Dobrý večer všem.Ani nevím,proč vlastně zakládám tohle téma,asi se hlavně potřebuju vykecat a když přijde někdo s radou,jak se obrnit,budu ráda.Abych nastínila situaci: nikdo nám nikdy nic nedal - pozemek,ani peníze. S mužem jsme si koupili byt na hypo, po 4 letech jsme ho prodali,že si postavíme malý domeček-3+kk.Byli jsme jen 3 a mělo to tak dle doktorů zůstat už na pořád,tak proč zbytečně stavět větší dům,cpát peníze do hypošky a nemoct si dovolit výlety,dovolený,kina,večeře a různý radůstky v dosavadní míře.Začali jsme teda se stavbou a ejhle,najednou budeme 4.Sama jsem se už nějak srovnala s myšlenkou dvou dětí v jednom pokoji,ale poznámky rodiny,kolegů v práci a známých o tom, že si stavíme víkendovou chatu a že děcka nebudou mít soukromí apod.mě zraňují - asi hormony :-N Jak se proti tomu obrnit?Když jim řeknu,že nám narozdíl od nich nikdo pozemek nedal,tak se urazí.Vysvětlovat okolnosti (dřívější názory lékařů) našeho rozhodnutí nikomu nechci.Momentálně si připadám jako nejhorší rodič na světě,že jsme si nenechali postavit jeden pokoj navíc pro strýčka příhodu.Ale narovinu-chodit celý život kolem prázdnýho pokoje,to bych prostě nedala. :-( Je tady ještě někdo,kdo má taky nestandartní velikost domu?Tedy takový prťavý?
@cir Hlavně kdo v tom domě bude bydlet až děti vyrostou? Všechny tyhle velké domy, většinou dvoupodlažní, dvougenerační, jsou teď na prodej a nikdo to nechce. Je to zbytečně velké a šílený žrout peněz. Já jsem zkrátka toho názoru, že když chci opravdu děti, chci s nimi sdílet prostor a ne mít je kam zavřít. Postavit si domek tak akorát pro účel, třeba bezbariérový, ať pak na staré kolena nemusíte jít do nákladné rekonstrukce, mít větší zahradu a být happy..nakonec tam stejně zůstanete v lepším případě sami dva s manželem.
@barter V lepším případě :)) Jo jo, vidím to stejně. Ale každý má nějaký pohled, ne každý umí respektovat ten druhý. Prudičů nám nabízí společnost spoustu :) Otázka je, kde se ta zakomplexovanost bere :) Možná právě tam má kořeny, kde děti byly přliš brzo samy :) Za mě to samý, co píšeš, všichni na jedný hromadě a spousta lásky v jednom pokoji :)
Nevím jestli už zakladatelka problém vyřešila,přidávám se také se svou zkušenosti. Z pohledu našich známých,sousedů ale i hodnotících komisi sestávajících z místních drben a duchodkyn máme prý dum také malý. Naše plocha je asi 110 m2 podlahové plochy + odkládací plocha na půdě,dum je bez garáže. Soused vedle nás ma skoro 300 m2 plochy, sousedka pod námi pres 200m2 plochy. Náš vedle nich vypadá jako trpaslicek a bez ohledu na to,co už jsme si všechno vyslechli i já priznavam,ze pokud bychom dnes stali nad projektem 20 az 30m2 bych klidně přidala. Osobně si ale myslím,ze je celkem jedno,co nám k naším domům říká okolí,i kdyz me to po našem nastěhování taky mrzelo, důležitější je, jak náš dům na nás působí. Pokud jsme s našimi domky spokojeni, žije se nám v nich hezky a spokojeně,tak nás žádné řeči přece nemůžou rozhodit. Já jsem třeba na nás pyšná,ze jsme si v podstate z ničeho dum dokázali vybudovat.