Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volné diskuse

Je přítel mamánek? Co si o tom myslíte?

Mám takový dotaz, protože nevím, co si mám myslet. Mám přítele (letos už 27 let), mně je 21, jsme spolu už skoro 5 let a plánujeme budoucnost. Já ještě dostudovávám a za rok DOUFÁM už budeme spolu bydlet. Ale nevím co si mám myslet o skoro názorem skorotchýně. Mám ji docela ráda i skorotchána, rozumíme si, myslim si že i oni mají rádi mě. Ale poslední dobou začínám mít pocit, že si tak nějak skorotchýně představuje, že její roli pečovatelky matky po sestěhování se s přítelem vlastně ZCELA nahradím. Abyste rozuměli, co její pečovatelská role matky obnáší. Jejich rodina žije v takovém tom modelu rodiny, který vládl před cca 50 lety, že je rozdělená role - otec, matka. Takže skorotchýně prostě dělá ÚPLNĚ vše, co domácnost obnáší, k tomu ještě chodí do práce a obsakuje syna (mého přítele) = jedináčka. Manžel ji v NIČEM, opakuji VE VŮBEC NIČEM nepomůže. Je už v důchodě, ale vlastně nic nedělá, přitom má spoustu elánu, chuti do života, plánuje jak toto udělá, to udělá a už to říká asi 3 roky a pořád to nedodělal (ale to je jiná kapitola, je to spíš usměvné), ale nechápu, proč tedy své ženě (není o mnoho let mladší než on) nemůže vůbec pomoct. Jeho žena ráno vstane, připraví pro mého přítele snídani, který vstává do práce o chvíli dýl (POZOR - když měla dovolenou tak byla schopna vstát jen kvůli tomu, aby mu udělala snídani - v jeho věku!), jde do práce, přitom má skorotchán připraven oběd (ten si tedy skorotchýně donese z práce, takže aspon nevaří ještě večer na druhy den), tchán si to ohřeje jakorát v poledne a to ještě někdy ani neumí vyndat pekáč z trouby, odpoledne ona přijde a uklízí, myje nádobí (o tom říká, jak mytí nádobí má ráda), později vaří večeři, kterou si tchán už od začátku jejich manželství nakázal jedině TEPLOU (protože on JÍ studenou večeři jíst nehodlá), pere, smejčí, tchán ji s NIČÍM NEPOMŮŽE. Přítel přijede večer z práce a maminka mu dá pod nos hezky teplou večeři a on si ještě docela často stěžuje, že zrovna tohle mu nechutná a že to nechce... ANI JEDEN za jídlo nepoděkuje, nepochválí jí to - nikdy! No fakt, když jsem u něj (tak jednou za měsíc přes víkend) tak nemůžu věřit vlastním uším ani očím. Asi to mám vžité z mé rodiny, protože naše rodina jsme si vždy ve všem pomáhali, můj táta je schopny vyprat, vyžehlit i uvařit, poklidit, samozřejmě to neuddělá třeba tak dokonale a rychle jako mamka, ale zvládne to, když je třeba. Já i sestra jsme schopni taky jakoukoli práci zastat, upečeme, uvaříme...atd. To skorotchán ani přítel vůbec. A nyní se dostávám k jádru problému. Obávám se totiž toho, že přítel zcela přejal tento model rodiny, který mi tedy přijde absolutně nerovnoprávný. Neumím si představit, že po nástupu do práce (po VŠ budu porodní asis., takže pokud budu pracovat v nemocnici, tak to znamená 12hodinové směny, noční, denní) budu zastávat veškerou práci jeho maminky. Vařím ráda, i peču, hodně ráda přítele rozmazluji jídlem, ale nemíním aby sám nebyl schopen hnout prstem, když ja budu nemocna, nebo v praci, nebo něco jiného. Jasně jsem příteli řekla, že to at si nemyslí, že nikdy nebudu jako jeho matka rodinu obskakovat. Že oni rozhodí oblečení po bytě (jako to praktikuje on i jeho otec) a já to po nich i když s řečma uklidím. Přítel se furt dušuje, že on mně URČITĚ BUDE POMÁHAT, ale moc jistá si tím nejsem, kor když vidím, jak tchýně mě ve všem zaučuje a chová se, jak kdyby měl její synáček po našem osamostatnění BEZ NÍ umřít. Podle mě je vyloženě závislá na tom, že on jí potřebuje. Třeba vůbec nechce, abychom šli bydlet do Prahy, přitom přítel tam má už práci (zatím denně dojíždí 70 km autobusem) a já ji tam pravděpodobně také najdu spíše než kdekoli jinde. Vyloženě jsem na ni poznala, jak se jí to nelíbí, když jsme o tom mluvili. Jasné - jediné dítě. Ale v tom jeho věku by se od něj už měla odpoutat. Ale dostalo mě, když jsme minulý víkend já a skorotchýně spolu vařili oběd, a já říkala příteli, at se jde koukat, jak se to dělá, aby taky věděl a ona se smála. Jsem se jí ptala, proč se směje a ona prý jestli si myslím, že on bude někdy tohle dělat. Přišlo mi to nepochopitelný, říkam proč by jako nemohl JEDNOU (můj táta to jídlo také někdy vaří), když budu v práci na denní a on bude mít děti doma. A ona tak vážně: "PŘECE NENECHÁŠ RODINU S DĚTMA DOMA SAMOTNÝ BEZ JÍDLA??????" Myslela jsem že mě asi picne. Samozřejmě jim tam můžu nechat suroviny a říct jim co by mohli uvařit, ale přece jim nebudu dělat večer maso, aby ho druhý den měli ohřívaný, když by ho mohli mít čerstvé, no ne????? Myslíte si, že je toto v pořádku a mám jen divné myšlenky? Opravdu se začínám bát, že je přítel mamánek a že bude velmi těžké to z něj dostat aby si zvyknul. Co si o tom myslíte??? Prosím, poraďte. Jinak se omlouvám za velikost dotazu :-D
Odpovědět
1
2 3
@elinka21 No tak to je síla :-o Ale tak trochu mě to něco připomíná. Přesně tohle dělala moje babička. Neměla teda jen jedno dítě, ale tři. Přesto je všechny takto obskakovala a tímto způsobem vychovala. A samozřejmě to táta očekával i od mámy. Na můj vkus mamka taky někdy až moc tátu obskakuje, ale dokáže si i něco uvařit (když mamka byla v porodnici s o 11 let mladší ségrou, měli jsme buď hrachovku z pytlíku nebo česnečku a palačinky :-D ), popřípadě ohřát, naskládá a vyskládá myčku, ale jako nepere, nežehlí. Ale dělá na zahradě a takové kutilské práce. To děda, je pravda, že je jako nemocný a přestal všude chodit a je jen doma u pc, ale myslím si, že kafe by si uvařit mohl, ale neuvaří. Naprosto všechno mu babička musí dát až pod nos. Jednou byla u našich na narozkách a najednou povídá, ježda já jsem dědovi neudělala kafe! Já říkám, no tak co?? tak si ho uvaří sám. A ona na to, že v žádným případě. Že prostě si nenachystá vůbec nic. No nevím jestli je to rada, ale spíš to víš, pokud začnete spolu bydlet, nesmíš mu začít takto posluhovat. Ani z radosti, že jste spolu začali bydlet. Pokud to uděláš, tak už na celý život. Prostě mu říct, že teplé večeře prostě nebudou, jen když zbude od oběda nebo vyjímečně. A ať třeba právě uvaří on to kafe nebo třeba snídani do postele ať ti donese :-) To je moc příjemný a mám to ráda ;-) Třeba ségra to má tak, že od doby co byla doma na mateřský, tak nevěděla co už má vařit, tak začal vařit v neděli švagr a už jim to zůstalo. Ale všechnu domácích prací dělá přes týden sama. Ale zase švagr maká jak šroub no. a v tu nedělu si dává voraz, tak vaří. Já mám děti ještě malinké, takže se musím starat, ale manžel občas umyje nádobí, uvaří o víkendu. Ale přes týden je od nevidím do nevidím v práci, takže to nic no. A když nemám vyžehleno, tak si i přežehlí co potřebuje. Takže je to vlastně fajn :-)
Odpovědět
Ono je to o tom, jak se nastaví povinnosti na začátku bydlení, protože pak už se to těžko změní. U nás já myju koupelnu a záchod, manžel utírá prach a luxuje. Já vařím o víkendu oběd, teplé večeře u nás nejsou (jen občas, když je chuť, tak je domácí pizza, langoše apod.), protože oba máme v práci obědy...Na velký týdenní nákup jezdíme spolu, v týdnu pro rohlíky dojde ten, kdo to stihne:-). Já žehlím, manžel vytírá chodbu...Všechno je o dohodě a kompromisech, vlastně jako celý vztah a manželství:-)
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 4 měsících
•
Profilova fotka
Jestli tchýni vyhovuje, že touto výchovou a obskakováním ze sebe udělala celoživotní služku, je to její věc. Já bych ze sebe takového otroka nedělala. Nevidím důvod, proč by občas nemohl chlap doma pomoci. My taky chodíme do práce a jsme unavené a máme nárok si odpočinout. Holt to je bohužel ta výchova českých maminek, holky jsou vychovávány jako služky a chlapi jsou zvyklí, že si sednou na gauč a vše jim přilítne pod nos. Ale třeba se přítel do domácích prací zapojí. Možná má jen respekt z maminky, aby se jí nedotknul, když by uznal, že máš pravdu. Ujasněte si pravidla hned na začátku a buď na ně přistoupí, nebo ne. Je to dospělej chlap.
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 5 měsících
•
Tak si ho maminka vychovala možno jej to tak vyhovovala ale aj tak sa cudujem vsak je uz dospely chlap a mal by si uvedomit ze by mohol pohnut zadkom sa pomoct no ale mozno fakt je rada ked moze niekoho obskakovat ..... V každom prípade ty ssa zariad tak aby ti to vyhovovalo nemusiš preberat ulohu otrokyne vtojej svokri ....vela štastia
Odpovědět
Profilova fotka
Pokud budete bydlet v dostatečné vzdálenosti od jeho rodičů, tedy mimo dosah vlivu maminky, tak by se to časem mohlo poddat. Mám kamarádku hned vedle ve vsi, co si vzala kluka, který byl vychováván stejným způsobem, jak popisuješ a byla z toho dost nešťastná. Nějakou dobu s tím sice bojovala, ale vyhrála. Prostě pochopil, že to jinak nejde. Už jsou spolu 10 let, mají dvě krásné holky a vzájemně se doplňují a pomáhají si. Tobě přeju pevné nervy, co největší vzdálenost od tchýně a pokud tě přítel má opravdu rád, tak se společnému životu přizpůsobí. Tím spíš, když budete oba chodit do práce. Moje maminka mi říkala, že když si tatínka brala, tak se domluvili na jednom: Buď budou oba pracovat a nebo oba ležet. A když by ležel jen jeden, tak to bude ona :-D .
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 1 roce
•
ahoj jmenuji se Monika (23let) a mám přítele (29let) už skoro 9 měsíců...shodou okolností spolu i tu samou dobu žijeme v jedné domácnosti ... zpočátku to vypadalo jako perfektní vztah, nepřišlo mi nic divného na tom, že mě seznámil s jeho rodiči (oba 65let) po týdnu randění... ale teď to vidím jako osudovou chybu našeho vztahu... jeho tatínek je velice ..ale velice nepříjemný, mám s ním veliký problém už jen být v jedné místnosti a vysloužil si to tím, že každou návštěvu ( tak jednou do týdne určitě zpočátku) mi nezapomněl ,,taktně,, připomenout, že jsem z vesnice a oni jsou velcí pražáci... nezapomněl utrousit pokaždé poznámku typu : my jsme se těšili na buchtu a ona není, škoda...od té doby nepeču mimochodem, ale když upečeno bylo, tak ani nepochválil... když jsem dělala kafe tak on zase rejpnul stylem : no jestli máš rozpustného turka tak si klidně dám... tak jsme příteli řekla dost, a že tam chodit nebudu, přítel se naštval, že nemam důvod být taková, když se nic nestalo a když mu říkám že mě urazil, tak on to nevidí, protožev takové domácnosti žil, jeho tatínek ponižuje totiž i maminku jen aby byl střed pozornosti... a to mi silně vadí... no nic ..takhle se dohadujeme už 4 měsíce (dost brzo na takový styl života ) a až teď když jsem docílila toho, že tam moc nechodím (vidíme se s rodičema jednou za 14dní) a to je na mě až dost, tak přijde přítele tatínek a začne s psychickým nátlakem typu : ona u nás nebyla tak dlouho a už to hraničí s neslušností a v rámci slušného chování by chodit měla ale jestli nechce abychom byli v jejím životě tak my tam nebudeme... pak přítel přijde domu a pomalu mi vynadá že oni mají pravdu ač tam sám k nim nechce chodit, aby si nekazil den... dává mi za vinu že to může být jinak kdybych se trochu snažila že on mě tam k nim nenutí chodit a tak a že už tímhle pro mě dělá dost a mě je to furt málo... pak když mu říkám proč trápí jen mě ať se JÁ cmám zamýšlet ...ptám se proč nemůže taky říct rodičům že tu mou nechuť je navštěovat asi něco vyvolalo... ne to jim nesmí říct protože z nich má respekt, v životě pro něj moc udělali, a nechce jim ublížit...ale tím že já chci vlastní život s vlastní volbou kam chci a nechci jít je to pro mě ubíjející když se mě ani neumí zastat aby mě nechali být a hleděli si v postatě svého protože s tím maj problém akorát oni... prostě mu můžu furt říkat že rodiče tu pro něj budou pořád ať spáchá vraždu nebo cokoliv a vždy ho budou milovat ať jim sebevíc ublíží, kdežto jeho holka ne...o tu když se nebude starat, tak půjde za lepším..a on mi vždy odpoví : i tak to může dopadnout...jak kdyby mu to bylo absolutně jedno... připadá mi že raději ublíží opakovaně mě než jim...a to je pak můj boj ale je to boj s větrnými mlýny ...prostě zbytečný...už nevím co mám dělat abych si žila vlastním životem bez jejich keců a toho že ostatní dělaj vše špatně ale oni jsou dokonalí...a přitom nezatěžovala přítele...když to teda neumí on sám od sebe...jenže kde vezmu jistotu že když jim pěkně od plic řeknu co mám na srdci, nepřijdu o přítele... jsme spolu vážně krátce na tohle hádání se a ultimáta... nebo jsem přemýšlela že se od něj odstěhuju zase domů aby si uvědomil co chce...ale zase nevím jak by to dopadlo a jestli neudělám chybu, kdyby pak náhodo řekl že se mnou už být nechce... a já doma doufala že mou reakcí už konečně řekne svým rodičům jak a co je... nevím co mám dělat a jestli mám opravdu doma mamánka...moc se bojím, že vždy zvítězí rodiče nad vším co já budu chtít zrealizovat...ať je to náš vztah teď nebo to třeba bude u našich dětí..že bude problém když oni zavelí že chtějí si je vzít a já řeknu ne protože bych s nima měla vlastní plán... přítelovo rodiče jsou prostě o tatínkovi ješitovi a naprostym ignorantovi co vidí jen sebe a mamince, která poslouchá jak hvízdá tatínek (pán tvorstva)... poraďte mi prosím co dělat, moc přítele miluju a nechci udělat žádnou chybu a pořádně si to vše promyslet... děkuji
Odpovědět
Profilova fotka
@monca1990 Mě tohle úplně nepřijde jako "mamánek". Spíš bych to viděla na to, že buď se s jeho rodiči naučím žít a nebo se časem stejně budeme hádat kvůli jeho rodičům a jeho to pravděpodobně přestane bavit. Koho by takový vztah bavil, kdyby mi přítel stále pomlouval rodiče i když třeba vím, že jsou mimo :-), nikoho. Každá rodina je specifická a každá má něco a některá hold víc a některá míň :-D
Odpovědět
@elinka21 No, bohuzel to nepoznas, dokud to spolu nevyzkousite. Kazdy chlap, pokud ma doma takvoou maminku, je mamanek a pokud jde z full servisu od ni rovnou do full servics k tobe, je tohrebicek do rakve a vim, o cem mluvim. Hned na zacatku , az spolu zacnete bydlet, si nastavte pravidla bez toho, aniz by to videla jeho mamina a stuj si za tim, neopravuj po nem spatne slozene pradlo, nedomyte nadobi nebo nesbirej spinave ponozky od postele. Bohuzel neni na to univerzalni moudro. Driv na tohle byla vojna, z kluku se stali chlapi, mel system a poradek, odmaminkovateli se a byli pouzitelni. Ted, pokud chlap nebydli chvili sam a nepozna, co je vsechno potreba delat, tak to ma ta zenska tezky, pokud ho v tom nepodporuje. Preju hodne stesti a neboj se toho, holt to musite zkusit. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@elinka21 úkolovat, úkolovat, úkolovat ! když myju nádobí, proč by zatím třeba nevynesl koš? když věším prádlo, proč by třeba zatím nevyluxoval? snídani, studenou večeři, to tady zvládne ne ? jakmile jsme se nastěhovali do vlastního, zavedlo se jasné pravidlo, že s domácností pomáhá každý, kdo nemá nic jiného na práci, žádné omluvenky :-) samozřejmě nechci aby chlap zašíval nebo plel zahrádku, ale přejet kalhoty žehličkou, zapnout pračku nebo ustlat přece zvládne ne :-) hlavní je, nastartovat to takto už OD ZAČÁTKU, pak mu to nepřijde divné a bude zvyklý se o domácnost s tebou starat společně :-) je jasné, že každá ženská chce chlapa občas rozmazlit a nechat oddechnout, ale bydlení je přeci vás obou ne :-)
Odpovědět
@monca1990 Monco, taky mi to neprijde jako mamanek, akorat maji specificky zpusob konverzace. Bud se s tim smir nebo si o tom promluv nebo proste pokud zase nejaky rejpanec prijde, zkus ho vratit, ikdyz to je trochu tenci led. :-)
Odpovědět
@roozenka možná to hůř snáším, protože je to můj první vztah a první rodina vůbec a nejsem na takovýhle chování zvyklá, je fakt že on přede mnou měl holku 7 let a měla stejný problém s jeho tátou a označila ho jako nejhoršího člověka na světě jakýho zná...ale taky když byl s ní hodně hulil aby nemusel nic řešit a ona řekla ne a bylo po jejím no a se mnou nehulí a řeší to, pochopí mě ale stejně to dopadne pak tak že já jsem v slzách a on je nasranej a jeho rodiče o ničem nevědí, myslím že kdyby jim řekl jak to je tak by byl klid na obou stranách, oni by nežádali tak často se vidět aby byl mezi námi s přitelem klid ..nebo si to teda naivně myslim, ale přítel má ještě bráchu a ten je taky kvůli jeho přítelkyni odřízl protože ona je taky nesnáší... tak možná i chce aby nepřišli o další dítě...nevím...jsem celkem na tohle chápavá ale jakmile je každou návštěvu nějaká urážka tak je to pak fakt nepříjemný..... a úplně nejhorší je právě to jak oni jsou družný... stěžují si že přichází o přátelé a navazujou mermomocí nový přátelství...i s mýma rodičema se chtějí seznamovat pořád a ti mí o to nestojí... jsou prostě vlezlí mi připadá.. ale nevidí že dělají chybu v něčem... že teda o ty lidi kolem sebe přicházejí... chtělo by to aby se trochu zamysleli a neviděli se jako dokonalí... a když vidíte ty rodiče jako pár tak je to divný prostě ..furt se hádaj a nepromluví spolu slovo normálně a nebo maminka mlčí a tatínek furt krafe...furt...to už mi cpal i to že nemam vysokou a jejich celá rodina ano.. je to prostě divný... a právě jsem se obrátila sem abych znala nezávislý názor ...protože lidi kolem mě mě znají a je to zkreslený...
Odpovědět
@monca1990 Tak tohle bych řešila velmi radikálně!!! V první řadě jde o tebe a tvou budoucnost! Máš víc možností: 1) Velmi důrazně! požádat přítele, aby se svým otcem udělal pořádek a při každé jeho narážce ho opomenul, že tě urážet nebude. 2) Pořádek si sjednáš sama tím, že otce opomeneš při urážce ty a zcela přímočaře se ho zeptáš, co má neustále za problém!? Že nejsi určitě první ani poslední přítelkyně, která jeho syna opustí kvůli němu a pokud tak bude pokračovat, že to opravdu uděláš! 3) Pokud bude mít přítel s tvým chováním problém, potom ultimátum - buď to urovná, nebo sbohem a šáteček. Pokud je tato situace na všech rodinných frontách, určitě nepomůže, když si na tohle "zvykneš smíříš se s tím". V tvém případě si myslím, že by to bylo ještě horší. Takového despotického člověka nezměníš a on určitě sám sebe taky měnit nehodlá! Takže pokud tohle nevyřeší přítel, pak si myslím, že ty tím tuplem moc šancí nemáš. Ale i tak přeji hodně štěstí, bude to velmi trnitá cesta! A ještě taková rada na závěr... jsi mladá, celý život před sebou, nikdo tě nemůže nutit dělat kompromisy. Máš mnoho možností a věz, že synové se většinou potatí... jakmile zpozoruješ jediný náznak u přítele, ruce od něj pryč - takový život by bylo peklo. :-|
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@monca1990 Ahoj, asi tě můj názor nepotěší, ale obávám se, že tohle jen tak nevyřešíte. Pokud přítel neotevře oči a nezačne se tě zastávat a nevyříká si to s rodiči, tak se budete hádat pořád a pořád a stejně se rozejdete. Je jen otázkou času kdy. Jak říkáš, jste spolu necelých 9 let a už máte takové problémy? Víš já si něco podobného zažila s bývalým přítelem, kdy pro něho jeho máti byla na prvním místě, ona byla NEJLEPŠÍ a nikdo ji nesahal ani po kotníky. Za mými zády ji šel ručit na půjčku atd. ( po 3,5 letém vztahu).. Já si taky říkala, že třeba až se odstěhujeme do svého bude klid, ale nebyl... Byla jsem s ním pak už jen ze zvyku, nechtělo se mi hledat jiného partnera atd. Teď zpětně po 7 letech to vidím jako obrovskou chybu... takových zbytečných let strávených s ním... Takže ti radím, aby jste si sedli a popovídali si o tom a pokud mu na tobě záleží, tak se rozhodne správně... Hodně štěstí.
Odpovědět
Profilova fotka
@pajdousek AHOJ SOUHLASÍM,pokud je takovej jinej nebude a potolika letech , neztracej čas, léta utíkají hodně rychle.
Odpovědět
@alcar mluvím s ním o takových věcech celé 4 měsíce a vždy to skončí tak že nechce ublížit rodičům... je to nahovno... když už budu sprostá, teď jde o to jestli on neuvažuje tak, že rodičům je skoro 70 dlouho tu nebudou a proč by mělo smysl jim znepříjemnit zbytek života... i tak on může uvažovat a nebo jedna z variant je že oni ví jak na něj a zahrajou to vždy tak aby oni byli ti nejlepší ale přitom chtěj docílit toho aby se rozešel s každou holkou a pak byl sám a zas byl jen a jen jejich...co myslíš?
Odpovědět
@pajdousek my spolu nejsme 9 let ale měsíců... to je o to horší... a půlka vztahu už je takováhle ... s dohadama o rodičích
Odpovědět
@alcar prostě já zastávám názor že lidem v mladým věku a s tak krátkou dobou působnosti ve vztahu by se měl dát prostor k poznávání a užívání si sebe samých bez povinností jaký ty rodiče vyžadujou...moji rodiče si mi třeba nedovolí zavolat aby nerušili a vyčkávají až se já ozvu a budu mít zájem...jeho mu volají každý den kvůli kravinám typu : spravit počítač dojet na nákup a každý den volá maminka jak se máme a co děláme...a když si to všechno řeknou po telefonu...kde je pak prostor pro návštěvy na kterých si sdělíme zážitky? nikde... o to mi jde...chtějí moc a kdo chce moc nemá nic jak říká přítelův brácha..a hlavně já nejsem jejich dcera abych je musela poslouchat a nejhorší je že oni vyčítají přes přítele mě že k našim jezdíme pořád a já že je vídám tak často a k nim ani nechci... no kdo by se divil...vlastní rodiče snad každý vidí radši než nějaký starý důchodce a ještě ke všemu protivný...
Odpovědět
@alcar a nasere tě pak i fakt že od našich si vozíme plný tašky žrádla aby nám aspon trochu pomohli a od tamtěch nevidíme absolutně nic...ty přijdou na návštěvu, sežerou tu buchtu vypijou kafe a ani nekváknou třeba jestli potřebujem to a to a to že třeba jedou na nákup tak nám taky vezmou něco abysme nemuseli...už jen takový maličkosti dovedou nasrat a to pořádně... a pak něco čekaj? za co? za urážky a za v podstatě vyžírání z věcí co si přivezeme od našich? ještě je živit ne? tvl berou dost peněz na důchodu a ještě u toho makaj...maj dluhy tři prdele a po příteli chtěli aby si vzal hypotéku na sebe že jim už jí nedaj aby měli kde bydlet páč bydlí v nájmu a končí jim nájemní smlouva a to maj chatu na vsi kterou můžou prodat ale moc se jim do toho nechce.. ale to už jsem příteli rozmluvila tuhle kravinu, že pomoc ano ale ne tak velkou...
Odpovědět
Profilova fotka
@monca1990 vím, že 9 měsíců, omylem jsem se přepsala... ale jak tě tak poslouchám, ani ty sama nemáš snahu si to urovnat... jde to poznat z toho jak o nich píšeš... víš nejlepší bude, když od sebe půjdete pryč, protože si to budete stále předhazovat a ubližovat si... Když už je nemáš ráda, tak bys k nim měla mít alespoň respekt, mohla by to být jednou tvá rodina, kdyby jste se s přítelem vzali.. Ale je to na tobě..
Odpovědět
@monca1990 S tvých příspěvků jde cítit ta zlost, která je v tobě nahromaděná. A myslím si, že jen tak z tebe nevyprchá. Ideální by bylo buď se opravdu rozejít, protože ty jsi evidentně s nimi hotová a už si k nim cestu nikdy nenajdeš nebo si s přítelem vážně promluvit, že teď prostě bude nejlepší se s nimi nějakou dobu vůbec nevídat (ani on) a tím nemyslím dobu třeba týden, ale např. 3 měsíce a ověříte si, jestli si vy dva ještě vůbec rozumíte a máte být spolu. Možná se za tu dobu i jeho otec z toho ponaučí - aspoň už nebude třeba prudit... Pokud ani to nepomůže, pak nezbývá, než jeho syna přenechat někomu jinému. Pokud vycítíš, že přítel nemá zájem, tak si uvědom, že tohle bude jen tvůj boj a ten nikdy nemůžeš vyhrát. Tak to prostě je a všechno nasvědčuje tomu, že i bude.
Odpovědět
@alcar plně s tebou souhlasím. Řešit dost rázně, ale nevím i tak, jestli už není pozdě. Nevěřím tomu, že i kdyby se 3 měsíce neviděli, že se otec změní. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Takový typ je přesvědčený o své pravdě a vinu si nepřizná nikdy. A stejně bude dávat vinu jen a jen tobě @monca1990 . Nerozumíte si už teď po 9-ti měsících a co za 2 roky nebo 10 let? Holka buď se ozvat a musíš pořádně nebo máš smůlu. Ale to je jen můj názor. A proč máš strach z toho se odstěhovat? Když to nebude chtít řešit a nechá tě jít, myslíš, že to stojí za to být s takovým člověkem? Je z tebe hodně cítit už spíš nenávist než zlost a to je dost zlé. Jinak přítel mi jako mamánek nepřipadá, ale jestli spíš nemá strach z otce, když je tak dominantní. Jsi mladá, tak se neboj začít znovu :-).
Odpovědět
@monca1990 Ještě mě napadlo se s nimi sejít na neutrální půdě. Třeba u těch tvých rodičů. Pokud by si dovolil tam do tebe nebo do tvých rodičů rýpat, předem bych určitě poučila tvoje rodiče, že se tě mají kdyžtak zastat - třeba z nich bude mít větší respekt a uvědomí si, že je neslušný a něco s ním není v pořádku. Ale taky si spíš myslím, že on se už nezmění. No a pak se zeptat ještě tvých rodičů, co na to říkají. Pokud budou téhož názoru jako ty, pak bude nejlepší ho opravdu poslat k vodě.
Odpovědět
@monca1990 co takhle se na to podívat i z druhé strany a neposlouchat jen řady, jak udělat z chlapa vola?
Odpovědět
@flakac Svým způsobem máš pravdu, ale její přítel v tom hraje velkou roli... Ty by ses nezastal své přítelkyně/manželky, kdyby do ní tvůj otec kafral a vyčítal jí, že neumí upéct ani buchtu? (a to je podle mě jen zlomek toho, čím uráží, víc věcí nám tazatelka nenapsala). Řeknu ti, kdyby takhle mí rodiče uráželi manžela, tak jim teda v cukuletu něco řeknu. Ale my ženské to vidíme asi trochu jinak.
Odpovědět
Profilova fotka
@monca1990 také vidím jako nejrozumnější se rozejít. Leč láska si nedá poručit a pak jsou z toho ta velká neštěstí a zoufalství , co vidíme kolem sebe. Myslet si, že někoho předěláš, když on má z rodiny nějaký zažitý vzor, to je iluze. Upřímně, jsi mladá, a nechceš-li jít proti hlasu svého srdce, tak já bych ti poradila, aby sis hlavně pořídila spolehlivou antikoncepci. Máš-li tyto problémy tak brzo, nejspíš ti ten vztah nevydrží, a ze vztahu, ve kterém jsou děti, se hodně blbě utíká. Ty máš na děti dost času, abys nejdřív zjistila, jste-li s tvým partnerem vůbec schopni spolu žít. Možná, když ti udělají ze života peklo, sama přijdeš na to, že to takto nejde. Jinak o komunikaci s lidmi tohoto typu (tchána) je toho dost napsaného. Téměř cokoli, co člověku říkáš, je přijímáno tak, jak mu to říkáš, a obsah je až na 2. místě. Takže DOKÁŽEŠ - LI tchánovi říci S ÚSMĚVEM - pročpak mě, prosím, takto urážíte, jestli jsem se vás něčím dotkla, povězte, čím, já si dám příště pozor, a zato teď nemusíme dělat vlny - MÁŠ ŠANCI. Jestlil to nedokážeš, jdi od toho. Jeslti nedokážeš od přítele odejít, popřiď si antikoncepci, ať tvým zoufalstvím, až se rozejdete později, netrpí děti.
Odpovědět
@elinka21 @monca1990 Teda ani jednu situaci vám nezávidím :-( @elinka21 Moje tchýně taky manželovi poskytovala full service a já ho celkem taky rozmazlovala (dokud nebyly děti). Na druhou stranu on byl na začátku tak strašně zamilovanej, že dělal věci sám od sebe (které nebyl zvyklý dělat), aniž bych ho do něčeho nutila - např. pomoc při víkendovém úklidu. Dělal to prostě proto, že mě má rád a chtěl mi pomoct. Teď už třetím rokem stavíme, takže žádnou pomoc ani nečekám. @monca1990 Z vlastní zkušenosti vím, že jak něco nefunguje brzy na začátku vztahu, nemá vůbec, opravdu vůbec cenu ztrácet čas a je lepší jít hned od toho. Když je člověk hodně zamilovanej a je nějaká velká překážka ve vztahu, člověk to sám ví a nepotřebuje, aby mu ostatní otevřeli oči. Stačí, aby si člověk prostě přestal nalhávat, že se to vyřeší či zlepší. Nemyslím to zle, ale pokud Tvůj kluk kvůli rodičům už jednou přišel o holku a vlastně se nepoučil a opakuje se to, těžko se něco změní a rozmluvy a ultimáta nepomůžou. Jediná možnost je to risknout, odstěhovat se a uvidíš, zda to pochopí a něco s tím udělá. Ale i s vědomím že to prostě nevyjde a rozejdete se.
Odpovědět
Mě celkem zaujalo, jak píšeš, že "by se tchýně měla od tvého partnera odpoutat". Jaksi to, jak se odpoutá tvoje tchýně tě vlastně nemusí zajímat, její názory ti mohou být úplně buřt. Odpoutat by se měl spíš synáček. Ve 27 nerozumím, proč ještě bydlí doma. Ono kdyby se odstěhoval a najednou se o sebe musel starat sám, to by se toho hned dost naučil o péči o domácnost. Každopádně je to jen na vás, na čem se shodnete, jak si život zařídíte. Správně předpokládáš, že asi budete navzájem narážet na rozdílné představy o tom, kdo zastane jaké domácí práce. Takže se na to předem připrav. Jasně si s partnerem stanovte, jak to v budoucnu bude s péčí o domácnost. Nevím, jak a kde se vídáte, ale předokládám, že u sebe navzájem spíte. Tak si zkuste některý večery společně uvařit jídlo nebo něco podobného. Potom po sestěhování to fakt nechce vyměknout a dělat vše sama. Jednoduše mu ty košile nevypereš a nevyžehlíš a bude muset sám, pokud se nebude podílet na domácnosti rovným dílem. Můj muž je ze stejně děsivý rodiny, jakou ty popisuješ. Ženský tam dělaj všechno, chlapi nic. Když se manžel nabídne babičce, že jí utře nádobí, tak ho vyhání (mě ale ještě nevyhnala .-D) Doma ho nevedli k ničemu - neuměl vařit, neuměl nakoupit (ano, do 20 let nebyl na nákupech, to obstarávala paní na úklid, takže si ani nebyl v oddělení zeleniny jistý, co kde hledat apod), neuměl žádné domácí práce. Dneska žehlí (já vařím), uklízí (teď už moc ne, ale dřív jsme uklízeli celý byt sami a naprosto rovným dílem), případně nakupujeme. Pokaždý když čtu, jak některý ženský dělaj doma služku, jsem pyšná, jakýho chlapa mám. Takže závěrem: jaký si to uděláš, takový to budeš mít. Hlavní je komunikace a neslevit ze svých potřeb a přání.
Odpovědět
Omlouvám se, reagovala jsem na původní zakladatelku, ale to už je staré téma, takže k Monče: Pokud se tě partner před rodiči nezastane, neváží si tě a nedokážete působit navenek zcela jednotně, tak se obávám, že vaše partnerství vážně moc dlouho nevydrží. Budete si o všem muset promluvit, ale pokud se partner nezmění a stále se bude stavět na stranu rodičů vždy a všude, asi bych neváhala a hodně rychle se pakovala.
Odpovědět
@alcar tak nakonec jsme s přítelem měli rozhovor na téma rodiče a oba dva jsme dospěli k závěru že je třeba dvou možností... bud jednat a jít za nima a říct jim co a jak nebo naprosto ignorovat a nebrat si jejich kecy ani jeden k srdci, na to přítel že tu druhou variantu asi nezvládne tak jsem se ho ptala co mu tedy brání v tom aby jim něco řekl a prý je to respekt a úcta k otci jako k jeho celoživotnímu vzoru a já říkám : ale miláčku uvědomuješ si že ten vzor nám kazí náš vztah a přítel uznal že mám pravdu a podal návrh abych jela na víkend k našim aby on mohl přemýšlet bez toho aniž bych ho názorově ovlivňovala a ujistil mě že to není tak aby přemýšlel nad náma jestli se mnou bude nebo ne, ale že bude přemýšlet nad tím jak bude komunikovat s rodiči ohledně nás.... aby jim neublížil tolik ale zároveň aby náš vztah mohl fungovat a my dva se netrápili...co myslíte?
Odpovědět
@monca1990 No myslím, že to přítel pochopil - zas až takový ňouma :-D to asi nebude. Tak ještě aby teď něco vymyslel. Akorát pořád nechápu, jak může někdo vidět vzor v despotickém a panovačném otci (leda že dříve takový nebyl). Můj děda byl přesně takový a taťka v něm rozhodně vzor neviděl.... :-p
Odpovědět
1
2 3
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?