Dobrý podvečer,
chodím na tyhle stránky čas od času spíše nakukovat, ale již taky delší dobu řeším tak trošku dilema a tak bych Vás chtěla požádat o Váš názor či radu. Momentálně se snažíme pořešit vlastní bydlení a máme možnost postavit si baráček na pozemku rodičů manžela. Tento pozemek je situovaný přímo naproti rodičů mého manžela a je ve vesnici (300 obyvatel) 5km od okresního města. Stále řešíme, zda do toho jít či nejít. Když to vezmu z ekonomického hlediska, tak mi rozum jasně říká, že by to bylo fajn, ušetřili bychom cca milión za pozemek, což je pro nás opravdu hodně a byli bychom méně zadlužení. Dále vidím jako výhodu to, že bychom měli postaráno o hlídání dětí, až si je pořídíme. Čeho se bojím je, právě ten fakt, že baráček by byl přímo naproti manželových rodičů. Nemám s nimi vyloženě špatný vztah, ale vadí mi jejich starostlivost a že se snažím nám dávat rady, takzvaně, že mám pocit, že se k nám chovají jako bychom byli stále děti a já na to nejsem prostě ze strany mých rodičů vůbec zvyklá. Bojím se, že bych to pak třeba s nimi nevydržela psychicky...dále se bojím trochu toho, že ve vesnici je pouze školka, obecní úřad, ale jinak vůbec nic... Je sice fakt, že vše je v 5km vzdáleném městě, ale já jsem z vesnice (3000 obyvatel) s veškerým zázemím...do okresního města jsem to sice měla 13km. Do vesnice jezdí městská doprava, cca 25minut do centra města a dále autobus, který pendluje mezi okresními městy. Další věc je, že jsem začala nedávno jezdit více autem kvůli nové práce, ale není to zatím ještě tak, že bych si vzala auto a jela bych si kamkoliv. Je toho prostě dost, proč pořád váhám a bojím se, že čas letí a měli bychom se již konečně rozhodnout. Jste na tom někdo podobně, že jste se třeba rozhodli pro takovéto bydlení? Co byste dělali vy? Je mi už z toho úzko, docela se bojím i toho, že to rozhodnutí by mělo být už napořád |-|
@flakac co to tady meleš? Nikdo nechce, aby dělal soudce, jen se zapojuji k příspěvku, který je tu otevřený.
Nikdo nechce, aby jsi byl - byli nakloněni k jednomu z nás!!!
@kawaluca Tak na co se vlastně ptáš? Na co chceš, aby ti ostatní reagovali? Popsalas nějaký svůj problém a co vlastně očekáváš od diskutujících? Že ti řeknou, ať jdeš ty bydlet naproti tchánovcům nebo ať jde tvůj přítel bydlet naproti tchánovcům?
@kawaluca Píšeš : Ted nevím, co mám dělat. zda postavit na zahradě jeho rodičů...
předně bych se snažil dohodnout s přítelem na kompromisech, rodiče bych do toho nezatahoval. Pokud se nedohodnete, nebylo by asi dobré spolu stavět dům.... =-)
@slabici ja si vybrala ten, co nam rodice koupili, ale je pravda, ze se uz koukame i po starsim dome nekde jinde, ale jen proto, ze mely byt uz inz. Site hotove a ještě nejsou a letos asi nebudou
@small_butterfly já buď tebou bych se rozhodovala podle toho jací tcháni jsou. Hromada lidí ti řekne nech to neděláte, protože mají špatné zkušenosti. Já ti řeknu jedno měli jsme stavět naproti našich a vlbec nám to nevadilo ani manželovi. Nakonec se změnila situace a zůstali jsme bydlet s mými rodiči. Nemáme s nimi žádný problém. Když nějaký by nastal tak si to vyříkáme. Tcháni jsou úplně super a tak by mi vůbec nevadilo bydlet naproti nim. Naštěstí bydlíme v jedné obci tak v tom vidím velké plus. Je to podle toho jaké s nimi máš vztah nemůže ti nikdo radit, protože můžou být zaujatí.
@slabici ten pozemek jsme si vybrali s přítelem společně, mě se líbí vennice, jemu ten výhled. Bylo to společné rozhodnutí. Jen se ted jeho rodiče vyjádřili, že by jsme mohli stavět klidně i vedle nich a on se toho chythl a pozemek od mých rodičů by najednou prodával.No, uvidíme, jak to dopadne
@kawaluca určitě by jste se měli dohodnout sami. Jen si myslím že pozemek od tchánovcu je blbost. Nevím, ale snad věděli že třeba chcete stavět, že hledáte pozemek. Tak vám mohli nabídnout pozemek dřív a mohl být klid a ne teď když už máte pozemek koupený rodičí. Jinak já bych nebydlela ani v blízkosti tchánovcu, protože si myslím že to nedělá dobrou ( ale jsem aasi ovlivněná hodně s tím co vidím v okolí a co máme v rodině - nikomu neklapou vztahy s tchánovci ), ale já bych nebydlela ani s rodiči ( jsem hodně vůdčí typ ) . Takže bych doporučovala jít třeba s obou vesnic pryč ať začnete oba dva někde v neznamé obce někde do poloviny mezi vašimi dvěma vesnicemi-
@smajlik345 ten koupený pozemek mými rodiči je mimo moji obec a řekla bych, že relativně i mezi vesnici přítele a moji. Přijdme mi, že si tchánovci chtějí udržet syna vedle domu, ptž přítel je z více bratrů a ani jeden tam nechtěl být. Ono je to na delší povídání, ale já s tchýní a tchánem nemám sebemenší problém, jen nechci bydlet vedle no :-)
Z meho okoli neznam nikoho, komu bydleni blizko rodicu nedela problemy, vzdycky je to zasah do soukromi, ale zalezi na povaze, nekomu to nemusi vadit a ma to sve vyhody v hlidani deti apod. My jsme chteli stavet ve vesnici u manzelovych rodicu, nakonec jsme se rozhodli jinak a jsem tomu rada, i kdyz je to pro nas narocnejsi s detmi.
Tak hlavně by se tvých rodičů mohlo dotknout, že pozemek, který koupili, necháte být - trochu marně vynaložené peníze, ne?
Mně by zase vadilo, že už jste se dohodli a dali peníze za projekt a i to padlo.
Ale dohodnout se musíte spolu, to za vás nikdo neudělá.
V podobnej situácii rozhodovania som bola pred cca 45 rokmi – za nič na svete by som nebývala v blízkosti svokrovcov a rovnako ani v blízkosti svojich rodičov. Život so mnou však poriadne zatočil, bez maminej pomoci by som len ťažko zvládala dať sama svojmu dieťaťu všetko - od každodennej starostlivosti po ukončené VŠ-vzdelanie.
Dnes uvažujem podobne ako pred 45 rokmi – no už s obavami aká raz bude moja nevesta, veď je to celkom cudzí človek, ... Veľmi si prajem, aby si môj syn raz so svojou vyvolenou výborne rozumel a vôbec sa nehodlám miešať do ich života. Jediným mojím prianím je, aby sa im darilo, aby boli šťastní, zdraví, úspešní, ale tým prianím to z mojej strany končí. Už žiadna finančná pomoc, ani pranie, žehlenie košelí a pod., o to nech sa stará jeho žena, ako a čo si navaria – to budú jesť, ako si ustelú – tak budú spať.
Momentálny stav: pred rokom sme tu(na Slovensku) kolaudovali nový menší bungalov, ale syn robil VŠ v ČR - samozrejme tam začal i pracovať, zatiaľ slobodný – perie si sám, varí si občas len večere s mojou pomocou cez skype. Nikdy ma nenapadlo uvažovať, že pribúdajúce roky a svojpomocná stavba domu mi môžu toľko ubrať na zdraví. Syn chodí domov raz za 2-3 týždne, pomôže mi s nákupmi, na záhrade veľa neurobí- na nič nie je dosť času, ale vrátiť sa natrvalo domov neuvažuje.
Môj dnešný názor na bývanie v blízkosti rodičov vyplýva z mojich osobných skúseností: čím menšia vzdialenosť medzi deťmi a rodičmi tým viac možností zariadiť si obojstranne spokojnejší život. Chce to len určitú dávku diplomacie – prípadné námietky mladých voči rodičom treba prejaviť zavčasu a zrozumiteľne, samozrejme že prianie mladých by mali rodičia rozumne rešpektovať.
Asi před 4 lety jsme dostali nabídku pozemku od mých rodičů, defacto by to bylo v jejich zahradě. Kvůli úsporám financí a protože to bylo ve vesnici (má rodná), kterou jsme měli s manželem oba vybranou, jako cílovou jsme to reálně zvažovali. Moji rodiče skutečně nejsou tzv. stíhači za plotem, nicméně i tak se mi představa bydlení za plotem moc nezamlouvalo. Máme společně velmi dobré vztahy, ale celkově jsem se bála ztráty soukromí, svobody. Moji rodiče jsou patologičtí puntičkáři a nějak jsem se podvědomě bála, že nezakrytý venkovní nábytek v době deště a týden neposekaná tráva by je mohla občas podráždit. Začali jsme ale zjišťovat, jak by to s případnou stavbou bylo a vysvobozením bylo, že je problém s IS .. a nám by se to notně prodražilo. Což bylo vlastně vysvobození, protože to rozhodlo za nás a my neměli pocit nevděčnosti, ani obavy do budoucna. Rok na to jsme koupili pozemek v téže vesnici za fajnovou cenu a je to úplně na druhém konci. Letos na jaře jsme začali stavět. Člověk se na to musí podívat z mnoha úhlů. Pro Vás jsou tchánovci rodiče partnera, pro partnera ti Vaši. Třecí plochy jsou naprosto přirozené, protože každá rodina se nese v duchu určité mentality a zvyklostí. Já nechápu, že si oni na Štědrý večer dají zelňačku, on, proč my rybí. Moje máma není společenský živel a nepřijde, ani když jí pozvu, tchýně je opak a přijde i bez pozvání. Moji rodiče nejsou zrovna hlídací typy, tchánovci jsou v tomhle úžasní. Všechno má své pro a proti. Člověk si rodinu nevybírá.. Ale asi bych hodně zvážila, zda-li se chci pak se svým životním partnerem dohadovat kvůli našim rodinám, zvláště když se tomu dalo předejít.
Přeji šťastný výběr ! ♥