Hezký večer,
chceme se stěhovat s manželkou do vlastního domu, kde se chceme natrvalo usadit a založit rodinu. Milujeme Jižní Čechy a chtěli bychom zde žít, problém je v tom, že oba pocházíme ze severu Čech a máme zde komplet celou rodinu (dost širokou), všechny kamarády, kolegy, známé apod. bojujeme tedy s otázkou, zda se odstěhovat a chtě nechtě trošku narušit naše (doposavad skvělé rodinné a kamarádské vztahy) a nebo se vzdát snu bydlení v jižních Čechách (sever se nám vážně nelíbí) a hledat pozemek někde blíže rodiny/kamarádů. Vzdálenost mezi současným bydlištěm a tím vysněným je kolem 250km (cca 2,5-3 hodiny cesty autem).
Máte s tím někdo zkušenosti? Rodina rozhodnutí samozřejmě respektuje, ale nelze si nevšimnou, že (hlavně rodiče) trošku trpí představou, že neuvidí vnoučata, tak jak by chtěli, že se nebudou moci "jentak" stavit na kafe apod. Samozřejmě je to omezení i pro nás - nebudeme moci děti "jentak" dát na hlídání, neuvidíme rodinu a kamarády tak jak doposavad.
Díky moc za názor/zkušenost s podobnou situací. Nečekám, že toto rozhodnutí někdo udělá za nás, jen mě zajímají cizí podněty a případné zkušenosti pokud někdo musel řešit podobné dilema. Zda to za to stojí Moc děkuju
Dobrý den, s pocitem krásy a vlídnosti jižních Čech vás naprosto chápu. S mužem jsme z Vysočiny, v Budějicích jsme studovali a já jich opravdu miluju. Po studiu se muž chtěl vrátit na Vysočinu. Vyhověla jsem mu, je to 7 let a stále toho lituji. Po návratu jsme bydleli rok u tchýně - katastrofa. Pak jsme se přestěhovali asi 30 km a máme alespoň svůj klid. Smutno po čechách mi manžel vynahrazuje častými výlety na jih, dovolenými atd.... Babičky hlídací nemáme. Za mě bych to zkusila, když chcete oba.... vždycky se můžete vrátit, neznamená to, že když se někam odstěhujete, musíte tam být do smrti. Hlídací babičky má dnes málokdo, většina babiček pracuje, pokud máte dobré kamarády, zůstanou vám i po odstěhování. Jediné, co vidím jako limit jsou děti- dokud jsou malé, můžete se stěhovat dle vašeho uvážení. Ale jak začnou chodit do školky a školy, myslím, že stěhování protože dospělý chce je mimo a sobecké. Z tohoto důvodu to dobře zvažte.
@pavelmortos 80km a 220 km jak tu někdo psal vážně není to samé. Já v minulé práci projezdil celou republiku a vím moc dobře, jaké to je strávit v autě hodinu, 4 hodiny nebo celý den a shodou okolností jsem pracoval 80 km od domova. V létě jsem jezdil domů každý den, takže je to pohoda a dá se to zvládnout. Návštěvy klidně každý den :)
Ono to jednou přijde, že rodiče už tu cestu nezvládnou jednoduše. Každý jednou stárne, reflexy se mu zhoršují, přichází únava. A to ještě máme provoz, povětrnostní podmínky, horka atd. Je potřeba vidět i ostatní věci, ne jen vzdálenost.
Takže jak tady někdo psal, že je jedno, jestli 80 km nebo 220 km, tak to je dle mě blbost.
Je to o vztazích k rodičům, já si třeba dokážu představit, že bych byl od našich dál :-D ale manželka ne. Tím nechci říct, že máme nějaké špatné vztahy, ale tím, že s nimi bydlím od narození, se už těším do nového domku!
@casmaria Děčínsko nebo horní Krupka jako píšete (Fojtovice/Heřmanov) jsou hezké, ale nějaká nabídka solidního pozemku (zasíťování, solidní rozměry) je naprosto minimální. Sledujeme nabídku komplet a sehnat na severu něco co bude mít zasíťování, má to 1000-2000m2 a je to s nějakým solidním výhledem je snad skoro nemožné.
@alinka1234 to by za mě osobně nešlo, jednak rodiče oba pracují na severu, kde mají dobrou práci + do důchodu mají přes 20 let. Ono obecně ať rodiče miluju nedokážu si představit mít je celý život pár metrů od sebe. Znám hromadu lidí co takto bydlí (respektive bydlelo) a z 90% to nedělalo dobrotu, prostě pomoc rodiny ano, pravidelné návštěvy a kontakt ano, ale mít je celý život denodenně doslova u zadku to není nic pro nás. Něco jiného je to pak ve stáří, postarat se o ně až nebudou sami moct to ano, ale jak jsem psal výše, moje rodina je ještě poměrně mladá a do důchodu je to přes 20 let.
@jakuda uznávám, že mírné zaujetí tam určitě bude. Tím, že celý život žiji na severu jsem asi ovlivněn. Ale nic to nemění na tom, že složení ovzduší a obyvatelstva tu je jaké je. Stačí pročíst nějaké studie rakoviny plic a jiných nádorů v rámci ČR a Ústecký kraj vede historicky doslova o parník (těžba, chemička apod.). Například Děčínsko - Hřensko je krásné, ale jak sem psal už paní výše, nabídku pozemků sledujeme obecně a sehnat něco v takto pěkných oblastech na severu 1000-2000m2 co bude zasíťované (nebo bude alespoň možnost zasíťovaní) se slušným výhledem je vážně neuvěřitelný kumšt, já jsem ještě nic takového nenašel, kdežto na jihu se za to zajímavými pozemky vcelku hemží. Krupka - horní Krupka je pěkná, do spodní Krupky (do centra) bych nedoporučoval chodit po 19h bez potřebných sebeobranných pomůcek..
@jenies to co píšete (možnost návratu na sever) je něco co nám může usnadnit rozhodování, když to ale vezmu realisticky/racionálně tak nevidím moc reálný návrat pokud se rozhodneme v JČ usadit a postavit dům (už to samotné úsilí, energii a čas při stavbě domu) bychom nechtěli poté zahodit. Kord jak píšete s dětmi, jakmile budou ve škole (kamarádi apod.) tak je nepřípustné je poté tahat jinam s tím souhlasím.
@casmaria "koukáme" (klasické projíždění aktuální nabídky na inzertních portálech typu sreality, bazos, bezreality, soc. sítě) cca 4 měsíce + intenzivně (tzn. obvolávání obcí, dotazování se přímo makléřů v daných lokalitách) cca 1 měsíc.
@pavelmortos tohle je hodně krátká doba, většina lidí hledá pozemek roky ,objíždí vybraná místa a obesílá majitele pozemku zda by ho neprodali atd ....doporučuji dát poptávky přímo do realitek ,které vám dají echo o pozemku dřív než půjde na web ,tak se prodávají ty lepší pozemky a nemovitosti.
My se odstěhovali z Prahy na venkov 130km od našich rodin a kamarádů. Máme dům ve vesnici kde jsme absolutně nikoho neznali. Manžel je introvert a nijak zvlášť to neprožíval, ale pro mě to byla změna veliká. Navíc jsem po mateřské musela úplně změnit profesi, protože v mém oboru jsem tady práci nenašla. Trvalo mi 4 roky než jsem si zvykla a řekla ok tady jsem doma. Rodina za náma jezdí hlavně v létě to je tu opravdu krásně, přátele jsem si našla a pro děti je to tady ideální. Co se týká kamarádů z Prahy, tam je to už horší ty vztahy už prostě trochu ochladly. Kdybych se dneska měla znovu rozhodnout tak bych hodně koukala na to kam se stěhuju a co potřebuju. Vim, že bych nešla na vesnici kde je sice krásná příroda, ale jinak nic.
@pavelmortos
Ta rodina začala chybět až časem. Ze začátku jsme byli nadšení, nic nám nechybělo. Postupem času se to s více návštěv rodiny lámalo, až se to v nás zlomilo úplně. Navíc i to nové město začne po nějaké době člověk vnímat spíš reálněji.
Co se týče ústecka, je tam spostu krásných míst. Za mě Velké/Malé Březno, okolí Litoměřicka, Hřensko...
ja se stěhovala defacto 2x, poprve od mámy 150 km, podruhe od sestry a tchána 70 km. Deti jeste v te dobe nebyli. Jsem rada, ze jsme od nich dal, ale v dojezdove vzdalenosti takove, ze se vídáme celkem casto. Dnes s detmi uz mame zázemí a kamarády a zadne krasne misto by nam to nevynahradilo. A ze tech krásnějších mist je požehnane.
Ahoj Pavle, můžu napsat přímo z vlastní zkušenosti. Pocházíme s manželem taky z okolí Teplic, já jsem šla po maturitě studovat na Moravu, manžel (tehdy přítel) se přestěhoval se mnou. Školu jsem dokončila a "nějak" jsme se tu zasekli. Bude to 9 let, co žijeme cca 350km od našich rodin. Zabydleli jsme se tu, našli fajn práci, přátele...s návratem na sever už jsme nijak moc nepočítali (i když malá pochybnost ve mně vždy byla). Zlom přišel, když se nám narodila dcera. Na to, že nemáme hlídání, jsme si zvykli a není to zas takový problém. Jenže moji i manželovi rodiče jsou opravdu milující prarodiče, tudíž narození dítěte mělo několik důsledků: 1) samozřejmě máme neustále na talíři, že malou vidí málo (psychicky velmi vyčerpávající), 2) zvýšila se frekvence návštěv rodičů a zároveň délka pobytu u nich - tzn. téměř veškerá naše dovolená = pobyt u rodičů, (psychicky velmi vyčerpávající) 3) cestování s dítětem na takovou vzdálenost je opravdu opruz (některé děti snáší cestování velmi špatně a to nemluvím o tom věčném balení a vybalování! . psychicky i fyzicky velmi vyčerpávající!). Takže konkrétně u nás to vyústilo v návrat na (ten ohavný :-D ) sever. Ovšem významně k tomu také přispěl fakt, že na severu jsou ceny nemovitostí třetinové než tady.
Dobře to promyslete, dokud člověk nemá děti, zdá se všechno tak nějak jednodušší :-) . A rodiče taky nemládnou.Tak šťastnou volbu.
P.S. I v severních Čechách se najdou pěkná (světlá) místa k bydlení :-) Hledáte teprve krátce. Oslovte realitky, obce...sledovat sreality je málo.
@mam2016 díky za názor a podělení se o zkušenost. Jen se optám, píšete "Bude to 9 let co žijeme 350km od našich rodin". Jaký je tedy současný stav? Bydlíte už natrvalo zpět na severu? Upřímně docela mě to překvapuje, píšete, že jste byli na Moravě 9 let, našli si super práci, kamarády apod. a pak po 9 letech zpět na sever prodat bydlení, opustit kamarády a práci mi přijde docela masakr. Jinak v kolika letech (Vašeho dítěte) jste se vrátili? Díky moc
záleží jaký máte vztahy s rodinama, jestli se teď vídáte skoro denně a pusinkujete se při příjezdu i odjezdu, tak to tak daleko nedáte, pokud se nevídáte tak často a příjezd a odjezd řešíte slovem čau, tak to asi půjde...já jsem od jihlavy, od 15 jsem studoval v budějovicích, pak na výšku v Brně, takže potom už nebyl ani problém se přestěhovat za prací 130km ..stejně ty vztahy po takový době "mimo" rodinu jsou pak jiný, když člověk dorazí občas na víkend, ale třeba si nedovedu představit sestřenici, že by se přestěhovala někam pryč, ta by to nedala, když s babičkou byla a je několikrát týdně, u rodičů denně...
@plaintruth vztahy máme fajn, přes léto se vídáme více (jezdíme k rodičům na zahradu cca obvíkend). Přes zimu se vidíme 1x za měsíc v průměru. To samé u rodiny z manželky strany = máme se rádi, voláme si, vídáme se relativně často ALE rozhodně nejsme ty typy co by byly rodičům za prdelí pomalu obden. Při tom rozhodování nejvíc řešíme ten faktor děti no.
S faktorem děti se musíte rozhodnout sami. Stanovte si svoje vlastní priority pro spokojený život - co pro Vás je důležité. Udělejte si třeba swot analýzu. Každý má úplně jiný život, a s dětmi se může i výrazně změnit (nebo nemusí :) ). Nám se třeba změnil, ale jak rostou mění se neustále.
Já razím takový přístup, že děti budou spokojené tam, kde budou spokojení rodiče. Ještě je ani nemáte, takže nemůže vědět, jestli blízkost rodičů (tč. prarodičů) bude vítaná či naopak. Pokud budete ochotní se vídat víceméně víkendově hlavně s rodinou, aby si děti prarodiče užili (když to bude oboustranně žádoucí) já v tom problém nevidím.
V případě např. týdenní nemoci dítěte není problém, aby prarodiče dojeli hlídat/vy dítě odvezli. Krátkodobé hlídání dnes také lze řešit i bez rodiny, jen to něco stojí.
Osobní zkušenosti a rozhodnutí - moje rodiče nás kvůli zdraví v dětství odstěhovali z Liberce na vesnici ve Středních Čechách. BYlo to ještě za komunustů, nejde to úplně srovnávat, ale já s odstupem času můžu provést subjektivní zhodnocení situace. Pro všechny to bylo špatně, rodiče přišly o veškeré sociální vazby a na vesnici si je už tenkrát nevytvořili. V zásadě to nedělali pro sebe a tam vidím tu "slabinu". Sestře bylo asi 8 let a nesla to hodně těžce, myslím, že jim to nikdy úplně neodpustila, v 18 zmizela do ciziny, vdala se tam a žije spokojený život, na dětství nicméně nevzpomíná v dobrém. Mě byly 4 roky, v dobu by to nepřišlo, ale zpětně vím, že i můj život to ovlivnilo hodně negativně. Ale spíš z úhlu pohledu příležitostí v místě - takže to už bych v dnešní době už neviděla jako problém.
Nyní jelikož my s maželem žádné silné a pravidelné sociální ani rodinné vazby nemáme řešíme svou životní cestu a místo pro žití po svém a pro sebe. Máme děti a sobecky je odstěhujeme tam, kde chceme žít my. Oni si pak svoje životy budou také žít po svém.
Je to těžké rozhodnutí a držím palce, ať se rozhodnete správně.
@pavelmortos Stěhujeme se v listopadu, právě řešíme koupi domu v Teplicích. Stěhujeme se z pronajatého bytu, tudíž nic neprodáváme. Dceři je 16 měsíců. U nás hraje taky velkou roli fakt, že chceme pořídit vlastní bydlení a rozdíly v cenách nemovitostí jsou diametrálně odlišné (za stejnou cenu malý byt v Brně vs. zrekonstruovaný dům se zahradou na severu).
@jakuda@pavelmortos
Ono každé místo má svoje. Ale v podstatě souhlasím s @pavelmortos . Jsem z Teplic, ale žil a pracoval jsem mimo jiné v Praze, Českém Krumlově atd,. Rozdíl mezi Ústeckým krajem a Jihočeským krajem je markantní.
Přiřoda, počasí a lidé. Neříkám, že tady na severu nejsou hezká místa a příjemní lidé, ale upřímně mě napadá opravdu snad okolí kolem Roudnice nad labem nebo pak až určitá část kolem Děčína nebo Liberecko.( co se týká místa ).
Bydlím kousek od Teplic a stěhovali jsme se sem cca 50km kvůli manželovo práci. Často si říkám, že bych chtěla bejt rodině blíž a někdy mi to zase vyhovuje :-) Pozemek hledáte dost krátce, my hledali několik let, ale dá se najít. Co třeba směrem do středohoří?
@pavelmortos přesně tak. Přijde mi, že pokud je rodina daleko a nikdo nemůže pomáhat tak je to pak ještě těžší. Rozvážet děti do školy a kroužků, nákupy, pošta....
@pavelmortos Nic ve zlém, ale to si myslíte, že za tak krátkou dobu něco najdete? My hledali vhodný pozemek dva roky... Tohle chce čas, ještě bych nedělala na všem místě radikální rozhodnutí..
Bude to mozna znit krute, ale my jsme se rozhodovali ciste prakticky. Preci jsme nestravili 5 let na vejsce a rodice nas 5 let na vejsce nezivili, abychom se pak sebrali a sli bydlet k rodicum na vesnici, kde nesezeneme praci, kterou chceme delat.
Neni to vzdy sranda. Ted poprve po 8 a pul letech jsme bez deti. Odjeli k prarodicum, kteri bydli 700 km daleko. Ale nestezuji si. Mame to, co jsme chteli. Vse ma sva plus i minus. Kazdopadne kvuli hlidani deti se neminim stehovat 700 km jinam.