Ahojky, myslím, že asi zbytečná otázka, že. Přesto by mě zajímali vaše zkušenosti a popřípadě rady. S manželem teď stojíme před rozhodnutím - přestavět dům u jeho rodičů a mít tak horní patro, které by bylo oddělené, i svůj vchod by jsme měli. Nebo stavět úplně od piky někde jinde tzn. zadlužit se na spoustu let a utrhávat si od pusy. Nebo vyměnit byt za větší (tato varianta nepřipadá ale v úvahu, manžel by v paneláku nechtěl dlouhodobě žít :-| ). Nejlacinější řešení by bylo u rodičů, bohatě by nám stačilo to, co máme na spoření, ale každý mě od toho zrazuje. Nebyl nikdo, kdo by mě tuto variantu schálil. Je to opravdu tak strašné?????? Dík za názory.
Teda ja bych u rodicu bydlet nechtela.... a u manzelovych rodicu uz vubec ne... Uz muj deda rikal, ze je dobre mit jednu tchyni 100km a vychod a druhou 100km na zapad :-D
já bych s rodiči taky nebydlela ani za nic a to spolu vycházíme. ale přece jenom je pak člověk tak trochu pod dohledem a nedělá to vůbec dobrotu. stačilo mi, když jsem na týden odcházela z našeho bytu a byla jsem u mamči...i když si normálně skvěle rozumíme, tak jsme se docela ke konci hádaly jak koně...
No my jsme stáli taky před rozhodnutím buď jít někam do paneláku což jsme zavrhli nemám ráda byty, nebo se zadlužit jak píšeš a někde stavět a nebo zrekonstruovat patro u našich v rodiném bytě, kde teda máme vše svoje kuchyň, koupelnu , záchod atd. Ale zahrada je společná a i vchod do domu je společný. Rozhodli jsme se pro tu poslední variantu a ani jeden zatím nelitujeme. Ale kdyby naši nebyli tak super manžel stím nesouhlasil a neměl snima perfekt vztah tak bych do toho nešla. zaleží na tom aby se dali jasné hranice a pravidla a ty se dodžovali.
Mám kámošku , kteří bydlí taky s jejíma rodičema a je to tam přišerný, všude se jim do nečeho serou a radí atd. Nemůžou volně dýchat, taky je to jejich důvod jejich častým hadkám a skoro rozpadu manželství, ale bohužel mají dítě a jsou zadlužení a tak na jiné byldlení nemají peníze a tak jen trpí a trpí já bych to na jejich místě nevydržela a je fakt, že nenechala ani tak daleko zajít. Prostě zaleží jak budete vycházet to je celé. ;-)
Právě že by to bylo u manželových rodičů, nejsou špatní, ale je to přeci jen starší generace, mají svoje vrtochy asi by to 100% dobrotu také nedělalo. Misko, jak jsi psala, také znám spoustu párů, které společné bydlení s rodiči rozdělilo. Teď babo raď :-| . Ale mít babičku na hlídání po ruce je také + , né?! ;-)
Taky přispěji svojí zkušeností. Na začátku vztahu s manželem jsme začali bydlet v podnájmu v 1+0 v Příbrami, já dojížděla každý den do práce do Prahy, manžel dělal blízko Příbrami. Podnájem v tu dobu byl 7.000,-, cesta do Prahy 2.500.- Kč. Já ani manžel jsme nebrali moc peněz, a hlavně jsme měli plno dluhů. Každodenní dojíždění mě poznamenalo velkou únavou a prostě dál to tak nešlo. Manžel si našel později práci v Praze a tak jsme se rozhodli hledat podnájem u Prahy. Moji rodiče nám nabídli celé 1. patro k bydlení v rodinném domě kousek od Prahy. V tu chvíli jsme to s manželem uvítali, protože situace nebyla jednoduchá, ale dohodli jsme se, že až se ze všeho vyhrabeme, tak začneme hledat svoje bydlení. No ,ale do dnešního dne se tak nestalo, bydlíme tu druhým rokem a zatím to klape. Máme své vlastní vchody, takže se pomalu nevidíme. Manžel i já vždy přijdeme domů z práce až večer. Jinak moje mamka i táta jsou zlatíčka. Myslím si, že máme velké štěstí. Ale zase na druhou stranu s rodiči manžela bych rozhodně nebydlela :-|
Díky Apfele. Je to fakt těžké rozhodování. Manželův taťka je jak zápalka, a mamka se s taťkou zase pořád ňafou. Sice na to mají své právo, jsou doma, ale na moje to asi nebylo. My by jsme sice byli také úplně odděleni, ale společná zahrada by byla. Každá rada drahá, hold něco za něco :-|
Jsem rozhodně pro bydlení zvlášť. Myslím, že společné bydlení s rodiči je dříve nebo později záhuba a je jedno jestli jsou to vlastní rodiče, nebo rodiče partnera
radši bydlet zvlášť
někde jsem četla, že když bydlet s rodiči, je lepší u rodičů ženy - asi že ženské vedou domácnost a dcera vychází z poměrů rodiny, kde vyrostla a tím je méně třecích ploch
my teda bydleli v domě s babičkou, tátova máma, a děs běs, mamce kontrolovala i odpadky :-D
pokud zvolíte variantu s rodiči, vymezte si už na začátku pravidla soužití, majetkové vztahy - určitě budete do domu investovat, jak se budete starat o společné prostory, zahradu atd.
Pokud ti rodice jsou super, tak proc ne.
Ale pokud to jsou "standardni rodice", tak bych do toho dlouhodobe nesla. My mame nastesti vlastni byt a ted jsme si nasetrili na upgrade na dum, ale i kdyz jeste nic nebylo, tak nam bylo jasny, ze bysme radsi bydleli nekde ve sklepe nez s rodici :) Vsak v tom panelaku nemusite bydlet prece navzdy, muzete pomalinku setrit, nejdriv vetsi byt, pak treba ten domecek, clovek se prece nemusi hned zadluzit.
Ilci - nejen ze kontrolovala odpadky, ale dokonce je i prebirala a vracela, co se ji nezdalo..nebo nam sezrala stary rybi salat (ma vlastni lednici) a pak mi vynadala, ze ji bylo zle - po..ny zachod jsem po ni ale musela uklizet ja :-p :-p :-p
jo, naše taky vracela :-D naši už s ní bydlí přes 25let
taky jí mamka krade věci a schválně jí vyměňuje spodní prádlo za obnošené - ale to je asi na jinou diskuzi :-D
holky, :-o no teda, to jsou story!
:-D
moji rodiče jsou od nás 5min autem. pohoda - zatím samé výhody. (pomoc: my jim, oni nám).
přítelovi rodiče 2,5 hodiny autem. a taky pohoda - jsou velmi nezasahující a já děkuji za to! (doufám, že to tak bude i dál)
digi: nevim nevim, ale asi bych se také přikláněla k názoru nebydlet s rodiči, ikdyž samostatný vchod. Člověk dle mého názoru neodhadne, jak se obě generace budou chovat za pět deset let. Co jim bude vadit a co ne. Můžou to být malichernosti a nemustíte to vydýchat.
Digino: NE! má rada.
My jsme nejdříve bydeli u našich přímo v bytě ,nešlo to ač nechtějí tak do všeho mluví,nemáš uplnou svobodu ,pak jsme se ale přestěhovali ,,trapáci,, o patro níž do svého bytu a bylo to to samé ale v bledě modrém.
Teď jsme se prestěhovali 30 km od mých rodičů ale do města kde jsou manželovi rodiče a nadávám si.
Takže budeme stavět ale úplně jinde :-D
Nebydlet! Naši bydlí 27 let u taťkových rodičů - příšerné! Já bydlela měsíc a půl v 2+1 se tchýní a tchánem, i když jsou to jinak nejhodnější lidi co znám, zlatíčka, tak nikdy více :-S
digi záleží na tom jací tchánovci jsou, ale v každém případě se touto volbou připravíte o soukromí :-S , což je třeba pro mě důležitá věc, takže já bych do toho nešla ;-) .
Nikdy! Ani za nic! Ani se svymi, ani s jinymi! I kdyby ti rodice byli ted sebelepsi, nikdo nevi, jaci budou (budeme) za par let...Mi rodice bydli uz let s rodici meho otce. Hruza nejvetsi! Specialne pro mou mamu, ktera si tam porad pripada jako na navsteve. A zacinalo to pry ruzove... :-S Kdyz se to tak vezme, tak ja osobne bych dlouhodobe nebydlela treba ani s mnohymi svymi kamoskami, i kdyz je mam moc rada a jsou to zlaticka, tak denodenni souziti by driv nebo pozdeji delalo neplechu. Natoz souziti s jinou (starsi) generaci! :-p Ted ti to muze pripadat jako vyborny napad (usetrite, do budoucna mate vyresene obcasne hlidani deti atd), ale spousta tech, kteri na spolecne bydleni dojeli, ti reknou, ze zadny penize sveta ti nevynahradi klid, pohodu a soukromi (ktery nikdy nebudes mit stoprocentni, i kdybyste meli deset vlastnich vchodu....proste ten pocit, ze rodice jsou nahore/dole, ale pod jednou strechou nikdy nevymizi). Ja osobne si neumim predstavit, ze bych mela stejny problemy jako mama, ktera se nikdy nemohla s tatou poradne pohadat, aniz by si toho vsimli jeho rodice, nemohla v podstate delat nic, aniz by o tom tchanovci nevedeli. A vzpominam, ze jako pubertacku me vytacelo, kdyz mi babicka hlasila, ze vi, jak dlouho jsem predchazejici noc byla vzhuru, ze me pry videla svitit :-p , ze vi, ktery kamosky jsem si privedla domu v nepritomosti nasich a co jsme delaly atd atd.... :-p A jak rikam; nasi zacali s tatovymi rodici bydlet pred spoustu lety, kdy jeste byli babca s dedou vitalni a chodili do prace a vsechno bylo lazo plazo, ale kdyz odesli do duchodu, meli najednou spoustu casu a strkali nos do veci, do kterych jim nic nebylo...Takze ja jsem zasadne proti spolecnemu bydleni (i kdyby byli rodice sebelepsi!)
Ahojky, díky moc za názory. Určitě je pravda co píšete, ikdyž bych si přála právě opak ;-) . Ségra na společné soužití s tchyní také málem dojela, naštěstí se zavčasu přestěhovali. Ale co teď??? Jaké bydlení si pořídití, abych si nemusela cca 20 let odtrhávat od pusy?? :-o Manžel si všechno představuje jak hurvínek válku :-| . Jak jste např. zvládali, zvládáte slácení hypotéky?? Je to očistec??
digi, kazdy mesic nam splaceni hypoteky ukousne pomerne dost z rod. rozpoctu, ale jsme ve VLASTNIM! Bydlim v Anglii a tady je bydleni opravdu drahe, ale je to investice do budoucna. Navic, pokud si nekdo vezme hypoteku, tak proto, ze na to ma, neboj se, ze bys pri splaceni zustala o chlebu a vode ;-)
Digi:nikdy!
Nasi postavili barak a babicku si tam vzali, protoze po rozvodu nemela kam jit. Mame velkej barak, samostatny byty a presto to je na palici. Navic babi chodi "na navstevu"...treba 5 hodinovou, dovedes si to asi predstavit, navic byla rozeny diktator, prerovnavala, kontrolovala, vykrmovala nam psa hovadinama atd... Ted uz je stara, je to vic v pohode, ale stejne, mamka ma cely zivot pocit, ze ji nekdo hlida. A to je jeste tak dobra, ze se o ni stara vic nez jeji dcery, presto kvuli ni kolikrat doma brecela....ja bych to teda nedala :-|
Gabčo, to je přesně ono, ten pocit že mě někdo "hlídá" bych nesnesla, a žila bych neustále pod určitým napětím a to se fakt nedá |-| . Tak nám asi nic jiného nezbyde než se uskromnit a pořádně se zadlužit :-| .