Ahojda! Stavíme domek svépomocí, začli jsme s výkopovýma pracema (tedy bagr začal) posledního května, nyní máme první patro téměř hotové, čekáme, až nám přivezou strop. Muž vyžaduje mou denní přítomnost na stavbě, musím dělat i vyloženě chlapské práce, jako tahání 40 kg pytlů s maltou, přidávání cihel, teď akustických, jsou těžký jak ... Mám radost, že to roste, ale jsem už pěkně zmordovaná. Mám i dost náročnou práci, na stavbu jezdíme takřka denně po práci + tam trávíme dovolenou. A když bych ráda zůstala doma a něco dělala tady, tak dost remcá, takže vždycky povolím. Jak to bylo u vás?
@kajalka Tak to já jen zametám, uklizím po chlapech a připravuji jídlo a občerstvení. To mi tedy příjde naprosto nesmyslné aby jsi dělala to, co píšeš.. Já mému vždycky říkam.. ty teď tady budeš rok dva dřít a já to pak budu do konce života uklízet:):) Ale tak pokud pak bude manžel vyvařovat, uklízet, prát a žehlit..tak to je potom jiná:)
Ahojky, tak my začali taky někdy v květnu, ale zdaleka ještě nejsme tam kde vy. Pustili jsme se ještě totiž do sklepa, takže zatim pracujeme na základové desce. No každopádně k tématu...na stavbě se snažim pomáhat co můžu, ale teď toho bohužel moc neni, samá chlapská práce...takže maximálně pomůžu naházet písek, kameny nebo něco takovýho...nic těžkýho by mě přítel tahat nenechal! Za každou mojí pomoc je rád, ale když to nejde tak to nejde. Je rád, že jim vždycky přivezu jídlo a to je to hlavní. :-)
já jsem nosila tak max. 20kg. pytel cementu byl maximu. podávala cihly - porotherm, jinak nandavala písek, kameny, uklízela. nyní když děláme sádroše jsem držák - běhám pro to, co je potřeba. a zajištuji jídlo :)
Jídlo je asi to poslední, co bych zajišťovala. Většinou vaří moje mamina a nebo jdem do hospody na polední menu a zbytek holt rohlíky, no. Já právě furt takhle při práci přemejšlim, hlavně, když teda řežu cihly, jestli to dělaj i ostatní holky. Už umím dělat i s rozbruskou, říkám si, kdy to ještě využiju, asi nikdy. Už jsem si i několikrát poplakala. Ono v tom je ještě trochu něco jinýho. Muž kvůli tomu domu nechce teď děti. A já bych ráda.
@kajalka Hmm, to je tedy nanic, že tě nechá takto dělat:(Toto je fakt práce pro chlapy, pro tebe tam bude ještě spousta práce s úklidem apod. My teda taky čekáme na děti až budeme bydlet, i když manžel by už i chtěl, ale bydlíme zatím u rodičů manžela a chci si počkat na vlastní kuchyň..a tak...
@kajalka já jsem hlavně dělala svačinářku a obědářku :-D, když se pak finišovalo, tak jsem ulízela, pomáhala pokládat podlahy, lištovat, spárovat, k de co podávat či přidržet....... těhotná nebo pak se 2 špuntama toho moc pomoct nejde ;-) :-D .....to co píšeš ty bych nedělala
Když já mám najednou pocit, že mi nějak ujíždí vlak. Je nám oběma 28, chtěla bych 3 dítka a nechci mít poslední na prahu čtyřicítky. Bydlení máme, jsme sice v nájmu, ale teď se budem stěhovat do levnějšího, kde budem platit pakatel, ani ne 2 tisíce bez spotřeb. Přijde mi ta situace nějak na nic. A moc nemám, komu se svěřit, žádná z kamarádek si tímhle neprošla. Popř. jsem si vyslechla rady, ať si dítě zařídím bez jeho vědomí, jakoby "náhodně" 8-(
@kajalka Taky mi je 28, maželovi 30. A kdy plánujete domek dokončit? My příští rok, takže tak za rok se začneme snažit o mimi...ale děti bychom chtěli teda jen dvě..:) Tajně bych to nedělala, to není nejšťastnější vstup do těhotenství..Mohly by z toho vznikat zbytečné a nepříjemné hádky:( A ten tvůj nechce dítě teď proč? Že by jsi nemohla makat?
@kajalka my začali stavět když mi bylo 19. končíme ted - je mi 23. rok a půl bydlíme ale dělali jsme vršek a práce bylo ještě moooc. ted konečně na mimču začneme dělat tak vím jak ti je .. já z nástrojů používala jen vrtačku. je nutné aby si to vše dělala? říkala jsi mu to, že prostě na tohle nemáš? že budeš podávat a tak? na druhuo stranu, my to zvládali krásně. já mu nosila cihli a on zdil. já nosila šroubky a on vrtal. já písek do míchačky a on betonoval. nebylo tgřeba se dřít ..
@kajalka třeba otěhotníš a budeš mít důvod, proč nedělat chlapskou práci :-) já už dvě dětičky mám (4 a 2 roky) a tak na stavbě dřu. Jasně, že mě to někdy štve, že supluju zedníka, ale on se ten dům sám nepostaví. Nejsi v tom sama, obdivovala jsem sousedovy krásně rovné zdi, které natahala a vyštukovala jeho žena :-)
Myslím, že proto. A možná má i pocit, že by mu něco unikalo, že by se nemohl dítěti věnovat. Což chápu, jenže z něj mám pocit, že on zas nechápe, že nějakou dobu trvá, než se zadaří a než se vůbec narodí. Kolaudaci bychom rádi stihli do roka. Ale kdo ví.. zatím si myslím, že tempo je dobrý. Mě to ale nějak netěší, už je v tom hořkost radikálního odmítnutí bez možnosti debaty :-| Žádnej kompromis, jen jednostranný rozhodnutí, až to bude hotový.
Takže vždycky, když se tam lopotím s něčím děsně těžkým (jako "pojď, přeskládáme tunu cementu"), jímá mě vztek, že mě zapojuje do něčeho tak těžkýho.
Já jsme jednom plánovala a zařizovala papíry a objednávky. Fyzicky na stavbě jsem neděla nic. Až před nastěhováním jsme uklízela. Párkrát jsme na stavbu připravila jídlo, ale ani to moc ne. Když jsme začali stavět, byla jsme v sedmém měsíci, když jsme se stěhovali bylo synovi 15. měsíců. Navíc byl velice náročné miminko a já jsme fakt byla ráda, že po mne manžel nic nechtěl.
Tak u nás je to s mimčem tak trochu naopak...přítel by chtěl, ale já to brzdím. Ne že bych taky už po miminku netoužila, ale představa, že nemáme kde bydlet (jsme střídavě u přítelovýho taťky a u našich), stavíme a do toho si pořídit mimčo, to si nedokážu představit. Naštěstí je přítel v tomto chápavý, takže ještě počkáme. :-) Ale to tahání teda nic moc... :-| Až takhle bych nedělala, může ti to ublížit.
@kajalka Není tak trochu manžel nasraný, že musí dřít? Proto musíš taky? Léčí si na tobě nějaké svoje mindráky? Ženská by měla tahat max. 15 kg. Já bych si prostě zkusila dupnout, když manžel neslyší na nic jiného a hotovo. Přece ti nebude celý život velet a ještě ženskou nechá takhle dřít! ]-( Manžel tady vedle mě kroutí hlavou a říká, že ten tvůj musí být kapitalista či co...... :-N My jsme začali rekonstruovat když jsem byla v 5. měsíci, starala jsem se o veškeré jídlo, kreslila jsem návrhy, vybírala dlažbu apod., namáčela cihly, malovala, natírala, podržela, podávala...... Ale nikdy mě nikdo nenechal tahat nic těžkýho! Navíc jsem pak měla velké starosti se synem. Je teda pravda, že manžela teď tak trochu mrzí, že ho do dvou let vlastně ani moc neviděl.....
Mavor, nasratý není vůbec, je naopak ve svým živlu a nechápe, že já rozhodně nejsem. Ono to je možní i trochu tím, že jeho máma je strašnej dříč, tak mě logicky srovnává s ní, že toho vydržím hodně. Takže mu to ani nepřijde divný. Ale ruce mne bolí, že už neudržím ani talíř.
On se mi jednou svěřil, že jeho rodiče stavěli, když byl malý a že se cítí být hodně zanedbaný. No ale to není hlavní téma.
Strašně by mi bodlo, kdyby dostal náhled taky z jiné strany. Aspoň ho taky trochu dostávám. Možná si opravdu zkusím trochu dupnout a vydobýt si i čas na odpočinek a jiný věci, než jen stavbu.
Já dělám na stavbě s manželem všechny práce i ty chlapské. Vůbec mi to nevadí, vždyť přece dělám na svém a hlavně, pokud to manžel bude dělat sám, tak to bude trvat 2x déle. Už jsem si zkusila být na stavbě i sama, ale ve dvou se to opravdu lépe táhne. Spíš mi vadí, že já pak večer musím ještě vyprat, uklidit, uvařit, postarat se o dítě a když to v noci dodělám, pak teprve zasednu k počítači k druhé práci, no a ráno vstávám v 5 do normální práce. No všude je něco. :-)
@kajalka Hmmm, tak teď staví a nechce být u toho sám? To tam můžeš být s ním, ale nemusíš přece takhle dřít! Ty přece nemůžeš za to, co mu jeho rodiče provedli! :-S Já bych mu klidně dala přečíst tuhle diskusi, možná mu pár věcí dojde. Ideální by bylo, kdyby se do téhle diskuse přidal i nějaký chlap.... Chlapům se všechno musí říkat narovinu - všechny pocity, přání, stížnosti, nerozumí narážkám Oni jsou prostě jiní než my ženy. Hodně natvrdlý! :-N Ukaž mu, že s tebou jednat takhle nemůže!!!
P.S. On může být ve své podstatě nasraný, ač to navenek vypadá, že je ve svém živlu. Připomenutí dávné situace - viz asociativní působení psychiky http://www.metodarus.cz/?do=8
yess99, tak to klobouk dolů, to bych nedala. U nás doma to teď vypadá jak v tanku, jediný, co zvládám, je dát pračku a pověsit prádlo. A zbytek času se modlím, aby nikdo nepřišel na návštěvu, to bych se v tu ránu propadla :-|
Výsledkem bude, že začneš ten barák nenávidět. Znám plno rodin, kde dostavěli a rozvedli se. Je to prubířský kámen vztahu a na stavbě se hodně pozná, jaký kdo je. Ono se to rychle vyřeší samo, protože jednoho dne padneš a odvezou tě do nemocnice s křečovými žílami, s kýlou, se zánětem svalů, s nataženými šlachami, a samozřejmě se zády. Nemluvě o tom, že se namůžou vnitřní orgány. Tohle už je prostě životu nebezpečné. Tvůj muž je především šílený škrt, který než by platil chlapům, tak si ze své ženy udělal levnou pracovní sílu. Nechci být hnusná, ale já takhle dřela jako dítě furt a moje máma taky, takže na tohle jsem hodně háklivá.
@mavor Manžel je většinou na stavbě ještě déle než já, takže přijíždí domu později, to už já mám skoro vše hotové. On zase řeší víc technické věci okolo stavby a to je docela náročné, když to nikdy nedělal, většinou to studuje v noci. Já mám na starosti zařizování. My máme oba dvě práce a jsme vůbec velcí workoholici, tak nám to už ani nepřijde. Já do toho ještě dostudovávám vysokou školu, ale musím říct, že to už opravdu nestíhám. Ještě že jsou letní tábory, protože s dítětem se to tak snadno zvládat nedá. :-) Mně by to nedalo sedět doma, když on pracuje na stavbě a taky hodně spěcháme, ať už jsme od rodičů pryč.
@kajalka Máme sice uklizeno, ale z podlahy bych u nás nejedla. :-) Bydlíme teď provizorně u rodičů, jsme zavaleni krabicemi a ty jsou stejně neukliditelné.
U nás bylo rozhodnuto víceméně za nás. Začínali jsme stavět (tedy spíše bourat), když jsem byla ve vysokém stupni těhotenství. Když se malej narodil, pořád jen řval a řval, takže na začátku jsem nebyla schopna vařit ani pro nás. Teď je na mě celá domácnost, malej (5 měsíců) a vaření pro chlapy. Kdo má dítě, tak ví, jaký je to oblbovák být na vše sama. Když jem se to naučila zkordinovat, zkusil na mě muž, že bych mohla chodit asoň škrabat cihle, ale rychle pochopil, že to byla trochu trefa vedle. Takže jsme se prostě smiřili s tím, že ještě nějaký ten měsíc bude stavba jen na něm a na mně malej a domácnost.
@kajalka Nenechej se tak dřít.Dupni si.Samozřejmě chcete bydlet brzo. Jde také o to abys pak díky té dřiny, mohla mít také později dítě.Vím o čem mluvím. ˇA ženská nad 25 už tolik plodná taky není.
@kajalka Nedá mi to a musím se vmísit do diskuze. Se ženou jsme se rozhodli stavět a po dlouhém přemýšlení vyhrála dřevostavba. Rozhodla hlavně rychlost výstavby, jelikož kvůli penězům na dům jsme museli prodat byt a bydlet i s roční dcerou u rodičů ženy. Jsou hodný, mám je rád, ale půl roku bylo asi maximum co se dá vydržet, lépe řečeno co můžu vydržet já :-). Já dělal "jen" základovou desku a teď práce okolo domečku. Jelikož peněz moc nemáme, snažil jsem se všechno si dělat sám bez odborníků, takže jsem byl měsíc a půl v kuse na stavbě od rána do večera (jsem vždycky 24 hodin v práci a 48 doma - tedy na stavbě). Pomáhala mi občas rodina a na přesné práce tu byl kamarád zedník, ale většinou jsem se dřel opravdu sám. Žena se starala o dceru a hlavně o vaření. Víc jsem po ní nechtěl a ani teď po ní nechci pomáhat s těžkýma věcma. Sice to trvá všechno dlouho, ale mám jí rád a vím, že teď jí dá nejvíc práce dcera, která vyžaduje stálou pozornost a je ráda, když stíhá uvařit (to tedy při dřině, kterou já mám na okolí domečku opravdu vyžaduji :-) ).
Toho, že si manžel neužije dítěte bych se zas tak nebál. Je pravda, že při naší stavbě jsem malou viděl opravdu málo, ale o to víc si jí užívám teď. Navíc jako chlap můžu říct, že dcera mě začala opravdu "bavit" až teď, kdy už chodí, mluví a je s ní sranda :-). Jinak to prtě, které pořád leží, spí, nebo brečí není pro chlapa moc "zábava". Tím neříkám, že dceru nemám rád (opravdu jí miluju každým kouskem svého srdce!!!), ale prostě to tak je. Mám v práci kolegyni která na tom byla jako ty. Ve volnu dřela na stavbě a pak když už měli konečně hotovo, tak se manžel rozhodl, že postaví jiný dům a jela nanovo... Jak tu už někdo psal, ten dům začala nenávidět a rozvod na sebe nenechal dlouho čekat.
Chápu, že chceš manželovi pomoct, ale když nemá rozum on, tak ho měj alespoň ty. Musíš si vydobít svá "ženská práva" a zabezpečovat pro stavbu fyzicky méně náročné, nicméně neméně :-) náročné věci. Pokud má manžel rozum, musí to pochopit! Pokud ne, přeji hodně štěstí vašemu vztahu, protože toto pro něj je obrovská zkouška.
Také záleží na tom, jak to všechno bylo, když jste se na domek chystali. Už dopředu jste se asi domluvili, že stavbě budete věnovat všechen čas a teď se ukazuje, že to je příliš. Držím palce a ať se daří.
@tomikno Napsala jsem to trochu jinak, ale přesně tak jsem to myslela! Velice trefné! :-) Manžel o synovi říká přesně to samé, sice ho to trochu mrzí, že si ho do dvou let moc neužil, za to si ho užívá teď, když ho zajímá všelijaká práce včetně zatloukání hřebíků :-D apod. a druhého jakbysmet :-)
@kajalka Taky držím palce, aby tohle váš vztah rozchodil! =-)
@kajalka Pomáhat ano, ale musí vědět, že ne vše může ženská dělat jako chlap...Ne každá má náturu jako jeho máma..A taky ti musí občas umožnit nechat tě doma aby sis mohla pořádně uklidit atd...Už si mu to zkoušela říct, že je toho na tebe moc?,
@kajalka Uf, nezavidim. Tohle jsme s manzelem resili, kdyz jsme uvazovali o domecku. Pak jsme se sami ptali, ze ztratime 2 roky spolecneho zivota, protoze neresis nic jineho, jenom stavbu, pak clovek nekdy chce deti, ale nejde to hned...A je to opravdu makacka - ne, ze bych se makacek nebala, ale v soucasnu travime oba v praci skoro 10 hodin, a to moc toho ani neni mozne udelat. Jina by byla situace, kdybychom bydleli vedle pozemku, kde stavime, nebo to meli na skok. A krome toho jsme v podnajmu, takze 2 roky platit najem a hypoteku uz financne nezvladneme. Takze jsme si rekli, ze bud pujdeme do drevostavby nebo do bytu. Domecek jsme ale chteli a nakonec nas to vyjde (doufam) skoro stejne jako byt. Na jednoho je toho ale silene moc, takze jsme si to rozvrhli, ze ja delam s papiry, advokaty, registry, penize a sleduji cely proces (takovy supervizor) a on mi ted pomaha par veci obtelefonovat, nebo komunikuje se SU a pak bude hlidat samotnou stavbu.
Uz i tak presrok jsme si docela vzacni a i ted (kdyz toho resime o hodne mene nez kdybychom to staveli sami) vidim, ze pulrok neresime nic jineho, jsme docela unaveni a uz se tesime, az to bude za nama.
Ted, kdyz je potreba nosit neco tezkeho, manzel zasadne nechce - pry abych se setrila "na materstvi" az to bude jednou aktualni:)
Urcite budu na stavbe pomahat, nechci aby pak byl na to sam, ale to, co delas mi asi uplne v poradku nepripada.
Dulezite je si o tom promluvit jeste pred samotnou stavbou, co to obnasi a kdo bude co delat.
A proc si obcas nepronajme nejakeho pomocnika? Vyjde to levneji nez od firmy a trochu te usetri...
Zkus se vyvarovat tomu, ze ten dum po nejake dobe (a nebude to mesic, dva a ani sest) postavite a pak nebudete mit ani energii se z nej tesit. Ale o tom si opravdu musite promluvit co nejdrive, aby pak neprislo obdobi vytek..
Good luck!
P.S.A ty kamaradky, co ti radili si poridit "nahodu" bych asi nekam poslala. Co jsou to za kamosky???
já teda dělám vše, co umim a nebo se snazim naucit, cistim cihly, betonuju, delam s michackou, s bruskou, lepila sem roxory ,umistuju s nim panely, popojizdim traktorem atd.. ale do niceho me nenuti.. delam i to papani, nekdy teple, jindy studene, jak je cas a chut... a taky mu rikam, ze ted tady dru na stavbe, tak sem zvedava, jak casto mi on pomuze s uklidem ...:) a pytle max 25 kg a to na me jeci, at to netaham..
@kajalka