Ahoj, bydlíme v bytě 2+1 a máme 15-ti měsíčního chlapečka a druhé mimi na cestě. Malý už má udělaný svůj pokojíček a my s manželem máme spaní v obýváku, je docela velký, takže je to v pohodě. No ale teď si to nějak nedokážu prakticky představit, jak to budem dělat, až se malé narodí. Máte někdo tady podobný "problém"? A jak jste ho vyřešili, příp. jak by jste ho řešili, kdyby jste v podobné situaci byli? Mám na mysli např. když bude mít mimnko spaní v pokojíčku nebudou se navzájem budit? A malá mimnka první týdny většinou prospí i přes den, a co když si bude chtít malý v pokojíčku hrát? Prostě takové ty praktické vychytávky. Až i druhé dítě povyroste, tak už to bude v pohodě, to je jasný, ale jak řešit ty začátky? V obýváku s náma přece spát nemůže, večer se chceme dívat na TV apod. a to by ho rušilo.
Koupě většího bytu by byla zbytečná, protože máme pozemek a do 5-ti let chceme stavět. Takže tak. Děkuji za rady ;-)
no, budit se asi navzajem budou, si to nejak nedokazu predstavit. Kdybyste meli loznici, tak se to vyresit da v pohode, ale takhle asi jedine tak, ze se ty prestehujes s miminkem do pokojicku a malej bude s tatou spat v obyvaku
Ahoj tomilka,já myslím že by miminko mělo s vámi spát v obýváku.Když trochu stáhnete zvuk z televize,tak se malé nenechá při spaní rušit.Možná mu to bude i vyhovovat,protože tyzvuky bude znát už z bříška.Se starším bráškou bych malé o samotě nenechávala,v tomto věku jsou děti dost zvídavé,ale nedokážou odhadnout dopady svých činů. A miminka mají být v prvních měsících neustále pod kontrolou kvůli případnému udušení. My máme taky dvě holky 2 roky od sebe a když se druhá narodila tak jsme bydleli ve 2+1 a šlo to.Jen jsme si pořídili pro mladší na první měsíce místo postýlky velký koš na kolečkách,(velice se nám osvědčil) abych ji mohla v případě nouze převést tam ,kam jsem potřebovala. :-) :-)
Ahoj, my jsme měli 1+1 když se narodila dcera. Spali jsme v obýváku všichni. Když šla spát trochu jsme ztlumili televizi a svítili jenom malou lampičkou když bylo třeba. Neměla jsem žádný přebalovací pult apod. a zvládli jsme to také. Když jí byly zhruba 2 roky přepažili jsme místnost nábytkem a měla takový svůj kouteček jenom na spaní a hračky. Až když šla do školy došlo ke změně a my jsme jí mohli díky babičce (tchýni) udělat minipokojíček. Je pravda, že jsem často "vyšilovala" a myslela že se z toho zblázním, ale vydrželi jsme a teď máme z jejího minipokojíku miniložnici a dcera se posunula díky dalším změnám v baráku o místnůstku dál. Někdy si na to naše první bydlení vzpomeneme. Teď už máme každý svý místečko i když jsou to místnosti průchozí jedna z druhé ale jsme rádi. Tak hlavu vzhůru ono to určitě nějak půjde. Dcera teď usne za každého rachotu a ani žádný rachot jí nevzbudí, takže ono něco zlé je vždy pro něco dobré. :-)