Nizkoenergeticke Domy
Nízkoenergetický dům
Každým rokem se neustále navyšují náklady na bydlení, které se promítají ať už do počátečních nákladů na výstavbu, tak do konečného využívání rodinných domů. Měsíční platby za vytápění, ohřev teplé vody a osvětlení pokrývají nemalou část měsíčního rozpočtu běžné rodiny. I to jsou důvody, proč se stále častěji skloňuje téma výstavby rodinných domů, které mají nízkou měsíční režii a náklady na výstavbu nejsou v porovnání s běžným domem o mnoho vyšší. Jsou to takzvané nízkoenergetické domy. Když se rozhodneme, že chceme stavět takový typ domu, je vhodné na to myslet už při výběru pozemku a samotném zpracování projektu, tak jako naši čtenáři, kteří se s námi podělili o své zkušenosti.
Za nízkoenergetický považujeme dům s minimálními náklady na jeho provoz, který zabezpečí uživatelům dostatečný komfort bydlení v létě i v zimě a který odpovídá i směrnici Evropské unie o energetické hospodárnosti budov. Parametr úspornosti nízkoenergetického domu a pohybuje v rozmezí 15–50 kWh/m2 a rok, přičemž tuto spotřebu dokáže ve značné míře ovlivnit i chování uživatelů budov (např. vytápění při otevřeném okně, úsporné žárovky, apod.).
Výhodou takového domu je též to, že na jeho výstavbu je možné použít téměř všechny dostupné stavební prvky a konstrukce, které jsou v dnešní době dostupné. Ve velké míře se též dostávají do popředí přírodní materiály, jakými jsou například sláma, hliněné omítky, nepálená cihla apod., avšak ty patří spíše k dražším stavebním materiálům, protože jsou spojeny s větší pracností. Přesto nám pomáhají do určité míry chránit životní prostředí.
AKTUÁLNE DISKUSIE K TEJTO TÉME
NAJNOVŠIE INŠPIRÁCIE K TEJTO TÉME
Základní parametry nízkoenergetického domu
1. Vhodná orientace
Obytné místnosti by měly být orientovány na jižní stranu a technické místnosti na sever. Tak by mělo být zajištěno částečné ohřívání obytných místností sluncem i v zimě.
2. Dostatečná izolace
Pokud jsou dostatečně izolována místa, kde nejčastěji dochází k úniku tepla, stavitel tím výrazně umí přispět k úspornosti domu. Patří sem hlavně střecha, stěny, podlaha a okna. Izolace střechy by měla být minimálně v tloušťce přibližně 30–40 cm, stěny přibližně 30 cm a podlahy přibližně 20 cm. Okna se dnes preferují s izolačním rámem a dvojsklem a trojsklem, které ušetří energii a zároveň tlumí hluk z vnějšího prostředí.
3. Rekuperace vzduchu
Je to systém, který zabezpečuje výměnu vzduchu a zároveň nedochází k únikům tepla při klasickém větrání. Vzduch, který se odvádí z budovy, zároveň ohřívá ten přiváděný. Tímto způsobem je zabezpečen neustále čerstvý vzduch, bez nejmenších částeček prachu, případně pylu a průvanu. Tento systém velmi zvyšuje kvalitu života astmatikům.
4. Vzduchová průvzdušnost a tepelné mosty
Nízká vzduchová průvzdušnost představuje vysoký předpoklad, který přispívá k nízké energetické náročnosti domu. Jde o profukování vzduchu v netěsnostech a spárách, kde dochází k úniku tepla a zároveň je přiváděn vzduch, který způsobuje vlhkost a plísně. Vzduchová průvzdušnost se zjišťuje tzv. „bloower-door testem“, při němž se vytvoří podmínky podtlaku, případně přetlaku o intenzitě středně silného větru, přičemž za hodinu by nemělo proniknout skrz obvodové konstrukce více než 0,6násobek objemu domu.
Tepelné mosty jsou místa v konstrukci, kde vzhledem ke tvaru budovy dochází k vysokému úniku tepla. Tyto tepelné mosty je možné zredukovat už při plánování a tvorbě projektu domu.
5. Termografie, resp. termovize
Jde o měření za pomoci speciálních kamer, které zobrazují, kde nejvíce dochází k úniku tepla. Výsledky měření určují, do jaké energetické třídy bude budova zařazena v rámci energetického certifikátu, přičemž A třída je ta nejkvalitnější.
Energetický certifikát nemovitosti
V České republice byl přijat zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií, který byl novelizován zákonem 318/2012 a doplněn vyhláškou č. 148/2012 Sb., stanovující podrobnosti při výpočtu energetické náročnosti budov, které jsou součástí energetického průkazu. Tento zákon dále stanovuje postupy a opatření, která jsou potřebná ke zlepšení energetické náročnosti budov, jejichž cílem je vybudovat optimální vnitřní prostředí budov a snížit emise oxidu uhličitého z provozu budov, nakolik je hlavním zdrojem energie spalování neobnovitelných přírodních zdrojů a tím i větší tvorba emisí oxidu uhličitého.
Podle tohoto zákona též od 1. ledna, resp. 1. dubna 2013 vstoupila v platnost povinnost energetické certifikace budov. Energetický štítek je stavebník povinen odevzdat ke kolaudačnímu rozhodnutí. Energetický štítek má platnost 10 let a vlastník nemovitosti je povinen ho uchovávat po celou dobu platnosti. V případě prodeje je povinen ho odevzdat následujícímu vlastníkovi a v případě nájmu musí odevzdat kopii nájemci.
Energetický štítek mohou vydávat pouze osoby k tomu oprávněné – energetičtí experti, kteří mají živnost a zároveň podnikají v oblasti energetické certifikace, mají odbornou způsobilost a složí odbornou zkoušku před zkušební komisí jmenovanou Ministerstvem obchodu a průmyslu.
Nízkoenergetické domy jsou zařazovány v kategorii A s roční spotřebou 15–50 kWh/m2. Domy, které jsou uváděny se spotřebou menší než 15 kWh/m2 jsou označovány jako energeticky pasivní domy, resp. energeticky nulové domy. Podrobné informace o energeticky nenáročných budovách můžete najít též v knize Nízkoenergetický a energeticky pasivní dům autora Eugena Nagyho.
Pravidla bydlení v energeticky nenáročných budovách
Vysoké očekávání obyvatel tohoto typu nemovitosti vysokého komfortu bydlení bez jejich aktivního přístupu může představovat velké zklamání. Pokud někdo větrá při otevřeném okně a spoléhá se na to, že vytápěcí systém to zvládne, je na omylu. Když chce někdo efektivně využívat každou energii, musí tomu přizpůsobit i své chování.
Například během letních dní si umíme chladnější klima v interiéru zajistit zejména tím, že přes den budou všechna okna pozavíraná a rolety zatažené. Větrání přichází v úvahu až ve večerních a nočních hodinách. V zimních měsících naopak můžeme zajistit výměnu vzduchu buď systémem rekuperace vzduchu, případně větráním v době oběda, kdy je nejtepleji. Určitě není vhodné dlouhodobé větrání, spíše jednorázové, přibližně na 10 minut. Tato doba je postačující na výměnu vzduchu v celém domě.
