Ahoj. Máme tři měsíce po svatbě, jsme zatím velice štastní manželé :-) Hodně párů ale společná stavba rozhádá a dům ani nedostaví. Pevně věřím, že to není náš případ :-) Jak jste to zvádli vy? Co když někdo chce světlou podlahu druhý tmavou? Jeden malý pozemek druhý velký? To jsme řešili i my. Pozemek jsem nakonec ustoupila a máme velký 1.400 m2, ale tu světllou podlahu si chci prosadit za každou cenu. Musím na to chytře, aby si miláček myslel, že to vlastně taky chce :-D
Tak jak jste se s tím vypořádali vy? Co jste si "vydupali" za každou cenu?
@ally8 Ideálně je položit Stavbu jako velký společný projekt, ke kterému oba přikládáte ruku k dílu. Tím pádem do toho budete oba vkládat podobné množství energie. A co se týče prosazování si vlastních představ - doporučuju dělat pokud možno kompromisy. A když na něčem bude protějšek hodně trvat, tak ideálně to "vyměnit" za něco, čeho bych se pro změnu nevzdal já. Třeba pokud bude manžel trvat na světlé podlaze, tak musí pochopit, že já budu mít rozhodně kuchyni ve francouzském stylu. Atd. :-)
@ally8 Ja Ti reknu Ludvo, jestli u me ten fotbal neprosadis, tak jsi u me mrtvej Homolka... :-D No, je to tezky, vid... Ja teda zatim nejsem vdana, ale resili jsme to u bytu, nastesti polovicka neni tak vybirava, spis je to technicky typ, takze on vybere material, ja barvu nebo design. :-D
:-D :-D :-D výborný námět na diskusi! My sice začali stavět už před stavbou a dům zatím úplně dokončený není... ale řekla bych, že i když to párkrát na rozchod vypadalo, tak se poslední dobou spíš v komunikaci zlepšujeme - a jeden z nás prostě ustoupí ... ale zas je fakt, že máme dost podobný vkus... :-)
My teda delame kompletni rekonstrukci bytu, ale uz jsme se hodnekrat pohadali, ze ten chtel to a ten zase to. Ale nikdy jsem nepremyslela, ze by jsme se meli rozejit. Takze my to asi prezijeme. ;-) Ono to stejne totiz dopadne kompromisem.. Presne jak psal krizak. A jsme spokojeni oba dva. Na nekterych vecech se zase krasne shodneme. Takže neni to nic hrozneho..
@ally8 Tak my postavili domy dva (ne na klíč) a pořád jsme se ještě nerozvedli. :-D A že těch hádek a sporů už bylo!!! Ale spíš než kvůli tomu, že bychom se neshodli na nějakých věcech, ale spíš kvůli peněz, volného času, organizaci atd. Bude to velmi těžká zkouška vašeho manželství! Ale jak to "přežijete", tak vás to naopak utuží. ;-)
áááá kdo na mě dneska myslel a založil diskuzi přímo pro mě ? :-D
tak my jsme asi vzácnej případ, my se nehádáme kvůli neshodám - vždycky nezávisle na sobě vybereme v obchodu (katalogu atd.) přesně to samé ... i dům jsme vybírali tak, že jsme projížděli katalogy a dávali nálepky - vybrali jsme stejný :-D
ale do krve se hádáme, než drahého mého milovaného vůbec donutím něco začít vybírat ]-( jasný, můžete namítnout, když máme stejný vkus, tak proč ho tím zatěžovat že ? no ... to už mě taky napadlo ... jenže já CHCI :-D aby to byl společný projekt .. a pak mě naštve, když si nandá všude datový kabely a antény a mě se ani nezeptá :-D
no nebo peníze - rozpočet už je dávno přešvihlej, ale bagr na dorovnání blbý hromady se objednat prostě musí žé ? 8-( :-D
takže asi nejvíc nám chybí rozdělení kompetencí =-) šéfujem tomu vlastně obá, což je špatně, pravá ruka občas neví co dělá levá, já teda pravda jsem trochu průďa, no prostě vidím problém ve všem (a většinou bohužel mám pravdu :-D )
@roozenka My to máme s manželkou úplně stejné. Manželka vybírá design, materiál a barvy. Já vybírám technické věci, jaké topení, jaký typ střechy atd. Uvědomte si, že v baráčku budete bydlet oba dva celý život, a prosazovat si bez kompromisu něco není dobré. Vyberte něco, co se bude líbit oběma....
My jsme se na všem většinou shodli, až se mi to zdálo divný:) Jediné v čem jsme se lišili byl vzhled domu zvenku ( přítel chtěl víc klasiku, já něco moderního ). Tak jsme se pak dohodli, že on bude mít hlavní slovo co se týče exteriéru a já interieru.
Hádali jsme se spíš kvůli tomu, že jsme museli pořád někoho nahánět, dohadovat se a ani jeden na to moc nejsme povaha, tak jsme byli ve stresu. Důležité je říct si, že je to jen dočasné a náročné a až bude hotovo na všechno se zapomene.
Tak jak píše @alcar Podle mě není největší kámen úrazu vybírání materiálů, barev, stylu....na tom se dá vždy nějak domluvit. Ale horší je organizace času, peníze, energie, taky to, že když peníze docházejí, tak je odlišná preference, co je nutno udělat a pod. A když pak do toho ještě přijdou děti, tak to je teprve fakt "veselo".
@ally8 u nás to bylo tak, že jsme si stavěli sami, bylo to těžší období (cca 1,5 roku), protože já byla s malým doma a on v práci nebo na stavbě, ale nehádali jsme se skoro vůbec. Jen sem tam byla z mé strany ponorka, že jsme spolu byli málo.....jinak co se týká vybavení....technické věci jsem nechávala čistě na manželovi, ale co už je vidět, tak jsem spíše rozhodovala já a nikdy mi manžel neřekl nic proti ;-)
Super, moc děkuji za vtipné reakce :-) Naštěstí svého manžela znám už 1O let, tak vim, kdy mám raději ustoupit. Budete ale zase zkouška. Zatím jsme ve fázi příprav a plánů, ukládám si fotky domů, kuchyní atd. a když je ukazuji manželovi, tak se vždycky modlím, aby se mu to taky líbilo :-) Velký pozemek si prosadil, tak až bude zarůstat zahrada, asi mu to škodolibě připomenu :-). Ale je fakt, že horší bude asi schodnout se na věcech jako do čeho investovat, když už penízky budou docházet. Já například toužím po kovovém plotě před domem a teď mě docela překvapilo, když mi manžel řekl, že jemu se líbí ty velké uzavřené dřevěné ploty, kde není vůbec vidět na pozemek. A to mě zase přijde, že budeme jako za nějaku barikádou. No naštěstí plot je ještě hodně daleko. Hlavní je, že se zatim obá moc těšíme.
My neměli se stavbou problém, že bychom se neshodli...Horší to bylo s přípravnýma 4 rokama před stavbou,když jsme "válčili" s úřady,to se promítalo hodně..
@ally8 já bych jen radila ty věci, na kterých si kolem domu budeš třeba trvat zrealizovat co nejdřív,abys pak časem, jak budou ubývat peníze a v něčem se třeba i rozplývat plány či představy nezjistila, že např.máte nakonec plot třeba z pletiva a jste vůbec rádi za něj;-)
@gigi2 :-) jo, to jo. Ale naštěstí nešílím z věcí, které nejdou přesně podle plánu. Vím, že dům je na roky a roky práce a nemusí být vše za rok či dva hotové. Hlavně když to bude doma OK.
@hhranolka "Eliminace problemu je vybrat si dobrou ověřenou firmu a nechat si dum postavit na klic a to nejlepe vcetne zahrady." ... a pak jen doufat, že nenastanou problémy při splácení případné megalomanské hypotéky ;-)
My stavíme svépomocně, teda přesněji řečeno, staví manžel, já řeším interiér, jinak to asi ani nejde, jsem na mateřské, když jsme poprvé "kopli do země" malý měl 2 týdny...
Na typu domečku jsme se shodli. A jinak to je o kompromisech a diplomacii :-D
S většinou příspěvků plně souhlasím. Já vše vyřídila s úřady, hlídám finance a rozpočet, vybrala jsem všechno vybavení, barvu fasády, krbová kamna atd. Dále se starám o 2 malé děti a manžel staví. Představu o vytápění, zdivu, střeše, složení fasády atd. jsme naštěstí měli od začátku stejnou. Zasekáváme se spíš na organizaci a času jako např. já nutně potřebuju jet v klidu na velký nákup či udělat něco v domácnosti, co s dětmi nejde, ale manžel už si naplánoval něco na stavbě a je problém :-( Kvůli penězům se nehádáme vůbec, protože já jsem byla disciplinovaná a vybírala jen co si můžeme dovolit. Když se něco přešvihlo, tak sem ušetřila jinde (např. původně plánovanou vinylovou podlahu jsem vyměnila za laminátovou). Ale jak se stavba táhne (stavíme 3.rok), dochází manželovi síly a nadšení a je hodně nervózní a protivnej. Naučila jsem se nad to povznést hlavně kvůli dětem. Na pokraji psychických i fyzických sil projedeme album s fotkami ze stavby a řekneme si, co už máme za sebou a že teď to přeci nevzdáme! I tak je to boj :-D
My teda ještě manželé ani nejsme, ale trochu italskou domácnost jsme měli doma už před stavbou. Teď jsme tak 4 měsíce před kolaudací, tak musíme dořešit dost věcí, ale hádáme se nějak normálně pořád stejně:-) jsem dost nerozhodný člověk, protože se mi často líbí fakt víc věcí, takže jsem ráda, když to přítel rozhodne:-) ale jsou věci, které účelně nechávám na něm a věci, do kterých on mi zase nemluví...tŕeba kuchyně:-) ale kdyby se jednomu z nás něco nelíbilo, ten druhý by to nikdy neprosazoval, to vím. Vždycky nakonec najdeme, co se líbi oběma..
Navíc hlavně přítel doteď řešil všechno s dělníkama a firmama, pořád zařizuje, telefonuje, staví, bourá, takže mu ráda vyhovím, když vidím, že by se mu něco opravdu líbilo. Máme i podobný vkus, takže v tomhle žádný problém:-) držím palce všem, co stavíte. Hlavně hlídat hlídat hlídat... Sebemenší věci, které by mohly dělat neplechu, když se neudělají pořádně
@katty.w kazdy nemusí mit "megalomanskou hypotéku" pri stavbe domu na klic ;-) Ale proste si myslim, ze dobra firma je zaklad. Nerikam ze treba stavba svepomoci = rozvod, ale nastává vice možných vztahovych komplikaci.
@hhranolka To máš pravdu, že každý nemusí mít megalomanskou hypotéku ale pokud vezmu průměrný plat v ČR na který se většina platů ani nevyšphá, pak domeček na klíč včetně zahrady znamená pro mnoho lidí megalomanskou hypotéku :-( , bohužel. Taky je to o tom, co je vlastně megahypotéka, pro někoho 2 mil, pro někoho 5 mil. Bohužel ve svém okolí znám pár lidí, kterým sice stojí krásný baráček na pozemku, ale hypotéka, kterou splácí je psychicky ubíjí (ať už s ohledem na případnou ztrátu zaměstnání atd.) a to taky vztahu neprospěje.
no, myslim ze vas pripad neni nas, ale jen tak pro ukazku napisu jak to vypada u nas... mozna si pak reknes, ze vase situace je proti te nasi brnkacka a tu stavbu prezijete v miru :-) takze, zrovna ted jsme se zhadali s manzelem protoze - stavime domek dodavatelsky + stavime autoservis svepomoci + mame 5-mesicni mrne a manzel pracovni dobu 14 - 16 hodin denne 7 dni v tydnu. A pokud jde o domek: tak já si vzala hypoteku pouze na sebe (splacim sama - po 5 mesicich jsem konecne od uradu vybojovala materskou, jupi :-), ja nakreslila plany, manzel odsouhlasil, manzel sehnal lidi na vyzdeni a strechu, a od te doby, vse, opravdu vse co se tyka domku resim jenom ja sama + taky platim jenom ja sama. Na vsechnu praci si najimam lidi, protoze manžel nestiha ani dychat a ja s 5 mesicnim miminem bez moznosti hlidani, nejsem schopna na baraku delat neco sama... Takze dnesni hadka byla o tom, ze kdyz uz si vse platim sama, kdyz si i vsechnu praci na domku musim zaridit a zaplatit sama a manzel nema cas tam pomoct ani na hodku - za kterou bych nemusela platit nekomu cizimu, tak jsem cekala alespon trochu pokory z jeho strany, neco jako: promin ze ti nemuzu pomoct ani financne ani praci... a ne jako dnes komentare tipu: sezen si to sama, vyrid si, obvolej si to sama, naloz a odvez si ten cement sama.... no to nasere, to ti povim :-) Ale i kdyz to tak vypada, ne ze bych mela manzela vola... on je andel, ale ma toho taky moc... a jak uz jsem psala, toto myslim neni a nebude vas pripad. U nas je to bohuzel takhle, protoze manzel si stavi svuj autoservis, do ktereho cpe vsechny svoje penize a vsechen svuj cas, protoze musi mit postaveno behem 4 mesicu, co dostal vypovedni lhutu v pronajatem servisu a k tomu pracuje a praci ma tak na 50 hodin denne a dny jsou přílis kratke, takze kdyz se na ty 4 hodiny denne ukaze doma, aby se prospal a ja si dovolim zeptat se na: vypinace, zaluzie, radiatory, dlazbu, barvy, kuchyn, fasadu, oploceni, zamkovku, proste cokoli, tak je ohen na strese a zhadame se... protoze on ma toho moc no a moje moc si musim resit pouze sama... :-) vysledek je psychicky vyhoreny manzel a za chvili asi vyhorela i ja :-)... takze pokud to mate alespon v necem jednodussi, tak se rozvodu neboj, to date, kdyz se nerozvadime my, tak dum snad nerozvede nikoho :-DDD
@seny83
No tak to teda gratuluju a držím palce ať to zvládnete,oba. I tak mi to připadá jako přecenění vlastních sil a nebo nešťastné načasování. Nicméně je opravdu bezpodmínečně nutné dělat kompromisy. Pokud se to někde zadrhne nic neprosazovat stylem JÁ TO CHCI A HOTOVO ,ale rozumně zdůvodnit proč to chci tak a tak a podložit tento názor rozumným argumentem. Peníze to je taky velice důležitá věc. Pokud jsou je to v pohodě. Pokud dojdou musí něco počkat. Pokud je hypotéka ta se musí platit furt a za jakékoli situace,pokud jste rozumní, i když vypadnou zdánlivě jisté příjmy. Neni nic horšího než být 4 měsíce na neschopence a rezervu mít třeba na 2. To může taky sakramentský zamávat se vztahem,protože i když se to zvládne dalších X měsíců se to vrací do starých kolejí.
A co je podle mě úplně nejhorší tak jsou výčitky typu když se náhodou něco nepovede JÁ TI TO ŘÍKAL/A , JÁ TO VĚDĚL/A A TEĎ TO MÁŠ . Tím opravdu ničemu nepomůžete a jen se hrotí špatný pocit toho druheho. Vše nebo skoro vše jde změnit dřív nebo později tak aby to bylo lepší chce to opravdu kompromisy, toleranci a k tomu používat ZDRAVÝ ČESKÝ SELSKÝ ROZUM. Hodně štěstí a pevné nervy všem ;-)
myslím, že se to moc přeceňuje, je to prostě život a manželé se musí podílet oba a spolu se na něčem dohodnout, co potom další zkoušky života, děti, nemoci,ztráta zaměstnání, také záleží na tom jak má kdo nastaven žebříček hodnot a jak je kdo ješitný a tolerantní apod.... Musím se přiznat že můj manžel je anděl, vydrží toho strašně moc, moje hysterické výstupy, protože všechno strašně prožívám a řeším, naštěstí ví, že se prostě neovládnu a vybuchnu, takže to neřeší, nehádá se apod., a to je naše štěstí. Jinak na stavbě, pracovali jsme jen spolu sami dva, manel samozřejmě víc, ale snažila jsem se být dobrým přidavačem. Ty dva roky byly fyzicky hodně náročné, opravdu jsme usínali jak jsme dosedli na postel, ale bavilo nás to. Manžel řeší peníze, technické věci, a jak se co udělá. To je zase jedno mě. A já řešila jak co vypadá, zařízení, kam se co dá, atak, a to je zase manželovi jedno, líbí se mu všechno co vyberu, nebo vybíráme spolu a dohodneme se, ale nechává to na mně, protože ví jaký mám vkus. A teď jsme neskutečně šťastní když sedíme ve svém domku, kde známe každou cihlu, uvaříme si kafe a je pohoda. :-D
@kousinka Haha vy jste u nás doma?a nejvíc me rozčiluje když ví že nemáme peníze už vůbec na nic a přijde s tím že ta věc je opravdu potřeba...:-(ale oba víme že to tak není
@seny83 Teda, tak to klobou dolu. Já jsem kliďas, můj manžel je občas výbušný a to mě mrzí. Vždycky věřím, že se vše dá řešit v klidu. Dneska ráno ho hrozně vytočilo, že jsem mu vyprala funkční triko v aviváži. Já vím, triko je zničené, omluvila jsem se mu, ale přála bych si aby mi řekl..." Ty jsi moje trdlo viď" ale on místo toho vybouch. Blbý triko se koupí nové, ale když mi řekne, že neumím vyprat.... to mě fakt ranilo. V práci jsem bulela. Je to můj miláček, vím že ho to taky pak mrzí.......On je hrozní puntičkář na věci, já zas trochu flink :-) Stavba nás čeká teprve na jaře, věřím, že dnů kdy se na sebe bude mračit bude co nejméně. Ale je to boj, jak píšeš.