Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volné diskuse

Postavit si dům naproti tchánovcům ve vesnici bez zázemí?

Dobrý podvečer, chodím na tyhle stránky čas od času spíše nakukovat, ale již taky delší dobu řeším tak trošku dilema a tak bych Vás chtěla požádat o Váš názor či radu. Momentálně se snažíme pořešit vlastní bydlení a máme možnost postavit si baráček na pozemku rodičů manžela. Tento pozemek je situovaný přímo naproti rodičů mého manžela a je ve vesnici (300 obyvatel) 5km od okresního města. Stále řešíme, zda do toho jít či nejít. Když to vezmu z ekonomického hlediska, tak mi rozum jasně říká, že by to bylo fajn, ušetřili bychom cca milión za pozemek, což je pro nás opravdu hodně a byli bychom méně zadlužení. Dále vidím jako výhodu to, že bychom měli postaráno o hlídání dětí, až si je pořídíme. Čeho se bojím je, právě ten fakt, že baráček by byl přímo naproti manželových rodičů. Nemám s nimi vyloženě špatný vztah, ale vadí mi jejich starostlivost a že se snažím nám dávat rady, takzvaně, že mám pocit, že se k nám chovají jako bychom byli stále děti a já na to nejsem prostě ze strany mých rodičů vůbec zvyklá. Bojím se, že bych to pak třeba s nimi nevydržela psychicky...dále se bojím trochu toho, že ve vesnici je pouze školka, obecní úřad, ale jinak vůbec nic... Je sice fakt, že vše je v 5km vzdáleném městě, ale já jsem z vesnice (3000 obyvatel) s veškerým zázemím...do okresního města jsem to sice měla 13km. Do vesnice jezdí městská doprava, cca 25minut do centra města a dále autobus, který pendluje mezi okresními městy. Další věc je, že jsem začala nedávno jezdit více autem kvůli nové práce, ale není to zatím ještě tak, že bych si vzala auto a jela bych si kamkoliv. Je toho prostě dost, proč pořád váhám a bojím se, že čas letí a měli bychom se již konečně rozhodnout. Jste na tom někdo podobně, že jste se třeba rozhodli pro takovéto bydlení? Co byste dělali vy? Je mi už z toho úzko, docela se bojím i toho, že to rozhodnutí by mělo být už napořád |-|
Odpovědět
1
2
Heleď, řeknu to tak. S tchýní mám super vztah, vídám se s ní často a ráda, ale bydlet bych s ní (naproti ní) nechtěla. To by pro mě bylo velké mínus. Jinak co se týká dojíždění, my to máme na vzdálenost dál, ale na minuty podobně a musím říct, že je to náročné a dojíždění nenávidím. Na veřejnou dopravu se v případě důležité schůzky nemůžu spolehnout, takže jezdím autem. Teď denně do práce, protože pracuji ve vesnici hned za městem, kam mi prostě nic rozumného nejede. U nás je to nutnost mít minimálně dvě auta na dva lidi (píšu minimálně, protože kdyby mi auto kleklo, tak do práce pojedu cca přes hodinu a půl).
Odpovědět
Osobně by mi nevadilo, že v obci je jen pár základních věcí, pokud je 5 km okresní město. Osobně bych nedokázala bydlet naproti rodičů mých, ani partnerových. Myslím si, že i v případě dobrých vztahů, je třeba mít nějakou "ochrannou vzdálenost" právě z toho důvodu, aby měl člověk trochu soukromí a ne, aby ho tchýně či maminka špehovala oknem.. Takže i když rozumím výrazné úspoře, já bych do toho nešla.
Odpovědět
@small_butterfly Ahoj, jako bych četla o sobě :-) Jsme naprosto ve stejné situaci... na jedné straně tchánovci, barák u nich na zahradě, vesnice, kde není ani ta školka a dojíždění... a na druhé nevím :-) A auto je jenom o zvyku ;-) Jinak taky pořád vnitřně bojuju s tím se nějak rozhodnout s vědomím, že je to na celý život. Držím pěsti, ať se rozhodnete brzo a podle nejlepšího svědomí, protože ta nejistota je fakt hrozná :-)
Odpovědět
@lady_giraffe Já si zase dokážu v klidu představit bydlet třeba naproti mých rodičů:) Strach mám jen z těch partnerových, že to bude pak neúnosné a co potom, když bude už dům stát...
Odpovědět
@small_butterfly tak já bydlím se svou ženou v domě, kde bydlí i můj otec s družkou...nebudu to nějak podrobně rozvádět, jen napíšu to, že máme velice dobré vztahy, ale každopádně se toho vyvaruj, i když vy byste byli v domě naproti...ani náááhodou, pokud chceš být štastná...věř mi
Odpovědět
@murinam To je uklidňující číst, že v tom člověk není sám a někdo řeší něco podobného;) Asi by to chtělo být v tomhle spíše flegmatik. My jsme měli v plánu se rozhodnout definitivně již tuto zimu, co bude dále. Jednak už nechceme dále platit nájem a pak chtěli bychom za 2roky třeba rodinu, ale nejlépe už abychom v té době měli vlastní bydlení. Ach jo, je to docela těžké udělat rozhonutí už napořád. Nejraději bych si to zkusila třeba nanečisto, kdyby to šlo 8-)
Odpovědět
Profilova fotka
to ušetření opravdu láká... ale asi bych do toho nešla... my koupili sousední byt v bytovce - takže naproti partnerových rodičů... máme dobré vztahy, ale připadala jsem si jak pod rentgenem... jen jsem otevřela dveře, tak kam jdeš, kam jedeš, kde jste byli, co děláte... jako ne, že by vyloženě šmírovali, ale tam se nešlo nepotkat... ale zase tohle byl byt, dům je něco jiného... a teď budeme stavit v zahradě domu u mojí mamky...
Odpovědět
Profilova fotka
Měl jsem nabídku postavit dům na velkém pozemku vedle rodičů. Ušetřil bych milion, ale nestálo mi to za to 8-)
Odpovědět
Ahoj,taky přidám názor - Bydlel jsem s přítelkyní přímo s rodiči a za sebe bych do toho šel.Asi záleží jak spolu vycházíte ostatní jde pak už skoro samo.A to byla vesnička 100 lidí a do města 15 kiláků.Dcera 6 let 2x týdně hudebku a když jsme nestíhali my tak jel děda s ní.Prostě to fungovalo a vždycky(nejen s tchýní a tchánem),bude muset člověk mít snahu dělat různé ústupky a snažit se sžítt s okolím.Dneska bydlím ve městě v bytě - Soused se vrátil z basy po 5ti letech a nepřál bych vám prožívat večery kdy se vrátí ve 12 v noci a doma si dělá diskotéku.Kdy za ním chodí podivní jedinci,bordel na chodbě,špinavý výtah....Atd....Za mě společný bydlení není špatné už z bezpečnosti obou rodin až po výpomoce oboustraně... ;-) :-)
Odpovědět
s tchánovcema mám od doby stavby lepší vztah než s mýma rodičema,ty nám furt do něčeho šťourají pomlouvají atd,dva roky už u tchánovců i bydlíme,a líp jsme udělat nemohli,stavíme přes silnici od nich,pozemek jsme od nich tak dostali,vesnica má cca 400obyvatel jsme 8km od města,uplně ideál.puvodně jsme měli stavět u mých rodičů a jsem ráda že jsem se tak nerozhodla,děti u nich stejně nebývají a akorát bych je vozila sem pořád.hlídání mám kdykoliv takže taky výhoda.
Odpovědět
já bych tady neřešil extrémy: ať už souseda kriminálníka nebo milující tchýni...prostě běžný život: a za mne říkám raději ne. budete-li bydlet dále od sebe, budete si vzácní, budete se rádi vidávat (pochopitelně OBČAS!!! ) a děti kupodivu rostou - pořád je hlídat nebudete potřebovat - než dostavíte budou z nich puberťáci ( :-D ). A otázky co vaříš, kam jdeš, v kolik jste se vrátili - nepotřebuji slyšet...a už vůbec nechci slyšet: Proč jste to udělali takto, když lepší by to bylo onakto...Ale zkušenost je nepřenositelná....bohužel...
Odpovědět
Pokud máte jinou možnost, tak bych do toho asi nešla. Ne kvůli dojíždění, ale kvůli té blízkosti k rodičům partnera. Záleží, jak se hranice nastaví na začátku a hlavně, jak si je vytvoří tvůj partner vzhledem ke svým rodičům - jestli mu příp. mluvení do vašich věcí ze strany jeho rodičů vadí nebo mu to je jedno (ala: neposlouchej je, vykašli se na to, to neřeš). A taky jestli by k vám domů jeho rodiče nechodili, jak by chtěli. To já osobně nesnesu. Já bych se podle zkušeností z mého okolí bála věčného sledování z okna - kdy, kam, jak často se jede, kdo je u mladých na návštěvě apod. Souhlasím s příspěvkem nade mnou - ty věčné otázky Co dnes vaříš? Kam jedete? apod. by mě strašně štvaly.
Odpovědět
Článek se načítá
Já bych do toho určitě nešla... Pokud chcete být blízko, tak v 1 vesnici, ale každý na druhém konci. Jak se tady píše - věčné sledování a dotazy, kam jste jeli v sobotu večer, proč jste se vrátili v neděli odpoledne, apod. Teď se to může zdát jako minimální problém, ale pokud to uslyšíte několikrát týdně, tak budete mít pocit, že jste ve vězení... Když budete bydlet ve stejné vesnici, ale na druhém konci, máte výhodu třeba hlídání dětí nebo jiné vzájemné pomoci (samozřejmě i z vaší strany)... Pokud budete bydlet naproti, tak je to hodně podobné jako bydlení s nimi v jednom domě (v oddělené domácnosti v jiném patře). To už si nemusíte stavět svoje - zbytečně utracené peníze 8-) Určitě nedoporučuji ani se svými rodiči a s tchánovci už vůbec ne.
Odpovědět
hodně záleží jaký máte vztahy no,jak se chová partner(jestli je jako plno mužů mamánek,což potom chápu že by do toho manželka nešla)ale za sebe vidím spíš výhody než nevýhodu
Odpovědět
ale baví mě jak jsou všichni vždycky proti tchánovcům a u nás je to naopak.tchýni mám hned vedle sebe a v životě se m nezeptala kde jsme byli,co jsme dělali,pokud nezavolám sama nepřijde aby neotravovala,ale mi otravujem denodenně mi takže je ráda když nás nevidí,ale moje rodiče jsou 15km a ikdyž je nevidím stejně o nich slyším,nebo spíš slyším o nás co jsme zase udělali blbě atd
Odpovědět
@fotrtom tak v tom případě jsem štastná a to doopravdy že mám lepší než běžný život,:-Dale asi záleží taky na povaze člověka ja jsem flegmouš a kdo mě sere tak s tím se nevídám a hotovo :-D
Odpovědět
@fotrtom myslím, že to tady nikdo nenapsal tak výstižně jako ty...přesně o tom to je. Vůbec nejde o to, že by nebyli fajn, to ne, ale to soukromí je prostě narušené....a to popisujeme jen příklady, kdy tam jsou dobré vztahy....neumím si představit, tu atmosféru, když je tam nějaký problém, který může vzniknout až třeba po letech nastěhování..a vztah tchýně versus snacha je taky kapitola sama o sobě :-D .takže ať jsou třeba milionoví a zlatí...za mě říkám jednoznačně ne...
Odpovědět
@small_butterfly pokud ti nevadí, že bys je tam měla docela často a že byste byli pod dozorem, tak si tam dům postavte, z finančního hlediska to je fajn řešení. Babi takhle bydlí kousek od naší mamky a vidí jí z okna na zahradu, takže kolikrát se mamky ptá, kde byla, že přijela v devět večer, nebo proč tak dlouho svítila :-D Mně by to vadilo, mamka to už bere s rezervou, ale taky jí to občas štve…Já bych se toho v naší situaci asi nebála, tchán je v tomhle směru takový tolerantní, naštěstí, ale kdyby se s tchýní nerozvedl a žili spolu, nešla bych do toho. Daroval nám taky pozemek, ale ten je naštěstí za rohem, takže tam ani není vidět, nicméně my se stejně rozhodli jinak...
Odpovědět
kolikrát ale muže být daleko větší peklo a dost častý sousedi
Odpovědět
Profilova fotka
my máme s mojima rodičema pozemky vedle sebe a hrozně se na to těším až tam budeme bydlet, výhody hlídání jsou k nezaplacení a hlavně naši jsou takoví, že pokud je nepozveš, nepříjdou, což je prostě základ. Kdyby vedle nás bydlela tchýně, tak jí mám doma každý den bez pozvání a šmírovala by za oknem a měla ty otázky, proč, jak, kde, s kým... takže záleží na tom jaký máte vztah, jestli dobrý, vůbec bych se toho nebála. Já v tom vidím pozitivum, až moji rodiče budou potřebovat pomoct, budou blízko :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Pokud máte dobrý vztahy, proč ne? Nesmí to být ale typ rodičů, co mají pocit, že mají právo do všechno mluvit. A pokud darují pozemek za milion, většina pak ten pocit práva získá. Na druhou stranu.. takové hlídání dětí, pomoc při odvozu, přívozu ze školy, kroužků atd. je k nezaplacení. Protože pokud není někdo po ruce, většinou mamina ni po mateřské nemůže nastoupit znovu do práce a tím pádem se ta hypotéka opravdu špatně zvládá. A v nejhorším případě to přece nemusí být na celý život, můžete to prodat a koupit něco jiného.. a někdy takhle informace stačí k tomu, aby tchýně přibrzdila a přestala prudit ;-) Pokud chcete pozemek s veškerou občanskou vybaveností, bude to hodně drahé. A auto budete muset používat stejně, pokud nebudete mít hlídací babičky po ruce, protože to časově nedáte dohromady
Odpovědět
Podle mě je to o vztazích. Dostali jsme od tchánovců pozemek, který je ob dům a nikdy jsme neměli žádné pochybnosti. Už máme hrubou stavbu a do ničeho nám nekecají, pomůžou když můžou a vím, že až budeme bydlet, tak k nám nepolezou bez pozvání, ani nebudou hlídat kam jsme jeli atd. Ušetřené peníze za parcelu jsou příjemný bonus.
Odpovědět
Myslím, že objektivních názorů je tu minimum, což je asi logické. Vesměs z toho plyne, že by většina ještě nějak zkousla bydlení vedle svých rodičů, ale určitě ne vedle partnerových. Ptám se proč? Odpověď je jednoduchá. Je to o zvycích a návycích z rodiny. Přenášíme si je a proto nám obvykle rodiče vadí méně než tchánové. momentálně bydlíme v bytě v paneláku, který je 200m od bytu tchánů a přestože musím říct, že je tchýně opravdu super člověk, tak ji také nemusím mít doma nakvartýrovanou pořád. A to proti ní opravdu nic nemám, je vítanou návštěvou. Stavět budeme na pozemku asi 350m od mých rodičů a stejné pocity, jaké mám já nyní, má moje žena z toho, co bude potom. Bude velmi důležité si nastavit pravidla.
Odpovědět
Profilova fotka
@small_butterfly Krasny den Ti preji :-) Dva roky jsme resili s pritelem stejne dilema jako Ty. Partner ma jeste bratra, rodice ziji v rodinnem dome a vedle je pozemek, na kterem je mozno stavet. Slo o to, ktery z bratru zustane s rodici a ktery bude stavet vedle. Po nekonecnem rozhodovani plnem nervu, nejistoty a obav jsme se rozhodli, ze postavime my. Rodice jsou hodni, ale taky to obcas i slusne zaskripe. Generacni nazory a rozdily nikdy uplne nezmizi. Mohli jsme stavet i jinde nebo koupit starsi dum, ale uspora penez za pozemek neni zanedbatelna. Jinak, taky budeme v podstate na vesnici, podobne jako Ty. Vsude bude treba zajet autem. Zatim nejsem aktivni ridic takze na me to teprve ceka :-)Vidim to asi takhle. Pokud budete stavet, hned z kraje si vymezte pravidla a hranice, za ktere nepujdes Ty, ani rodice. Vzdy se snaz dat hned najevo, co Ti vadi a ze Ti vubec neco vadi. Neni to snadne, ale komunikace a asertivita je to nejdulezitejsi. Rozumni lide se domluvi. Deti uz nejste a i kdyz maji porad tendence Vas tak brat, dej najevo, ze uz jsi dospela a ze mas vlastni zivot. Delej si a zij tak jak jsi zvykla. Casem si na to rodice zvyknou a vezmou to tak, jak to je. Nebude to vzdy jednoduche a trenicim se nevyhnes, ale ma to i sve vyhody. Rodice pritele se nam taky hodne do vseho michali, tchyne snad do vseho. Jsem z mesta takze na me nebyla zpocatku absolutne zvykla a mela a i porad ma tendenci premenit me k obrazu svemu, ale uz poznala, ze to moc nema cenu za cenu dusna. Pokud jsou rodice rozumni, pripadne hadky jim nebudou stat za to. Drzim moc palce, neni to snadne rozhodnuti a vztahy mohou byt beh na dlouhou trat, ale pokud neustoupis z nastavenych pravidel, melo by to byt dobre :-)
Odpovědět
Já bych do toho šla. Jednou, až budeš mít děti, se ti bude hodit, že jsou blízko, stejně tak, až zestárnou tak, že budou potřebovat alespoň trochu vaší pomoci. Jen bych si dala hned od začátku pozor na to, aby se nastavila určitá pravidla, která se budou dodržovat, z obou stran. A opravdu hned od začátku, protože jak se jednou začne s něčím, už se to těžko mění. Takže bych samozřejmě nepřistoupila na to, že tam budou chodit "jako domů", klíče bych jim dala, ale jen k nim do úschovy pro "kdyby něco" a tak. A klidně bych si s nimi před konečným rozhodnutím společně sedla a všechno probrala, jak byste si to soužití vedle sebe vy představovali. Protože myslím, že spousta konfliktů, které vznikají v takovém mezigeneračním soužití vzniká z toho, že lidi se spolu bojí komunikovat a to, co si myslí jedni, že je pro druhou stranu přínosem naopak druhá strana vnímá jako obtěžování...a je to naprosto zbytečné.
Odpovědět
Profilova fotka
My bydlíme teď v bytě a rodiče od manžela bydlí na proti nám v domku. Když jim nezavoláme tak oni k nám nejdou, spíše tam chodíme my a jak máme náladu. Je fajn, že máme kam jít s dětma na zahradu, že mi je pohlídají, když potřebuju doma něco udělat, zabaví je na zahradě, ale taky musíme zkousnout jejich starost. Nyní budeme stavět domek i my a budeme stavět sice ve stejné vesnici ale na druhém konci a už se těším, že je nebudeme vídat tak často, budeme si vzácnější. Já bych na zahradě u nich asi nestavěla.
Odpovědět
@small_butterfly Ahoj, my s manželem jsme bydleli rok po svatbě u tchýně a měli jsme vybraný pozemek vedle ve vesnici za domem jeho prarodičů. Do té doby jsme spolu mnoho let vycházeli dobře a ten rok nám dal všem hrozně zabrat. Po roce jsem manžela sbalila a pro zachování dobrých vztahů a duševního zdraví nás všech jsme zrušili koupi pozemku a odstěhovali se . Pár let v pronájmu, před půl rokem jsme koupili byt cca 30 km daleko ve městě, kde pracujeme a opravdu až po cca 3 letech jsou naše vztahy stejně fajn jako před tím. Manžel chtěl a vlastně stále chce stavět v té vesnici, kde jeho matka bydlí, já to bojkotuju a to z mnoha důvodů - dojíždění do práce, oba pracujeme ve městě kam z té vesnice spoje nejsou, je tam školka ale ne škola, tchýně směnuje, takže jako hlídací babča je nám stejně jako naši k ničemu, protože všichni pracují. A co je nejdůležitější, o té doby co spolu nebydlíme a odstěhovali jsme se máme super vztahy, my máme své soukromí, 30 k není problém přijet na návštěvu a já už nikdy nechci zažít vyhrocené vztahy, kdy se mě tchýně (moje matka) ptá kam jdu, kdy přijdu, co mám nebo nemám jak dělat atd... já bych do toho osobně nešla. Ale jak říkám, k tomuto rozhodnutí jsem dospěla po roce společného bydlení a spoustě trápení. Přeju hodně štěstí v rozhodování, není to jednoduché.
Odpovědět
Profilova fotka
Vždy to bude jen o lidech,pro někoho bude "blízko" i stovky kilometrů,někdo bude bez problémů žít s rodičema pod jednou střechou ...tátu mám od domu 12 kroků na jednu stranu ,tchýni 8 kroků na druhou stranu a nemám s tím problém...kolikrát jednoho nebo druhého týden nevidím,nikdy jsem si nenechala do ničeho kecat a nenechám si ani teď....a drobnosti,ty neřeším,ty mi za to nestojí,když jde o prd a pokud mám pocit,že o něco jde,tak se umím nahlas ozvat..neušetřila jsem tím ani korunu,pozemek mě vyšel na shodné peníze,jako bych si v tu dobu koupila u nás ve vesnici taky,šlo mi o místo,o rodinné vazby k pozemku,o to,že jednou budu mít ty,co mě budou potřebovat blízko... :-) i když to původně měl být jenom táta,ale člověk míní,život mění.. ;-)
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 5 měsících
•
Profilova fotka
@small_butterfly řeším úplně stejný problém. A fakt nevím, jak se rozhodnout. Moji rodiče nám s přítelem koupili pozemek, jelikož se na pozemku dlouho nic nedělo, koukali jsme po starších domech. Jednoho dne nám přítelovy rodiče oznámili.že by jsme mohli stavět na jejich pozemku. Mají tři obrovské zahrady, tak na jedné znich. Přítel se toho chytl, že bude v rodné vesnici, ale mě se to nelíbí, ptž jsme dostali pozemek od mých rodičů, kteří ho museli koupit. Teď moje polovička se seká, že do vesnice, kde máme koupený pozemek a podotýkám, že už i hotov projekt se takhle šprajcl. Ted nevím, co mám dělat. zda postavit na zahradě jeho rodičů, podotýkám, že ve vesnici je tak 70% obyvatel důchodového věku a a tam, kde máme pozemek je sice nová zástavba, ale mladí a známí z doby, kdy jsem chodila na zábavy.
Odpovědět
@kawaluca Vy si s přítelem můžete podat ruce...Oba tvrdohlaví berani. Napsalas to sice tak, aby to vyznělo, že máme být nakloněni tobě, ale v principu je to válka zájmů tvých a přítelových. Ani jednomu se nechce opustit známé prostředí a jít tam, kde nikoho nezná. To je pochopitelné. Ale nechtěj po nás, abychom mezi vámi dvěma dělali soudce. Tu cestu si musíte najít sami. Každý pozemek se dá prodat a peníze využít na výstavbu domu na tom druhém pozemku.
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?