hodnota domu, ale postupně se do něj podle fin.možností vráželi penízky..stavěla firma, my dokončovali. trvalo to 7 let, které nebyly vůbec jednoduché,já na md , rezervy fin. nebyly...vše šlo do domu. Dum jsme teď prodali - představy o bydlení se prostě změnily..a tak jsme koupily pozemek a válčíme znovu. Tím, že už nějaký základ máme tak je to veselejší, ale bez hypo to prostě nepůjde..žádné dědictví nebo zázračný přísun peněz není... Tím , že teď stavíme sami se dostaneme s lepším domem na cenu domu, který nám stavěla firma.Navíc právě mi skončila rd, takže budu mít o kapku lepší "plat"..děti ve školce- tudíž menší náklady na stravu atd..
Každá životní etapa má něco do sebe, začátek- pokud něco chceš a nejsi milionář- je těžký..dost....ale my jsme také relativně skromní- nepotřebuje furt někde cestovat,mít drahé oblečení, nebo každý týden do restaurace. Kino a kratší dovolenou(3-7dní) si dopřejem každý rok.
Jde o preference každého člověka..někdo by s 10t. nevyžil...jiný v pohodě :-)
Mě hypotéka nevadí...za 25 let budeme mít aspoň něco svého...když bude nejhůř vždy je možnost prodeje..je to prostě něco jako spoření :-) 4 milony bychom našetřily tak za 22 let(15t měsíčně) , a to navíc až tak od manželových 30 let kdy dostal lepší plat- tudíž na dům bychom našetřily v jeho 52 letech...což už bych rozhodně nestavěla to co teď, ale koupila nějakou chatičku v lese :D a zbytek dala dětem .-) Navíc cena pozemků jde a půjde nahoru ( naši před 35 lety postavily velký dům za 250t :D pozemek v okrajové části města)..tudíž za 20 let může stát náš pozemek také dvojnásobně...
Jesti je člověk pohodář,cestovatel,zážitkář...ať si žije v paneláku s malými náklady na bydlení...a život prožije podle svého..
My si chceme užívat na své zahradě, starat se o domácí zvířectvo, výlet max po okolí....
Je to každého rozhodnutí jak chce žít....jestli s nebo bez hypo...
@lendy1 u každého je situace jiná, bydlíme na vesnici, manžel nemá spojení do práce žádné, autem musí jezdit, já bych se autobusem dostala jen na kraj města, pak ještě půl hodiny pěšky, nákup bych už v městě nepořídila, musela bych stejně po práci sednout do auta a jet na koupit (tzn. náklad na cestu navíc), nemluvím pak o tom, že bych se dostala domů o dvě hodiny déle a to je pro mne hodně času. Potraviny nakupuji jen základní a několikrát do týdne, chleba a rohlíky bohužel po dvou dnech nejsou poživatelné. U nás je vidět spíše opačný jev, v obchodech jsou lidé jen po výplatě, jinak není problém, že by bylo na parkovišti mnoho aut. V obchodu je pár lidí. Holt město není venkov.
Pořídit si dům není pro běžnou rodinu v ČR jednoduché, zvlášť když má malé děti a manželka je na mateřské, jak píšete. Ale jsem přesvědčen, že pěkný domek si může dovolit každý, pokud se snaží a rozumně plánuje finance. Hypotéka je nutnost, ale při rozvržení na 30 let člověku zbyde dost pěněz na rodinné auto, letní dovolené a další radosti života. Na úvěru pro bydlení není nic špatného, nebudu přece čekat do 50, až si našetřím na ten svůj bungalov. Samozřejmě je potřeba omezit útraty za zbytečnosti, přestat kouřit (ne kvůli cenám cigaret, ale kvůli tomu, abych byl použitelný po šedesátce, kdy mě díky našemu důchodovému systému bude čekat ještě minimálně 15 let práce), a podobně. O finanční stránku se musí postarat manžel, a občas to vyžaduje zásadní životní změnu, jako třeba v našem případě stěhování z Prahy přes půlku republiky, kde jsou navíc mnohem dostupnější pozemky. Odvážnější by bylo přestěhovat se třeba do USA, ale na to jsem příliš pohodlný.
Myslím, že původní příspěvek @lendy1 byl špatně pochopen...Myšlenka je taková, že pokud budu mít příjem např. 15 tis. čistého, nemůžu chtít stavět vilu za 6 mega (jako někdo, kdo vydělává 80tis. měsíčně...). Jsou blázni ti, co by chtěli všechno, i když na to nemají. Ve svém okolí znám pár podobných případů a jsem si na 1000% jistá, že dobře to nedopadne (jakmile výdaje převyšují příjem, je to vždy průser)! Na snu mít své vlastní bydlení není nic špatného, ale člověk musí vědět, na co má a na co už ne - a podle toho si to své bydlení zařídit ;-)
A ja taky nechci byt zly,ale tohle je otazka jak od hlupaka.
Kazdy si musi spocitat na co ma podle toho jaky ma prijem penez. Nekdo si vydela 10tis nekdo 30 nekdo 50 a vic, od toho se vsechno odviji. Samozrejme kdyz si vydelavam 10-15tis mesicne tak se nepohrnu do stavby domu, to da rozum ani v kombinaci se zadluzenim ( ikdyz se taci najdou) zase zalezi zda maji pomoc z rodiny nebo maji/pozemek, na to vsechno ma mnoho veci vliv.
@stepz Váš příspěvek je jak od hlupáka. Mladá paní se ptá, jelikož od toho má pusu a klávesnici. Ve 24 letech není nikdo natolik zkušený a učený, aby se nemohl zeptat. Otázka není závistivá, alespoň tak já jí nevidím. To co píšete jen kopíruje dotaz, kde se paní ptá zda pomohla rodina atd.
@zamilovanadonej
tohle vsechno si zjistim a spocitam uz treba a klidne i v 18ti letech na veku nezalezi.
A otazky jak to delate kde na to berete, co na tohle odpovedet , :-o proc ty si vydelavas 50 a ja jen 10, proc mas bohate rodice a ja ne atd atd.. Je to uz logicke ze se vse odviji od prijmu = zivotni standart. Pani obdivuje baraky,ale to pozadi je tezke vysvetlovat, kazdy na to vydela jinak.
Je třeba taky vzít v úvahu to, že někdo je schopnej postavit barák v hodnotě 4 mil. (tak by ho postavila firma) za polovinu. Někdo je shcopnej si zajisti vybavení vlastními silami, vyrobit nábytek, doplňky, dkeorace...že se pak zdá, že do toho museli nutně vrazit strašný peníze ale prostě to tak ve skutečnosti není.
Jsou lidi, kteří si to umí spočítat a uskromnit se, a jsou taky takoví, kteří prostě počítat neumí. Jak už jsem zmínila, u nás je čistej příjem domácnosti kolem 30 tis. (někdy více), výdaje 10 hypo, 6500 nájem (ano platíme i nájem, než se dostaví - tahle položka se pak o něco zmenší, cca na 4000 což budou poplatky za provoz domu), měsíčně benzín 3000 Kč, jídlo max 3000 Kč, kolik jsou pojistky, telefony a nečekanévýdaje nevím, ale nikdo nám nepomáhá, nikdo nám peníze nedává, a ještě si můžem dovolit jet na krátkou dovču v Čechách, a na krátkou k moři. Ale nejsme z těch lidí, kteří vyžadují all exclusive, plnou sezonu, letadlo....vystačíme si s kempem a cestujeme po vlastní ose, kam se nám zrovna zachce. Nestrádáme...Ano, nemáme zatím děti, ale situace je taková (ač se to zdá neuvěřitelné), že až jednou nastoupím na MD, tak se finanční situace zlepší nebo zůstane stejná (kvůli výdajům na dítko), ale v žádném případě se nezhorší. Je mi 25, jsem mladá, nejsem blbá a všecko si dokážu sakra dobře spočítat. Fakt nežiju bez rodičů prvním rokem, takže vše co píšu, není žádná naivita mladý holky, ale fakta...uf, a už jsem domluvila :-N
@lucijes přesně tak, není vše jen o penězích, je to i o vůli něco dokázat, o lidech, kteří vám pomohou, pro mne byla inspirací moje teta, která přestože celý život neměla nejlehčí tak dokázala hodně, dokázala to protože chtěla, měla nějaký sen a za tím si šla, někdy to nebyl jen sen, ale i nutnost, dá se vykouzlit krásný domov i z mála, je to jen o tom chtít někam popojít dál, něco vyřešit, něco udělat
Souhlasím s @jirinapezl , někdo s málem dokáže mnohé, a někdo s miliony či milionovými úvěry jen "ukazuje že má". Je to všechno v člověku, a světe div se, nejen o penězích.
My jsme kombinace pomoc rodiny + jsme velice spořiví + menší úvěr. Finanční rezervu jsem musela mít už od dob, co jsem začínala své první brigády. Nikdy jsem nedostávala kapesné, od 16 let jsem chodila po brigádách a nikdy se mi nestalo, že jsem neměla kredit jako spousta mých spolužáků. Rodiče nás vedli k tomu, abychom si peněz vážili a šetřili. A za to jsem moc ráda. Ve svém okolí vidím spoustu případů, kdy rodina dá poslední peníze za kadeřníka, ale čekají, kdy jim přijde rodičák, protože už nemají ani na chleba. To bych v životě neudělala, raději bych si dala vlasy do culíku a šla pro pečivo. Lidé utrácejí za kdejaké blbosti. Ono se to nezdá, ale nasčítá se to. Známá teď díky neplacení hypotéky přišla o dům, sice v něm ještě bydlí, ale v dražbě už ho vydražil nový majitel. A co myslíte? Před týdnem mi přišla pozvánka na párty, kterou pořádají. To jsou samé mejdany, grilovačky, to taky pěkně leze do peněz, sice hosté také něco přinesou, ale pití a základ musí koupit stejně oni. Na zahradě musí nutně mít trampolínu a bazén a při tom nemají na splátku. Někdo prostě žije v takovém stavu beztíže, že jenom čumím. Já si prostě myslím, že 80% lidí neumí spořit.
hned po mé maturitě jsme odjeli do Anglie a snažili jsme se tam ušetřit co nejvíc, já jsem tam žila 4 roky, a manžel 5let . Byl to sice záhul být v jiné zemi, ale člověk nasbíral zkušenosti,naučil se anglicky, a našetřili jsme tam na dům :-)
@ditina 80% si myslím, že je přehnané, osobně kolem sebe mám většinu finančně gramotných lidí, ale na druhou stranu také znám jednu rodinku, kde matka nepracuje, jen utrácí peníze za značková trička, parfémy a šperky a potom si chodí půjčovat na chleba, protože jí to nevyšlo. Synáček nedodělal maturitu a raději šel dělat do pochybného podniku vyhazovače, ale má doma obálky, do kterých si spoří na designový nábytek a bez značkové teplákovky by z domu nevyšel. Oba pijí jen presso, obyčejná káva jim není dost dobrá. Dcera má teď několikaměsíční mimino, ale rozešla se s jeho otcem a rozhodla se postavit na vlastní nohy, a tak si pro sebe a dítě pronajala byt 2kk v novostavbě s luxusním nábytkem a čeká, kolik bude táta toho prcka měsíčně sypat. Trpí stejnou úchylkou na značkové věci jako zbytek rodinky, čímž od malička dopuje i to nemluvně (všechno pro něj má nové a značkové). O tom, že nikdy předtím nepracovala a ani už nebude se raději ani nezmiňuji. Jedinej kdo v té rodině normálně pracuje a má celkem všech pět pohromadě je otec, kterej je nevyléčitelně nemocnej... Takže souhlasím s tím, že nejen že lidi neumí spořit, ale hlavně jsou tací, a není jich málo, kteří o hodnotě peněz nemají ani páru, protože k nim vždycky přišli tak nějak jinak...
@nelaull Ja si treba v prvni rade myslim, ze nepatrim do kategorie lidi, kteri maji krasne domy.... Pod pojmem krasny dum si predstavim vilu 5+1 s velkou zahradou, terasou a bazenem. To opravdu nemame. Mame maly, utulny, nove zrekonstruovany domecek a bohate nam staci. A to bysme utahli i vetsi, ale my zas radeji dame prednost tem ostatnim aktivitam (cestovani, sport) a jistote, ze kdyby se "neco" stalo, tak mame kam sahnout... :-) No a bydleni nam staci skromne. :-) Krasny velky dum neni vsechno. Rezii se vsim vsudy vcetne hypo budes mit tak kolem 40ti tis., coz mi prijde dost. I kdybych brala 100tis, tak kde mas jistotu, ze je dalsich 20let budes brat? Nikde... Az budes resit bydleni, chce to si sednout, spocitat to a smerovat to k urcitym kompromisum, jak uz tady bylo receno.
Jo dobře ženy, tak přítel má obědy v práci a to je strhnutý z platu, takže to nepočítám...no a máme spoustu výpěstků ze zahrádky, vajíčka a tak...teď jsme si přinesli z lesa koš hub, tento týden už třetí:-D Tak...tak nějak :-)
ono je to o prioritach... nam by banka klidne dle prijmu pujcila trikrat vic, nez si chceme hypo vzit... ale chci si brat jen tolik, kolik vim, ze nebude problem ani kdyby se neco stalo... radeji utulnejsi domecek s mensimi mistnostmi, nez velky dum a cele dny uklizeni... takhle vim, ze budeme mit na dovolenou, na veceri v restauraci, na koupeni neceho kdyz se polame, nebudem muset resit, jestli muzu diteti koupit o lizatko vic... ale jsou lide, kteri to tak holt nemaji... kamaradka mela dum, velky dum, 6+1, uzita plocha 200m, na zahradu a fasadu garaze jim nezbylo, anina nabytek, tri roky spali na matracich na zemi...hypoteka 40tis mesicne, ona na materske a jeji muz se jeste rozhodl, ze bude milionar, vymyslel projekt, odesel z prace, projekt skoncil skoro driv nez se rozjel a ejhle, byly v haji... ted bydli v byte rodicu, on misto vysoce posaveneho lukrativniho postu dela v bance nic moc praci. barak museli prodat a jeste jim zbyl uver 2 mil... a to jsou dospeli lide pres 40let...no jo, kazdy sveho stesti strujcem
Myslím, že místy se to tak trochu zbytečně politikaří. Nikdy bych si nedovolil někomu říct, že to dělá špatně jen proto, že to dělá jinak jako já.
Tisíc lidí, tisíc chutí. A hlavně máme každý jinou minulost a jinou startovní čáru. Dohadovat se, že někdo nemá být líný a najít si lépe placenou práci nebo nemá snít o vzdušných zámcích, to je bezpředmětné.
Vše vychází z rámců naučených z rodin a ze svých představ o budoucnosti. Někdo opravdu touží po velkém domě s krásnou zahradou, o kterou bude moci pečovat a je schopen obětovat spoustu jiných aktivit, bez kterých si život jiní neumí představit. Jiný zase touží procestovat svět, žít ve víru velkoměsta a domů chodit jen přespat, proto jim stačí malý byt nebo domeček, který bude funkčně zařízený a vyžadovat co nejméně starostí.
Nemyslím si, že lidem z podprůměrným platem by měl být vlastní dům zapovězen. A nemusí být. Jen musí být pevní ve svém cíli a jít za ním. Uvažovat střídmě a reálně a být schopni obětovat pro svůj sen některé radosti, které si ostatní dopřávají.
A my ostatní ruku na srdce. Dokázali bychom ušetřit více, ale nebaví nás otáčet každou korunu, pokud nemusíme. Vyšli bychom i s menšími příjmy, pokud by to bylo nezbytně nutné.
Nechme každému jeho sny a možnosti je realizovat. Každý musí být zodpovědný potom, zda jich dosáhne nebo ne.
U mě to je asi takto, nemám žádné dluhy, ale také nemám žádné nemovistosti :-) jsem vdaná, manžel měl byt ve kterém bydlíme v osobním vl. již před manželstvím. V případě černého scénáře ;-) já odcházím se svým Ikea křeslem, knihovnou pár kousky oblečení a odjíždím do nějakého podnájmu ve svém malém peugeotku :-)
Někteří lidé mají potřebu něco vlastnit, něco nemovitého, já tu potřebu nikdy neměla. Možná budu uvažovat jinak, když budu mít děti :-) Ale na druhou stranu si myslím, že mojí povinností není svým dětem něco zanechat (dům), ale je dobře vychovat a dát jim dobré vzdělání. To je můj názor :-)
@michaelka27 Určitě na prvním místě výchova a dobré vzdělání. To souhlasím. Povinnost zabezpečit děti určitě nikdo nemá. Ale zároveň si myslím, že pokud to jen trochu jde, měli by rodiče trochu do začátku dětem pomoci. Protože když se sejde dvojice, která nemá ani korunu, ani žádnou podporu od rodičů, má to dnes moc, moc těžké. Ve většině rodin, kde oba rodiče mají alespoň průměrné zaměstnání, by nějaké spoření (např. stavební - i když už není tak výhodné) dětem jistě založit mohli. A pokud je to z obou stran + dítě spoří od doby, kdy začne vydělávat, tak už to malá sumička do začátku je. :-)
@bayt na jednu stranu máš samozřejmě pravdu, že do toho nikomu nic není, ale na druhou to přece nemusí být takové to "závistivě čecháčkovské ". Mně osobně takové diskuse přijdou inspirující a vedou mě k zamyšlení, co bych třeba já mohla udělat ještě jinak. A předpokládám, že takhle to myslela i zakladatelka tématu.
@chris_n rodinu "plánujeme" tedy jsme připraveni na nějakého toho človíčka příjmout :-) a nevím, já bych klidně v podnájmu bydlela, ale můj muž nejspíše ne. Bere to z ohledu, že dnes hypo vyjde průměrně stejně jako podnájem, i když ne vždy, můj bratr platí za družstevní byt hypotéku 6000 Kč plus nájem a služby :-(, což velmi přesahuje nějakou hypotéku, tedy průměrnou (kolem 10.tis).