Ahojky,spíše jako radu bych potřebovala vypovídat se.
S přítelem bydlíme u jeho mamky na baráku,my máme první patro a ona přízemi.Všechno bylo fajn až do chvíle než došlo na placení.Začali jsme tam bydlet v červnu 2007 v tu dobu začali chodit doplatky a ona to po nás chtěla zaplatit i když jsem tam vůbec nebydlela za to období.No a to po nás chce abychom jí dávali 3000kč měsíčně při celkovém inkasu 4000kč.plus platit všechny doplatky.Před týdnem mi přišel papír od úřadu kde musím dokládat náklady na bydlení a jelikož jsem jí to dávala do ruky tak nic takového nemám.Když jsem se ohradila že to budeme posílat poštou ohradila jse že kdyřž to uděláme vyhodí nás.(Žíje z toho co jí synové dají a z podpory a kdyby to dostavala postou tak jí vezmou peníze)A aby toho nebylo málo pořád k nám chodí a něco bere přestavuje a hrabe tam kde nemá.Nemáte s tím někdo zkušenosti.
:-(
Ahojky, sice moc neporadím, ale souvisí to trochu s mou volnou diskusí "bydlet s rodiči či sami", tvůj příspěvek je také docela ukázkový :-) ]-( . Jestli budeš mít chvilku, jukni tam.
Pokud máte jedno patro a ona přizemí, dveře do mezipatra a na zámek!!!!A to inkaso.. to ste si měli tak trochu vyřífit hned na začátku - inkaso vydelit poctem osob a hotovo. Doplatky at si zaplati sama.. ona beztak jen zkousi co vydrzite - tak to delaji vsechny!Bohuzel..
ahoj, to jo, finanční stránku jste si asi měli dohodnout hned na začátku...Jestli máte možnost jít bydlet někam sami, tak neváhejte...Já mám tchánovce ráda, jsou good, ale nebydlela bych s nima...Je fakt, že plno lidem to usnadní to, že nemusí si brát kdoví jaké hypotéky a bydlet u rodičů, ale pak jsou nešťastní, neznám snad nikoho, kdo by byl u rodičů šťastný :-x Ze začátku jsou asi všichni v pohodě, ale časem...
Jedine reseni je odstehovat se. I kdybys mela milion zamku, udalali milion dohod, domluv, smluv a buhviceho, nikdy nebudete mit klid. ne s takovym clovekem ]-(
Ahojky, tak je se taky vypovídám jestli můžu :-N
Nebydlíme s tchýní, ale mojí mamkou a o to je to možná horší, že já s tím nedokážu nic udělat :-(
Stěhovali jsme se sem (3+1) v době kdy zemřel můj táta, byt prakticky připadl mě, ale v dědickém řízení se napsal na mámu, přičemž ona slíbila byt poté ihned přepsat na nás, jinak bychom do toho nikdy nešli, řekli jsme jí na rovinu, že jsme zvyklý už bydlet sami a chceme brzo rodinu ;-) To ona argumentovala tím, že si prohodí směnu v práci a odstěhuje se k babičce (dvougenerační barák co jí patří). My jsme si řekli jak to bude OK, že za tak za rok chceme mimi, takže tu s ní dlouho bydlet nebudeme, vzali jsme si úvěr -> celý byt kompletně předělali, pořád jsme čekali kdy to na nás teda přepíše a do dneška nic ]-( Jen jednou byla na byťáku (družstevní byt) s tím, že když jsme manželé tak to musí napsat na oba - nechápu o co jí šlo ... a že má strach, že když to na nás napíše že bychom jednou platili víc peněz při převodu do os. vlastnictví ... prostě výmluvy 8-( Nejhorší je, že jsem teď skoro v 8.měsíci těhotenství a ona je tu s námi furt :-( Nic se nehýbe, prostě si tu zvykla, byt je krásnej, předělanej, my platíme úvěr, ona je tu pořád a co víc je hrozná bordelářka, jsem doma na rizikovým a místo toho abych byla v klidu tak jen chodim a uklízím její bordel :-S
Vím, že asi jediný řešení bude si s ní sednout, ale já se bojim, že to nedokážu, doufali jsme že až oznámíme těhotenství, tak se konečně odstěhuje (jak slíbila už dávno - dva roky) ale velký prd, říkám si, proč by se stěhovala když tady se po ní samo uklidí, umyje nádobí, vyluxuje a navíc je ještě taková že mi do všeho ráda kecá, takže to že jsme oznámili těhu jí asi přišlo vhod, protože bude pořád s naší malou a do všeho mi remcat ]-(
Poraďte mi prosím někdo jak jí máme slušně říct ať dodrží co slíbila, ať se prostě odstěhuje, chtěli jsme malý zařídit pokojíček a nemůžeme :-S Nemám sílu tady pořád po ní uklízet, až bude malá, tak ta síla už vůbec nebude :-S Podotýkám, že kdykoliv jí člověk řekne něco takovýho co se jí nelíbí tak se nakrkne a neřekne ani slovo 8-( Takže fakt nevim jak na to :-(
kristi:
druhým radím, sama sobě neporadím ;-) :-D
ale i tak: nejlépe, jak sama píšeš: sednout si - " Chtěli jsme s Tebou (mami) probrat naše společné bydlení. Potřebujeme víc prostoru (za chvilku tu bude s námi mimčo) - a byli jsme domluveni, že budeme bydlet sami" chceme to s tebou řešit. Věř mi, že se mi to říká těžko, ale myslím si,že když se budeme držet původní domluvy - předejdeme tak možným problémům mezi námi"
když nepomůže: sednout si ještě podruhé. Zeptat se proč to nechce /mamka/ vyřešit k vaší spokojenosti..
když nepomůže: útočit na city - že se přeci nemůžeš rozčilovat - musíš chránit miminko. Nevyhovuje ti to, to a to.
zkusit diskutovat klidně a věcně. Pouštět uchem ven "hysterický pláč" /mamky/ a výčitky /mamky/ - opět se vrátit k původnímu tématu a trvat si na něm.
zvolit jestli budete diskutovat oba dva - to už je pro mamku převaha (ale je to dobře? bude se cítit tlačená do něčeho..) a nebo jestli sami dvě (hrozí že to bude emocionální diskuze..)
ahoj, my bydlíme s manželem s mým tátou, vlastně on bydlí s námi, protože dům je náš, v době, kdy jsem si ho kupovali jsme neměli ani potuchy o tom, že by táta mohl bydlet s námi, žil se svou dlouhodobou přítelkyní, plánovali si společný důchod, ale vše dopadlo jinak, rozešli se a teď bydlí s námi, protože nemá kam jinam jít...je to už důchodce, je mu 66, ale tedy velice aktivní důchodce, až mi to už leze na nervy...docela ráda bych si představovala dědečka u televize, ale to tedy fakt není...pořád něco dělá, nejraději v sedm ráno, kdy mi spíme, takže pak už nespíme atd., nejhorší ale asi je, že dům je jenom 2+1, takže o sebe pořád někde zakopáváme...situace se vyřeší až předěláme podkroví, kde budeme mít tři pokoje, tak pak my budeme nahoře a táta bude mít svůj pokoj dole, jenže to jsou minimálně tak dva roky, do té doby asi vylétnu z kůže
Sijen moc děkuji za rady :-) Určitě se budu držet toho co jsi psala, jen člověk fakt neví kdy vychytat ten správný moment, každý den se mi do toho nechce a tím se to prodlužuje, my se bojíme, že to tady s ní nevydržíme a zkončíme v podnájmu, i když nevím z čeho bychom to platili, když splácíme úvěr na tu rekonstrukci v tomhle bytě ... snad by to nenechala dojít tak daleko ale já fakt nevim, asi si zahraju opravdu na tu "sviňuchu" a budu hrát na city :-N
Raadulka úplně tě chápu, to je skoro podobné jako u nás :-S My o sebe taky pořád zakopáváme ať chceme nebo ne, prostě se musíme vždycky někde potkat, navíc mám pocit, že kdykoliv jdu něco dělat třeba do kuchyně tak mamka tam akutně potřebuje :-S A on nemá vůbec možnost nikam jít? Nějaký pečovatelák asi nepřipadá v úvahu co? :-S
krista: táta nemá kam jít...já jsem od táty dostala byt asi před deseti lety, ten jsme teď prodali a koupili dům...bylo jasno, že táta zatím s námi nejde...do budoucna se s tím počítalo, protože on bydlel u přítelkyně a kdyby se s ní něco stalo, tak by stejně musel k nám, ovšem také se počítalo s tím, že to bude až za nějaký čas, kdy už bude hotová půda, pak bude dostatek místa...táta je vcelku pohodový člověk, upřed pár lety s námi bydlel asi rok, ale měl svůj pokoj a opravdu jsem o něm nevěděli...jenže teď je to prostě stísněné, tak si lezeme na nervy...a pečovatelák či něco podobné absolutně nepřipadá v úvahu, to bych nemohla, přece jen je to můj táta....jen bych potřebovala, aby si manžel vzal kuklu, vystříhl do ní dvě díry a vyřešil náš problém, jak sehnat 400 tis. Kč hned (peníze budou, ale až za dva a půl roku až doběhnou stavebka) 8-) :-D :-D
Radul a taky vám táta do všeho kecá? Mě hlavně štve to, že moje máma mi bude na 100% do všeho kecat, už teď to slyšim: "Musíme na malou koupit tohle a támhleto" jaký musíme?! Já musim prd, koupim si co budu chtít a už vůbec nemusí nic ona, ona musí jen dodržet slib který nám dala, leze mi to krkem, všechno si hrozně přivlastnila a než se odstěhuje tak to tady zdemoluje ]-(
Krista: tak táta nám naštěstí do ničeho nekecá, ani finančně žádné problémy nejsou...na vše řádně přispívá, zásadní věci nechává na manželovi, ať si to udělá jak chce on...je jen aktivní a pořád se mě na něco ptá...má udělaný jakýsi kout v kuchyni, kde spí, má tam telku atd. a já skrz kuchyň prostě musím procházet ať chci nebo nechci a asi jsem vztahovačná, ale začínají mě šíleně rozčilovat otázky "Co dělás?", "Kam jdeš?" atd. a pak taky máme dva psi a tatík jaksi nechápe, že jsou naši, tudíž rozhoduji já, co a jak bude. Nelíbí se mi, když jim dává jídlo atd. Jsou to fakt prkotiny a možná je to také způsobeno tím, že jsem už skoro měsíc a půl doma protože marodím, ale zítra jdu konečně do práce, tak možná už to nebude tak žhavé.
Tvoje máti mi připomíná mého tchána, ten také ví vše nejlíp, to víš, dobře se jí u vás žije, tak co by se někam stěhovala. Není možná právě v tom ten problém, že se jí tak dobře žije? ROzhodně si s ní budete muset promluvit, jiná možnost není. A když je taková bordelářka, tak jí nech, ať si v tom svém bordelu uhnije (i když ono se to lehce řekne, taky bych to nesnesla a šla uklidit). Taky se na tátu chystám, že dáme rodinný pohovor, kde budou stanovena jasná pravidla.
Radulko přesně tak s tím bordelem, v pokoji tam má bordel že se to tu stydím napsat :-S tam jí samozřejmě neuklízím, ale ona je kuřačka a asi si tam nevětrá nebo co, takže když kolem toho pokoje jen projdeš, to je hrůza :-S Bojim se že se ten pokoj rozpadne než se odstěhuje :-S Já jsem taky bývalá kuřačka a taky jsem v bytě kouřila (od rekonstrukce se tu ale nikde nekouří a ona to ví) takže nic proti, ale pokud člověk větrá tak to nemůže smrdět tak jak to smrdí u ní =-) navíc se mi párkrát stalo, že jsem přišla odněkud domu a celej byt smrděl kouřem, takže ona tu hulí když jsme pryč a já honim návštěvy na balkon i při -5 :-|
Jinak otázky typu: "Co děláš" to taky znám, to jsou prostě rodiče :-S a to s pejskama by mě taky štvalo, toho se právě bojim až budeme mít malou víš, že máma prostě nebude uznávat naši výchovu a bude malý cpát do hlavy něco co se nám třeba nebude líbit, co si pak to dítě z toho vezme, když mu to jeden dovolí a druhej zakáže, to bude teprve binec :-|
No ještě co se týče toho bordelu můžu ti říct, že se mi chce kolikrát brečet, já si nablejskam kuchyň, umyju nádobí a za hodinu tam jdu, kuchyň zakydaná omáčkou, obklad to samé, v podlaze zašlapaná špína a dřez plný nádobí, který nikdo neumyje dokud na něm není plíseň a já si řeknu že to tam takhle nemůžu nechat a nepustim se do toho :-( Ale už jsem ji začla peskovat, hlavně před vánoci, protože jsem si uklidila a ona mi rozsypala mouku po celý kuchyni, no to by jí člověk zabil, protože dělá slepou a neuklidí to nebo jestli to fakt nevidí?! =-) Taky jí hrozně padaji vlasy, takže musim do dva dny luxovat v místech kde se pohybuje, na světlý plovoučce tmavý vlasy vypadaji fakt hezky :-p
No už nechám toho stěžování :-D Jsem hrozná, ale do mě vždycky vjede taková zlost, potřebovala bych prostě dostat tu odvahu a sednout si k tomu s ní, já fakt ale nevim jak :-( Sijen mi hezky poradila, teoreticky vím co mám dělat, prakticky už je to horší, největší obavy mám z toho že se nafoukne a tady se nic nestane, tak to budu muset řešit po druhý! No řekla jsem si že aspoň ten byt jí dokopu přepsat na nás protože kdyby se mi něco stalo, tak manžel nemá žádný jistoty - vím že by ho nevyhodila, ale ... rupne jí v bedně a co že :-S
Jinak já jsem taky doma, s rizikovým těhotenstvím, zhruba od začátku srpna, ale takhle by to bylo i kdybych doma nebyla, vždycky jsem přišla z práce a šla rovnou uklízet a ona to dělá naopak, nejdřív si udělá jídlo, pak se nají a pak usne o úklidu nemůže být řeč :-p Nejhorší je, že jí je 54 takže do důchodu fakt daleko |-| aby jí to dokopalo už se odstěhovat :-S
Co se týče financí to taky neni problém, platíme všechno napůl - nájem, voda, elektrika ... k tomu jsme si sedli a spočítali to, aby to tak nějak vycházelo a jídlo prostě máme v lednici rozdělený napůl ... je to hovadina, ale jak jinak to dělat že :-S No ale ona třeba nekupuje Jar, prášek, toaleťák ... a veškerou drogerku do domácnosti :-p
Prostě bydlení s rodičema to je vždycky komplikovaný když nemáte svůj vchod a svoje soukromí, je to třeba prkotina, ale zvykli jsme si s manželem v podnájmu občas vyjít ze sprchy nahatý nebo tak - prostě volnost, copak to tady teď můžeme? :-|
Kristi: asi Ti nereknu nic noveho, ale opravdu Ti nezbyde nic jineho, nez si s mamou promluvit...... Nejak sice moc nechapu, kam mama timhle chovanim miri:-( Ja mam za sebou neco podobneho. Dlouho jsem si myslela, ze mam s mamou prima vztah.....a asi i mela, az do okamziku, kdy se objevil muj pritel (nyni manzel). V 15-ti mi umrel tata, bracha byl na SŠ na intru, ja doma s mamou a tak se na me asi trosku upnula....Bydli ve velkem dome, kam by se v pohode srovnali 3 rodiny(jsou to dva baraky propojene chodbou,ale jinak samostatne)....mista mraky. Kdyz jsem dostudovala, dostali jsme od ni k dispozici 2 mistnosti v patre, koupelnu a kuchyn jsme uzivali jeji v prizemi. Bydleni jsme si zrekonstruovali (elektrika, podlahy, oblozeni....novy nabytek......proste sakum pikum). Vse s jejim souhlasem a s budoucim prislibem, ze jestli nam to vydrzi, tak dostaneme k dispozici i prizemi, kde je koupelna a tak......vse klapalo, ja s mamou OK, muj pritel si s ni take rozumel....zadny problem....S pritelem jsme si rozumneli a tak doslo i na svatbu. Jenze........jakoby SVATBA byla spoustecim mechanismem procesu, v kterem ji nekdo neco chce vzit. Uz pred svatbou jsme zacali resit bydleni.....Mno a kdyz jsme zacali otukavat, jak to bude pravne poresene, kdyz si na to budeme brat hyposku a tak....preci jenom tu byl jeste muj bracha (zatim zijici v Praze). Najednou byl ohen na strese, ze se to takhle nedela a ze bychom chteli buhvico.....a co kdyz bychom se jednou rozhodli tu pulku prodat nekoum cizimu, s kym by si ona nerozumnela a mohl ji delat naschvaly....mno proste horor. Mozna o to horsi, ze to je moje mama, kterou jsme vubec nepoznavala:-( Vse nakonec dopadlo tak, ze jsme si vzali hyposku a koupili byt, protoze po tom vsem jsem uz ani ja v rodnem domku zustat nechtela. Hodne moc mi ublizila tim, ze byla presvedcena, ze mi snad jde jen o ten barak. Nejak nechtela pochopit, ze s jejim rostoucim vekem a nemovitosti jako "krava" to brzy nebude zvladat obhospodarovat a ze bychom na to mohli byt spolecne, pomahat ji (ona by trebas pomohla zase nam s pohlidanim a hlavne s tim, ze bychom nemuseli mit hyposku). proste se sprajcla a ted je tam sama, hraje mi stale na city....cas od casu prijde naprosto nesmyslna sms o tom, jak je tam krasne a klid. Jo a jeste pred svatbou mi zacala rikat osklive veci na manzela - jakoby chtela docilit toho, abychom se rozesli a ja byla zase jen "jeji". Dodnes nechapu, kde se to v ni vzalo, ale jedno vim jiste, neco to v mem vztahu vuci ni zabilo - mrzi me to, ale je to tak:-(( Mluvime spolu, jsem k ni slusna to jo, ale uz to neni (a asi ani nikdy nebude) jako driv:-(((
A proto vam Kristi drzim palecky, protoze vase situace je tezsi v tom, ze tim kdo by mel (mohl) odjit je Tvoje mama a ne vy - to by bylo asi lehci. Kazdopadne se priprav na to, ze to asi nebude jednoduche,ale mas jiste oporu ve svem muzi. Hlavne ted davej pozor na sebe i na mimi. Ja vim, ze by pro vas bylo nejidealnejsi, kdyby odesla jeste pred narozenim, ale......sedla bych si s ni a zkusila to probrat....kdyz to ovsem nepujde v klidu a Ty budes citit, ze tohle uz rozhodne neni dobre pro Tvuj stav, tak to ukonci a vrat se k tomu az budes Ty i mimi v pohode, protoze ted je nejdulezitejsi ten prcek. Drzim palecky, moc moc moc.
Jé děkuji že jste se přidali a vidím že to asi nemá nikdo lehké.Jinak Kristi plně souhlasím s t1nk hlavně jse teď nerozčilovat protože mimi je o hodně důležitější.Někdy jsi ti rodiče myslí že když nás vychovávali tak se nebudeme moc osamostatnit a žít jak bychom chtěli a svým jednáním nám to vůbec neulehčujou
AHoj holky, my bydlime u tchyne .... mam neco dodavat? Stalo se toho tolik ze by to bylo na roman kazdopadne nema smysl pokouset se pochopit jeji chovani. Ta sama situace s domem. Tchyni je 70, je vdova asi 4 roky, barak jako krava, mista je tu ze b yjeden neveril, jen to chce upravy (velikanska puda atd) je to dum stary 100 let.
Mame sice svou kuchynku a koupelnu, zaplat buh, ale loznici v patre, do ktereho se jde pres spolecnou chodbu. Takze treba prebehnout nahy ze sprchy do postele taky nejde. Navic ma na chodbe odpadkovy kos, pokazde kdyz slysi ze jsme zrovna na chodbe, musi neco odnest do kose a tak... ze nam krmi a tim kazi psa nemusim rikat ( je to vlcak a diky ni klidne vleze do talire na stul a tcyhne z toho ma jen srandu)
Pokouselu jsme se s ni domluvit na nejakem reseni, vlastni vchod atd, nebylo by to stavebne az tak slozite. My bychom, se postarali o barak, co b ypotrebovala by ji MM pomoh, atd. Ale to on anechce ani slyset. Protom porad rika ze to vsechno bude nase, komu b yto dala, a ze kdyz je dobra vule vsechno jde,
Proste des bes, nema ano slov, pokud bych se nemela rozcilit a byt slusna. Jsme tu 2 roky a porad cekame. Nemame tu zarizene skoro nic, MM porad doufal ze se nejak zmeni, ze se domluvime, me to stalo plno slz a tak, al eted uz MM pochopil ze jedine reseni je vypadnout.
Co bude delat tchyne az ve starem baraku zustane sama nevim
(tedy vim, bude porad MM volat a neco po nen chtit, ale to bude mit smulu. Muzem pomoct az budem mit cas. Ne kdykoliv. Tady to ted funguje tak, ze ona si MM odchyti driv nez s nim stihnu mluvit ja, takze MM pak akorat prijde ze jede s mati na nakup nebo tak, a ja se musim prizpusobit. Kdyz se¨treba nekdy s MM domluvime, ze me vyzvedne z prace a pojedem na nakupo rovnou, tak je pak doma ohen na strese, kde jsme a ze ona chtela taky na nakup a tak. A to jak rikam mame vlastni kuchyn a koupelnu. Dohromady si to predsatvit neumim. To bychom se s MM vubec nevzali. To vim.)
Kristi nevedela jsme ze bydlite s mamkou.
vsichni: holky, neveste hlavu.....vzdycky musi existovat reseni...ackoliv zpravidla neni takove, jake bychom si predstavovali, ale driv nebo pozdeji to rozseknout musime, protoze jinak bychom se vsichni utrapili:-( Je zajimave a mozna i trochu "prijemne" slyset i jine pribehy - tak nejak si clovek muze rict, ze ten jeho problem neni az zase tak scifi a rodice ufoni a ze mladi jsou proste na stejne lodi a urcita davka nepochopeni mezi generacemi tady byla, je a nejspis bude i dlouho po nas. Tak hlavne hlavu vzhuru a nebat se "radikalnejsich" reseni. ;-)
Mám takové zkušenosti s předchozích vztahů a díky Bohu,že můj současný manžel měl svůj byt, a že je zcela na rodičích nezávislý.Je jediná rada...rychle se od tchýně osamostatnit ;-)
řešní existuje, ale když je přítel v tomto slaboch!!!Všem si stěžuje, ale doma neřekne nic.. jak sem už psala jinde vlastní byt napůl s matkou, bydlí tam jeste jeho sestra, barak je to veliky, po rekonstrukci klidne i dvougeneracni, ale dohromady bydlet s nima nepujde!!Matka ma pritele a bude se stehovat za nim, ale barak prepsat nechce.. Dalsi dve segry maji vlastni zivoty, ale furt jezdi k nim .. prosmejdi cely dům, poberou co mozou - jakoze prodavaji maso, ale pritel nevidel jeste ani korunu!!Matka je strasne staromodni - proste nic se nebude kupovat nove, vsechno se bude jen opravovat!
Ted se bavime o tom, ze tam zacnem spolu neco budovat - pro me neexistuje, pokud nebude cely barak prepsany na pritele - ono by se jim to bydlelo, kdyz jim vymenime okna, topeni, koupelku, kuchyn a nevim co jeste.. a pocit ze me nekdo bude smejdit po mojem!!Nikdy - chodim k nim 6 let a pomalu si tam neuvarim ani kafe.. pokud jsou tam ony, tak pro me tam neni to prave DOMA.
Všichni známí říkají příteli to samé co já.. ale někdy je fakt jak baran.. jenže jak to tak bude postupovat, tak nejhorsí budu ja, ze ho budu hnat proti vsem.
zelvatko tohle moc dobre znam, chce to pevne nervy a vytrvat. U nas to trvalo myslim si dost dlouho. Byl to dlouhy proces nez MM pochopil. situace pred cca 2 roky byla takova, ze jsem si ja sama (tedy na tatku, ja bych na to nemela) poridila garsonku, s tim, ze kdyz se MM nejak nesebere, neuvedomi si co je treba a ze jsem ted uz dulezitejsi ja nez jeho mati a nas spokojeny zivot a co je pro to treba udelat. Vypadalo to, ze po nejakych 9 letech se rozejdem, kvuli bydleni, potazmo jeho mati, ale nakonec se tak nestalo. Ja jsem se nejak uklidnila tim, ze mam kam jit, ze nejsem v baraku u jeho mati vlastne z donuceni, jak to bylo doposud (chteli jsem uz nekolikrat odejit, ale mati mu vzdycky ztropila scenu "prece me tu samotnou nenechas" no a nesli jsme nikam) nakonec jsem si vymyslela svatbu (no jeho napad to opravdu nebyl ale nakoc je sam rad :-)) a ted uz je lip. Sice tam bydlime stale, ale i MM uz chce odejit a shanime moznosti a snad se to tento rok vyresi.
Je to hodne tezke. To je jasne
T1nk děkuju za podporu, moc mě mrzí co potkalo tebe s mamkou :-( Já se v tom taky trochu vidím, taky občas nevím kde se to v ní bere, proč dělá jako že neví že nám něco slíbila, vy jste to tam nechali zrekonstruovaný a odešli? Já bych se z toho zbláznila kdybych to tak musela nechat i u nás :-( To je fakt smutný a bojim se, abych tak taky nedopadla :-S
Dludli no taky to nemáte jednoduchý :-( Jj bydlíme s mamkou, já věděla, že máš problémy s tchýní, ale nevěděla jsem že s ní taky bydlíte :-S
Mě štve, že nás asi chtějí všichni vypudit, jsou to naše rodiče, maji nám pomáhat ne a ne házet klacky pod nohy ne? :-(
Jinak taky bych to vyřešila radikálně, kdybych měla penízky, ale já jsem jí prostě věřila, řekla že to tady bude naše, že to na nás napíše během chvíle, tak jsme sem vrazili peníze, za cenu toho že čím dřív se to udělá, tím dřív se splatí půjčka a bude se nám prostě krásně žít v novém :-) a teď odcházet, brát si hypotéku a platit půjčku na tento byt, no já bych se asi musela pověsit holky :-(
riakm si, jestli se treba ve vysim veku nejak nezmeni vnimani, jako ze se citi rodice vic ohrozeni nebo tak, maji strach ze kdyby bylo treba ze se deti o ne nepostaraji, no nevim. Jsem docela zvedava jak na tom budu ja, az vyrostou deti... i kdyz u nasi mamky ani u babi (ktera vekem odpovida moji tchyni) nic takoveho nepozoruju, tak to asi neni nejaky obecny jev.
Kazdopadne to nechapu :-| a kdyz chce clovek veci prijit nejak na kloub a nejak si v klidu dorzumne promluvit, co a jak tedy bdue, nebo jak to ten rodic, tchyne.... vidi, tak ej za vydriducha a vsechno je stejne porad spatne. Pritom kdyby na zacatku nebyli jejich slibi, tak jsme nejspi svsichni ve svem a je nam mnohem lip nez ted. No ne Kristi? Asi by jste penize vrazili do porizeni vlastního bydleni. No nebo kdyby rekli rovnou, ze si spolecne bydleni neumeji predsatvit a ze by bylo asi lepsi mit kazdy sve, tak je taky hned jasno a nemusime se treba my dva roky "trapit" u tchyne a meli by jsme sve vlastni zarizene uz davno.
No ale jsou to co by kdyby. Ja vim.
Přesně tak Dludli, to říkám pořád, proč mi to slibovala?! Kdyby mi to neslíbila, tak jsem dávno pryč, možná bychom bydleli v podnájmu, ale měli bychom vlastní klídek nebo by byl už koupený byteček za lepší cenu, teď šlo všechno strašně nahoru, dřív jsme po bytech dost koukali a prostě jsme s tím počítali, ale když slibovala jako svatá!!!
Kdyby mi to neslíbila jsem dávno v háji, pořád říkám manžovi, že jsem blbá, že jsem jí to věřila a proč jsem jí to věřila, neměli jsme se k ní stěhovat, člověk si uvědomí jak je vlastní klid super :-) Nejhorší je, že ten byt prostě má být napsaný na mě a neni, ale už jsem říkala manželovi asi předevčírem, že do tohodle jí fakt dokopu, ona je nepořádná ... a viděli jsme v TV nějakýho rousňáka co měl v bytě taky nepořádek a podpálil to tam ... tohle trošku přeháníme, ale ona má v pokoji taky bordel a kouří tam, stačí aby jí spadlo cígo a mě to všechno zhoří :-( Takže určitě to necháme na sebe přepsat a pojistit, to nebude tak těžký říct jí ať to na nás napíše, jen aby to udělala, je hrozně neschopná a co já zmůžu, táhnout jí za vlasy na byťák to asi nepůjde 8-(
A přesně jak jsi napsala na konci: "kdyby" to já taky říkám pořád, MM z toho musí být už na prášky, nevím jak by nám bylo kdybychom zůstali kde jste byli, bylo to tam maličký, tady je přece jenom spousta prostoru a jak je všechno předělaný tak to na nás působí fakt dobře, ale ten KLID ten fakt nemáme ;-)
Dludli a jak vy to teda vidíte? Vy koukáte po pozemcích a chcete stavět? Já koukám holky, že vás snad všechny ty rodiče vyhnaly, jestli tak dopadnu taky tak se fakt zbláznim :-|
u (skoro)tchyne jsme bydleli rok a pul. Skvela zenska, vlastne oba rodice, jennaprosty nedostatek soukromi. Na spokoj byl pruchozi do loznice, vse spolecne. Dole v dome druhy byt, kde bydlela babi. Obcas jsme uvazovali, ze si jedno patro prestavime, ale muzu rict, ze to spolecne bydleni dvou generaci a neustaly kontak s celou rodinou nas dokonale vylecil. Nastesti uz bydlime ve svem a myslim, ze to vsem jen prospelo.
Takze z vlastni zkusenosti rikam pryc, i kdyz to neni lehke :-(