Ahojda! Stavíme domek svépomocí, začli jsme s výkopovýma pracema (tedy bagr začal) posledního května, nyní máme první patro téměř hotové, čekáme, až nám přivezou strop. Muž vyžaduje mou denní přítomnost na stavbě, musím dělat i vyloženě chlapské práce, jako tahání 40 kg pytlů s maltou, přidávání cihel, teď akustických, jsou těžký jak ... Mám radost, že to roste, ale jsem už pěkně zmordovaná. Mám i dost náročnou práci, na stavbu jezdíme takřka denně po práci + tam trávíme dovolenou. A když bych ráda zůstala doma a něco dělala tady, tak dost remcá, takže vždycky povolím. Jak to bylo u vás?
To, že je přítel jinak dobrý chlap, je sice fajn a rozhodování to neulehčuje, ale v zátěžové situaci se asi vrací k naučeným vzorcům, které pro Tebe nejsou příliš příznivé. Můj bývalý byl taky fajn a rovný chlap, ale problémy, které jsme měli, to stejně nakonec převážily. Možná si zkus představit váš společný život dál, v dalších letech, mně to dost pomohlo urovnat si, že takhle celý život žít nedokážu. Ale bez růžových brýlí a bez těch maličkostí, které na něm miluješ, i když je to těžké, ale ty nejsou nakonec pro život tak důležité a ve finále to, že někoho milujeme, není záruka štěsí, někdy to prostě nestačí. Představ si všechny ty všední dny, kdy budeš unavená, nabídne Ti podporu? Bude se Ti chtít poslouchat od tchýně, že dostatečně nemakáš/málo vaříš/moc chodíš ven/nejsi hospodyně podle jejího gusta? To, že přítel řekne, abys to neřešila, je tak trochu - podle mě - důkaz jeho ustrašenosti. Od svého muže bych čekala, že se za mě postaví a alespoň se jí pokusí usměrnit. On se jí bojí a to se nezmění, vždycky raději ustoupí a upřednostní ji, jak to dělá i teď. Raději bude mít klid u ní, než aby se snažil zlepšit situaci pro Tebe. A její postoj k Tobě se také nezmění, nerespektuje Tě teď, tak nezačne, ani až dostavíte/budete mít děti, apod. Vážně bych se sama sebe zeptala, jestli za sebou chceš táhnout takové břemeno. Teď ho miluješ a to to všechno vyvažuje, ale za pět, deset let už to nebude takové...
Holky, jak to tady ruzne ctu, zaujimalo by mne jedno (bez snahy postavit se za nazor nekoho) - kolik z vas zazilo to, co @kajalka? Kolik z vas zazilo v rodine podobnou situaci a take to, ze se manzel/partner postavil za vas a rozhadal si vlastni rodice natolik, jak tady radite? Ja jsem presne to, co zaziva ona nezazila, ale take mame problem s tchyni a tchanem a sama vim, jak je tezke rozhadat se s clovekem, postavit se mu a rict mu do oci at si to vsechno nedovoluje. Neni to rozhodne tak jednoduche, jak tady pisete...I kdyz ani jeden s tim, co delaji nesouhlasime a rekli jsme jim to nekolikkrat....Jak dlouho trvalo @fallingstars, nez si to uvedomila a odesla od manzela? Nechci tady delat rozbroje, ale kdyz to tady ctu nemam pocit, ze tyhle veci je mozne zmenit ze dne na den nebo z tydne na tyden....
@linee Děkuju. Nejsem natolik rázná, abych řekla "tak takhle teda ne". I pořád přemýšlím, jestli to není jen v mojí hlavě. Ale asi není. Jako řešení týhle situace mi přijde rozvod opravdu neadekvátní. Ale trápím se a nevím, co dělat. Přemýšlím, že se objednám do manželský poradny. Ráda bych to řešila v klidu bez pálení mostů a na roky dopředu uražený tchýně. Nechci to hrotit do ultimát, buď já nebo tvý rodiče. Já už fakt nevím.
@linee Od přítele jsem odešla po roce dost výrazných neshod, neklapalo nám to ale déle. Jsem ale vděčná, že jsem nečekala prakticky na zázrak několik let, času není nazbyt, ale samozřejmě je logické, že velká rozhodnutí chtějí čas. Myslím, že tady nikdo netvrdí, že to je snadné, není, ani trochu, a stejně bude nakonec jen a jen na @kajalka, jak si to přebere. Taky je jasné, že do žádného vztahu nikdo jiný nevidí a je to jen o vztahu těch dvou, ale asi nikdo však nepředpokládá, že se člověk bude do písmene řídit tím, co si přečte někde na fóru ;-) A za sebe musím říct, že jsem ve své situaci byla vděčná za všechny názory jiných, ono každý poukáže na něco, byť sebedetailnějšího, co člověku třeba uniká, ať už jakýmkoliv směrem, a každý názor nás někam posune, ale nikdo tady netvrdil, že velká rozhodnutí se dělají ze dne na den. @kajalka ale psala už někdy na začátku diskuse, že podobné záležitosti už před nějakým časem řešili v poradně, tuším (snad si dobře pamatuji), tak to asi nebude problém, který vyvstal včera...
A co se týče té podpory partnera před jeho rodiči, tak já jsem bohužel zažila mamánka se vším všudy, na základě názorů jeho maminky se měnily naše dohody, co, jak a kde se v bytě udělá. On se mnou souhlasil, když jsme byli spolu, ale jí pak ani nedokázal říct - když vyjádřila svůj odlišný názor - že už jsme se dohodli jinak (takže špatná jsem byla já, protože si myslela, že s ní nesouhlasím záměrně). A to je to, co mám na mysli. Nechci, aby v takovém případě partner hned každého seřval, ale nevidím nic špatného na tom, když brání naše rozhodnutí. Od toho jsme partneři. A to samé vidím v tom, že partner kajalky by se jí měl zastat, a ne jen říct, ať to neřeší. A´T už je realita jaká chce, tak je to zkrátka situace, která kajalku trápí a jestli s tím on nechce nic dělat, tak to úplně dobře pro mě není.
A jen malá technická - měla jsem nedopatřením dva nicky, teď jsem si je nechala sloučit - původně jsem sem přispívala jak @hlava_jako_patraci_balon ;-)
Jak již jsem psala,měla jsem hodnou tchýni i tchána.Kdykoliv jsme potřebovali pomoc, prací, hlídáním dcery, financemi, bez problémů. Jen mi vadilo, že pokud tchýně hlídala nemocnou dceru většinou jen doléčení, aby mě nevyhodili z práce pro častou nepřítomnost ( - pokud byla ve školce hodně nemocná)u nás doma. Prohlížela mi skříně a poznámky tipu, proč mám to a to nového a proč mě nestačí to staré(přitom já moc neutrácím) mě štvali. V této situaci se mě manžel zastal.Nemám ráda rozbroje, za svůj život jsem se to naučila bojovat až nyní. A byl klid.Nějak tu připomínku od muže lépe vzala než by vzala ode mě. Proto říkám, že je důležité podpora muže.
@kajalka A co odpoví tvoje mamka tchýni? Já jsem si dost užila s babi. Po svatbě jsme spolu bydleli a věčně jsem slyšela, že manža neudělal to a ono, neudělal to hned nebo neumí to a to. A vždy to skončilo hádkou. Bránila jsem ho. A bránila jsem ho fakt hodně a vůči babi drze, ale efekt to mělo. Určily se hranice. Rokama se to zklidnilo a babi přišla na to,že nemá cenu něco říkat a akorát mě tím nas....
Mám kamarádku, která má sice strašně hodného manžela, ale před tchýni se jí nezastane. Já mít takovou tchýni jak ona, tak už ji dávno shodím ze schodů :-N
Ségra má hloupou tchýni-doslova, ale manžu který se jí zastane.
Každá tchýně je nějaká a záleží na každém, jak si s tím poradí.
Já mám naštěstí hodnou tchýni-nebydlí s náma ;-)
Taky jsem slyšívala od mamky,co jí teta říkala,co o nás povídá babi. Až jsem se jednou nasrala a mámě jsem řekla, že pokud se nás teta neumí zastat, tak ať mi radši nic nepovídá. A byl klid. Tak,teď už je to ale diskuze o tchýni :-D
@candat No řekla jí, že jsem doma a učím se. Tím to skončilo.
Dnes ráno jsem tam chvilku byla a když jsem něco řekla tesařovi, komentovala mě slovy "ježiši" tónem "no ty jseš blbá, nebo co". Nosila jsem tam s mužem trámy a ona "že to je lehký, to já tohle unesu sama". Sotva se s tím vlekla, ale dokázala si asi, že to urve sama. Po chvíli jsem to nevydržela a odešla jsem. Zatím je pro mě vyklizení pole ta nejsnažší možnost. Až budu mít zkoušky za sebou, pustím se do stanovení hranic ]-(
@kajalka upřímě přeji odvahu a pevné nervy. Jen ji nech, ať se serve. Spíš bych měla obavu z toho co bude říkat, až budete mít postaveno. Ať pak neslyšíš, buď potichu, ty jsi tady nic neudělala. Počítej s tím, že vám dům bude i zařizovat. =-)
Ach holky, já nevím, jak začít. Zkoušky jsem udělala. Muž mi ani nepřišel naproti k vlaku. Z baráku to má 100m. Došla jsem ubulená domů, v baráku vidím jeho a tchýni. Bulim furt, cítím se ponížená, jak ta poslední nula na světě. Sbalim si pár věcí, vemu psa a jdu k mámě. Jak to dopadne,to nevim..
@kajalka Po pravdě jsem to čekala. Bohužel se pravou povahu člověka dozvídáme až když jsou problémy. Když se žije šťastně, bez problémů, tak je to v pohodě, ale jak jsou děti, nedejbože ještě nemocné, stavba, finanční problémy apod., tak se teprve vidí, jak se dotyčný zachová, jestli je to slaboch a nebo naopak, jaká je jeho pravá povaha. Teď si budeš muset uvědomit co chceš, protože manžel ani tchýně se jen tak nezmění, pořád pro ně budeš "nula". Uvědom si, že jsi hodnotný člověk, máš svou cenu, jsi chytrá holka, která druhýmu může nabídnout víc, než dělat otroka....
Gratuluji ke zkoušce! Ať je to pro tebe odrazový můstek k lepšímu životu, k uvědomění si svojí vlastní ceny. Nechoď s hlavou skloněnou k zemi!! Narovnej se a dívej se do očí jako rovný rovnému! Není proč se před někým ponižovat! Něco si v životě dokázala a ještě dokážeš!! Přeji ti hodně štěstí! :-)
@kajalka Gratuluji ke zkoušce:) Jinak souhlasím se vším co napsala @mavor Odhodlej se vše vyřešit dokud nejsou děti, pak by to bylo mnohem těžší. Zasloužíš si někoho, kdo tě bude respektovat a brát jako rovnoceného partnera a bude tě mít rád... Taky se občas s manželem kvůli stavbě chytneme, ale to co tady popisuješ ty, to není normální zdravý vztah:( Mrzí mě to a přeji hodně sil...
@kajalka
Gratuluju ke zkoušce i k rozhodnutí teď odejít. A i když to teď vypadá černě, tak jako vše bude mít i tenhle krok svůj rub a líc a jednou ho budeš mít ve vzpomínkách jako den, kdy jsi zvládla nejen studijní, ale i jednu nelehkou životní zkoušku. Uhájila jsi svoji cenu. Přeju hodně štěstí ;-)
Ahojda holky. Napadlo mě sem zas napsat. S mužem jsme zas spolu, bylo to bouřlivý období, museli jsme ustoupit oba dva a najít kompromis, nechceme se opustit. Na baráčku pracuju jen když není poblíž tchýně, ale už jen lehčí práce. Prosadila jsem si další vzdělávání, tak jsem byla i párkrát pryč a ještě pojedu.
Tchýni jsem ze svýho života vyškrtla, jsem ochotná ke sdílení společnýho prostoru jen u příbuzných, kam jsme pozvané obě. Je to směšný. Kdyby byla aspoň trochu normální, vyříkáme si, co nám vadí a je klid. Naštěstí muž můj postoj pochopil a už se nesnaží mě cpát někam, kde být nechci.
A půjdu dneska na houby, už se strašně těším!
@kajalka nedávno jsem na tebe myslela, jak to s váma asi dopadlo. Tak hlavně, že jste si spolu promluvili (mužem) a domluvili. A na tchýni kašli, tu k životu nepotřebuješ :-).
@kajalka tak to jsou same pozitivni zpravy, moc gratuluji!!!! I tvemu muzi, ze udelal takovy hodne vstricni krok. Tady je videt, ze mu na tobe zalezi!!! Tak at vam to dale vydrzi, uspesne postavite a z tebe bude vzdelana zena :-D
@fallingstars Jsem realistka, nelítám si na obláčku. Vím, že to bude stát ještě dost nervů, tenhle stav nevydrží na furt. Je mi nad slunce jasný, že tchýně ještě přijde na pořad dne ]-(
@kajalka
Hmm, bude to asi ještě stát spoustu úsilí. Ale myslím, že pokud si manžel uvědomí - nebo třeba už uvědomil ;-) - co je ve hře a za kým by měl stát, tak máte napůl vyhráno ;-) Fakt držím palce (nebo co se to dneska drží :-D ).
Tak se zas hlásím! Život se nám otočil o 180 stupňů, zjistila jsem, že jsem těhule. Zatím to tajíme, na stavbu chodím jen když tam není tchýně, její přítomnost mě dost vadí, má neustále kecy a já potřebuju klid, takže nereaguju a hned odcházím. Ne, že bych tam teda něco extra dělala, když tam jsem. Muž se o mě stará, nosí mi i lehkou kabelku, snad mu to vydrží :-)