Čekáme až nám dostaví nový byt, já už se hrozně moc těším, o to víc mě to štve už tady v nájmu, a kamarádka mi říká, at se neraduju, že mě to za pár let v novém všechno omrzí a taky mě to bude štvát.
Já si to popravdě neumím představit. A doufám, že se to nestane, nebo doufám, že mi nadšen z nového vydrží aspon třeba tak deset let.
Tady u nás v nájmu mám denně na očích, co se mi nelíbí a spravila nebo vyměila bych to, ale nejde to. navíc se sem už nevejdeme (4 členná rodina a máme 2kk. Spíme v jedné ložnici (jedno z dětí je teda miminko) a nemáme balkon.
Budeme se stěhovat do 80 metrového 3kk s velkým balkonem. Já se strašně těším, že už třeba bude mít každá věc svoje místo, že tu nebudeme zakoppávat o věci, že děti budou mít hračky a knížky šástečně aspon v pokojíku. Že nám nepotřeče z karmy studená voda pokaždé když se chci osprchovat, že budeme mít vinyl a ne studenou klouzavou plovoučku, že budeme mít větší jídelní stůl pro 4 a ne stůl pro dva. Že kytky budu mít na poličce a půjde otevřít okno. Že nebudeme mít v ložnici 30 let starý koberec pana majitele co máme teď. Že budou mít děti vlastní skřín a nebudou mít věci u mě ve skříni.
Já už se tak těším, že mi to u nás začíná strašně vadit, obzvlášť po narození dcery, kdy přibylo ještě její oblečení a přebalovák (do toho našeho 2kk)
Prostě si ted myslím, že " strašně trpím " a doufám, že minimálně stejně dlouhou dobu, jakou tady žijeme v provizoriu, se budu tetelit v novém bytě štěstím !
Jak dlouho vám nadšení po nastěhování vydrželo?
Cítíte blaženost, v klidu spočinout a rozhlídnout se po místnosti ? Protože to já už poslední dobou radši nedělám a moc se tu u nás nerozhlížím, potože je to jen bezmoc. od nevkusných garnýží pana domácího, přes tu kluzkou plovoučku až po malý věčně zaplněný stůl...
tomu teda říkám ,, kámoška" ....nenech si kazit radost z těšení se na nový 😉 vlastní prostor je k nezaplacení ... zřejmě v tom bude trocha závisti .... ať se ti tam daří a vytři jí brzy zrak 😘🍀😁
Bydlíme v obecním byte, 10 let, vždy jsme to tam brali jako přestupní stanici, že chceme do svého. Takže tam máme jen to "nejnutnejsi". V unoru už snad se budeme stěhovat do domečku, chtěli jsme na Vánoce, ale to nestíháme. A také se nemůžu dočkat, že stejných duvodu😉 Jak si zařídím podle svého, že každá věc bude mít své místo a že to bude už opravdu domov a ne provizorium.
@myfairlady Kámoška by měla podpořit ne závidět, my si stavíme svůj vysněný dům a každým dnem se těšíme až se přestěhujeme z té bytovky hrůzy, kde je slyšet naprosto vše a sousedy už ani nekomentuji 🤦♂️. Vždycky když jsem na baráku tak i přes tu dřinu mě to strašně baví, když vidím jak to roste a přibývá a ten čas stěhování se blíží. Určitě budete rádi za to že budete mýt nové a větší. 😉
@pettrus1210 my to právě taky už deset let máme jako provizorium. navíc já se před lety hlavně stěhovala k partnerovi, který už tam byl zabydlený, já se tam zabydlovala už jen postupně, spoustu věcí přejala od partnera, no a je to dost znát. Třeba svuj pracovní stůl jsem tu neměla dlouho , "nebylo to potřeba"
@myfairlady Já se také stěhovala k pritelovi, od rodičů s jednou cestovkou obleceni😉 byt byl takový trochu holobyt, v obýváku sedačka s televizí, v ložnici postel a skrin, ale nic nám nechybelo😉 když se narodila dcera, tak jsme do pokojíčku pořídili skrin, později postel a stul a člověk začal zjišťovat, že už mu to nestačí, všude bordel, pac není co kam dát...no jsme na tom asi podobne🙂
Ja uz se tesim moc a myslim ze to rozhodne bude posun k lepsimu. Ted bydlime docasne (uz 4 roky!) v jednom pokoji 20m2 s krabicemi vsude po dome nasich a je to mazec. Stavime dum a oproti planu je to o dost delsi nez jsme puvodne predpokladali. Mezitim se nam narodily dve deti a zacina to byt dooost narocny po vsech strankach pro vsechny, takze se uz moc tesime (vsichni 😄), az 20m2 vymenime za 270m2, bude to asi dost velky rozdil po vsech smerech.
Zase bych od přestěhováni nečekala nějaké zázraky. Asi záleží od člověka a povahy. Bydlím 8 let v "novém" bytě se zahradou a asi po 3 letech mě začali štvát určité věci a už bych dělala rekonstrukci 😄 . Teď se nám staví domeček a neočekávám, že mi nadšení vydrží dlouho, ale jak říkám je to dané povahou (dům jsme vybrali hlavně pro dceru, aby měla víc prostoru a zahradu). Také si myslím, že se dá bydlet pěkně v malém bytě s velkou rodinou a zbavovat se přebytečných věcí. To, že bude větší prostor neznamená, že to bude lepší, když je taková povaha, tak si myslím, že zase nashromáždí spoustu věcí a "zavalí ho". Dům či byt nejsou tou rozhodující věcí, klapat musí i to ostatní a chce to vyvážit rodinu/práci/osobní rozvoj (zábavu). Pokud se člověk přestěhuje někam na pole do krásného nového domu a v okolí nic není a nemá tam žádné přátele, tak věřím, že to zase nedopadne ke spokojenosti (myslím, že to teď nazývají "zelené vdovy" 😄)).
Já to nadšení mám pořád. Bydlíme přes rok a zatím nelituji dne ani hodiny, co tu jsme🙂. Sice nám to krátce po nastěhování zkalila onko nemoc našeho syna, ale na druhou stranu jsme byli rádi, že v tu dobu a situaci která nastala, už neřešíme stavbu ap. Taky si nedovedu představit, co by jsme si v té situaci počali na starém baráku.
U nás to bylo opačné v tom, že jsme šli z většího do menšího. Ale i to jsme zvládli. Mě to vyhovuje v rámci úklidu. V rámci hluku od našich synů, při hraní her na pc, někdy lituju, že nemáme patro 😁. Ale na ten jejich řev, by asi museli mít protiletecký kryt.
Na starém baráku jsme se byli podívat letos v říjnu. Noví majitelé nás pozvali na kafe a zkouknutí, jak to tam předělali. Strašně nás to potěšilo, hlavně že nás nehnali svinským krokem, co jsme jim to prodali. Rekonstrukce se jim moc povedla, my už na to neměli "sílu". Ale líto mi to nebylo, že už tam nejsme.
Nový dům jsme stavěli bezbariérový, s tím, že mladší a zdravější nebudeme a netušili jsme, jak za to budeme vděčni, hned ze startu.
Někdy tu tak sedím a koukám kolem sebe a kochám se. A i přes to všechno, co nás v posledním roce potkalo a ještě čeká, jsem tu v rámci možností šťastná a doufám, že budu co nejdéle.
Těš se a nenech si to těšení a radost nikým kazit. To těšení je tak krásné 🙂
@myfairlady nadseni ze je clovek ve svem je asi na porad a nadseni ze ma kazda vec sve misto a vse se sem vejde vydrzi chvili, kdyz je misto veci pribyva a ve finale vsude neco prekazi 🙂)
@pettrus1210 jojo, všude bordel. nejhorší je, že manžel si odmítá připustit že chyba je v tomhle bytu (který vybíral a platí ho, je "jeho první", ale svádí to na to, že bordelář jsem já 😬
Člověk by měl ideálně bydlet někde, kde se mu líbí a kde může rozvíjet své koníčky. Někdo je spokojen ve městě, jiný preferuje přírodu. Průser tedy je, když se např. člověk co potřebuje velké město odstěhuje na malé město. Např. v posledním průzkumu ke kvalitě života si velmi polepšili Pohořelice. Jezera, víno, Pálava, samý krásný místa v okolí, ale já bych tam postupně umřel. Potřebuju bytostně k životu trochu jinou přírodu. Takže pokud se stěhujete někam, kde je (pro Vás) pěkně, tak je velká šance, že se Vám tam bude líbit.
Druhou věc, kterou velmi markantně vidím je to, když se člověk z bytu stěhuje do (často vysněného) domečku se zahradou. Jsou samozřejmě výjimky, ale vidím kolem sebe hlavně 2 druhy lidí. Jedni se o to nějak vyloženě fyzicky "zasloužili" a domek si postavili (částečně nebo zcela svépomocí). Pak jsou druzí, kteří si to komplet nechali postavit, nebo koupili nový postavený. Vidím hodně nápadně často dost zásadní rozdíl v přístupu a chování k domu. U těch druhých. Že oni se vlastně jen přestěhovali z bytu do "domobytu". Nemyslím to vůbec negativně, ale dokážu si představit, že to dokáže později člověka udolat a vyvolat postupně negativní emoce. Dům se zahradou totiž většinou zpravidla vyžaduje mnohem více práce a jiný přístup. Ti co si to tak postavili to berou zcela automaticky.
@honzik75 naprostý souhlas ! Vnímám to úplně stejně - první i druhou část. A mám kolem sebe plno případů, kteří to nebo to (či spíše kombinaci obou) přesně potvrzují. A též si velmi dobře pamatuju, jak do nás zprava zleva všichni hučeli, proč rekonstrukce starýho předraženýho baráku, proč si nepostavíte nový. Třeba proto, že vedle "novýho" nebudu mít zastávku trolejbusu, aby si děti dojely samy do školy, za kamarády, na trénink dle libosti a my je nemuseli všude vozit. Opruz pro všechny.. A asi milion dalších důvodů, proč jsem odmítla stavět na zelené louce. Stěhování musí být posun na vyšší level svých vlastních potřeb, rozhodně né krok zpět, na úkor svého dosavadního života, který má člověk rád ... pak nastávají ty stavy, že ho nový domov netěší.
@dita_a_ivan@honzik75 Plně s vámi souhlasím, tím že dům stavíme od základů sami tak si toho velice vážíme a máme k němu úplně jiný přístup, je to prostě srdcovka. Vyrostl nám pod vlastníma rukama a to je ten zásadní rozdíl v tom než by ho stavěl někdo jiný, i když je to stále o povaze lidí protože přeci jenom když by jsme si ho nechali postavit tak stále to jsou naše peníze na které musíme vydělávat každý den. 🙂
Změnil se markantně, hlavně co se týče prostoru. 10 let jsme bydleli (sice v domě se zahradou), ale ve 2+1, kde postupně přibyly 3 děti. Chyběly mi hlavně úložné prostory, vlastní ložnice, neustále jsme byli spolu v kuchyni a obýváku, nedalo se kam zalézt, aby člověk měl klid. Dům nezateplený, okna sice nová, ale všude táhlo (staré dveře).Teď máme 5+1, 180m obytné plochy, děti mají pokojíky v patře včetně koupelny a WC a já kolikrát o nich ani nevím. Není teď problém, aby si děti pozvaly kamarády, třeba i na přespání.
Přestěhovali jsme se z maloměsta na vesnici, vedle máme sousedy se 4 dětmi, naše děti mají kamarády hned vedle, tráví spou hodně času, hrají si venku, přespávají u sebe navzájem apod. Za mě super rozhodnutí a jsme opravdu spokojení.
Nemyslím, že by vás byt někdy omrzel. Ano, ta euforie po nastěhování trvá jen pár týdnů max, člověk si velmi rychle na lepší zvykne, ale člověk dostane nový náboj do života tím nikdy nekončícím zvelebováním a předěláváním. U domu obzvlášť. Vy holt budete řešit kytky a osvětlení terasy. Zase s domem je MNOHEM více starostí, takže u vás to budou asi poklidnější pocity. (A pravděpodobně vás komplet nevytopí týden po nastěhování vadný ventil v technické.. :wink🙂 Fakt se nebojím, že by vás byt omrzel. Jste (mám pocit z vašich příspěvků), že jste perfekcionalistka, takže nadšení z vylepšování a přeorganizovávání vám asi vydrží dlouho. Člověk, když si projde,, peklem"(2+kk s 2 dětmi a 30 let starým kobercem), tak mu to nadšení vydrží pak déle. Já po několika letech bydlení s dítětem v 1 místnosti uprostřed stavby, s botníkem na lednici a kamnami na uhlí přímo vedle 40 let starého sporáku v kuchyni, také déle oceňovala nové bydlení než kamarádka, která dostala fungl nové 3+kk od rodičů..
Musím se zastat Vaší kamarádky, nemusí za tím bytu závist. Prostě to jen vidí svou optikou a ve světle svých zkušeností a nechce, abyste měla přehnané očekávání. Je v lidské přirozenosti rychle si zvyknout na lepší a chtít "víc a dokonaleji". Ovšem ve vašem případě si určitě oddychnete, s dvěma malými dětmi se vám bude žít daleko líp. Já teda na baráku jsem ráda (rok a půl),ale hrozně mě stresují ty nedodělky, chtěla bych všechno hned!!! 🙂 , zatímco manžel je naprosto v pohodě, klidně by to všechno nechal tak. Takže záleží i na povaze. Vás se to ale v bytě tolik netýká, užívejte si těšení! Držím palce!
Ano, mám to tak. Ve starém nájmu jsem se strašně těšila do vlastního nového, nějakou dobu nadšení vydrželo, ale už asi rok nemám stání a už mě to tu tak netěší (bydlíme tu téměř přesně 4 roky). Nevím přesně, čím to je. Částečně asi tím, že půlka bytu už je opravdu dofinišovaná a už se tam nemá moc co měnit. A ta druhá půlka čeká, až bude syn větší a budeme mu zařizovat pokojíček a sobě dokončíme ložnici, kde zatím spí s námi. Takže napůl je to takové provizorium, kusy nábytku bez ladu a skladu, protože se s tím co půl roku šachuje a to mě trochu ničí 🙂
Pokaždé se životní úroveň zvedla. Když jsem se stěhovala od rodičů na kolej, pak z koleje do garsonky, pak s manželem do prvního vlastního bytu a teď do domu. Takže za mě ani není důležité, jestli dům nebo byt, ale aby ten standard a místo k životu bylo vždycky o level výš. Pak je to paráda. Já teda doufám, že dům a hlavně lokalitu jsme vybrali správně a že už to je naše konečná štace. Práce je tu ještě jako na kostele, takže máme o zábavu postaráno na mnoho let, takže nehrozí, že mě to brzy omrzí, protože až bude všechno hotovo, tak člověk začne mít roupy, na to se už znám moc dobře, takze asi chápu kamarádku, jak to myslela 😉
@jenye ach ti rodičové a jejich jeskyně ...co je proti tomu taková kolej 🤭😁 😇 ...... kamarádka to mohla myslet jak chtěla, ale ta dobrá má především podporovat a né odporovat .... samozřejmě , že život občas přináší nějakej ten ,, špatnej" den , kdy máš pocit, že je všechno na nic , ale důležitá je už jen ta samotná naděje na změnu 😉 mimochodem ani slepice prej v malým prostoru tolik nenesou jako ty s výběhem ...myslete na šťastná vejce 😁 😇