Ahojky, myslím, že asi zbytečná otázka, že. Přesto by mě zajímali vaše zkušenosti a popřípadě rady. S manželem teď stojíme před rozhodnutím - přestavět dům u jeho rodičů a mít tak horní patro, které by bylo oddělené, i svůj vchod by jsme měli. Nebo stavět úplně od piky někde jinde tzn. zadlužit se na spoustu let a utrhávat si od pusy. Nebo vyměnit byt za větší (tato varianta nepřipadá ale v úvahu, manžel by v paneláku nechtěl dlouhodobě žít :-| ). Nejlacinější řešení by bylo u rodičů, bohatě by nám stačilo to, co máme na spoření, ale každý mě od toho zrazuje. Nebyl nikdo, kdo by mě tuto variantu schálil. Je to opravdu tak strašné?????? Dík za názory.
Dai, jasně,s těma výplatama-najít si lepší práci je tak jednoduchý že..Manžel je vyučenej a na vyšší peníze už nedosáhne, v tomto oboru se víc v našem okrese ani nedává.A já se zvdělávám,ale i tak vyšší peníze za svou praxi jsem neměla.ALe to je fuk o tom kdo kde má víc to není, ale spíš o jinou věc.Auto potřeba je,tak jsme si ho koupili,obyčejný,ojetý,ale splácíme.Plus v podnájmu jsme bydleli,ale byla to pak už taková pálka,aže nám vyšla výhodněji rekonstrukce(jinak by to nebylo moc obytný)než házet peníze do podnájmu.žijeme skromně,ale přesto,na hypotéku příštích 18 let nedosáhneme.Takže holt jen píšu i z doslechu od jiných,že zkrátka všem nejde prásknout do bot a jít bydlet do svýho.
Ono je to těžký...
Také bych si představovala, že časem půjde manželova maminka do nějakého domova pro seniory,ale násilím jí tam asi těžko dostanu.Sama to už teď odmítá.A to to ještě není vůbec aktuální.Její argument je, že se o ni snad jedinej syn postará.A vůbec z toho nemá divnej pocit, prostě jí to připadá normální.
Sice jsem teď za frajerku, co má silné řeči, že ji nikdy mít v domě nebudu, ale je mi jasný, že mi tam jednou skončí....pokud ona nezmění postoj, těžko s tím něco nadělám.... ]-(
No, každá jsme jiná a také máme různé rodiče. O koho se máma starala jako o mne, ten ani chvíli nebude uvažovat, co je jeho povinnost.Jsou ale mámy, u kterých je prioritou práce, vlastní pohodlí apod - a ty se pak nemohou divit, že je děti odloží bez pocitu viny. U mne osobně je to tak, že maminka bydlí ve vedlejší obci a zatím moji pomoc nepotřebuje. Bydlím ale v přítelově domě, kde s námi bydlí jeho otec, který ač naši pomoc potřebuje, chová se k nám, respektive ke mně příšerně. Až jednou budeme sami, rozhodně se nám uleví, ale přesto bych na současné situaci nic neměnila, vyčítala bych si to celý život. Ale přece jen je to k něčemu dobré. Protože jsem studovala, tak mě maminka šetřila - jedním slovem: nic jsem neuměla a díky tomu, že manželův otec je zlostný podivín, koukala jsem do všeho co nejdříve vplout. Nebýt toho, tak by asi byly studené večeře a časté výpady do restaurací.
Vojteska9, já s tebou souhlasím v tom, že jsem mám tak úžasný rodiče který mi dali takový dětství, že jim to jednou ne musím, ale chci oplatit.Dělám v sociální oblasti a tam denně vidím jak rodinná péče o starý rodiče těm lidem prospívá. Naopak skončí-li v ústavu nebo v domově, je většinou s nima brzy konec..Naše vedoucí říkává,že když jsme byli kojenci byli jsme plně odkázání na svý rodiče,bez nich bychom umřeli, a to stejně se obrátí až rodiče budou staří, můžeme jim to tímto způsobem vrátit. Ale jak píšeš,je to individuální,ne každý máme co vracet svým rodičům.
Ale to jsme se malinko odchýlili od tématu.
treba ti prarodice meho pritele bydli v domove senioru uz 20 let, takze opravdu s nimi rychle konec nebyl ;-) Ale je to samozrejme individualni, jim prospiva, ze jsou spolu, kdyby jeden z nich umrel, asi by to vypadalo jinak.
Jinak jsem ve svem prispevku mluvila o tom, ze ja to jednou svym detem nechci udelat - povesit se jim na krk, ale samozrejme pokud to po me budou chtit mi nebo pritelovi rodice, nic jineho mi nezbyde, nez si je k nam nastehovat, "davat" je nekam do domova proti jejich vuli, na to nemam zaludek
Kdyz se podivate, tak takovy ten typicky cesky stav, ze maminky v pozdejsim veku uz ziji jen z vnoucatek a starani se o rodinu "mladych", treba v Anglii vubec neexistuje, tam si rodice zijou svuj zivot a po odchodu svych deti z domova se treba i oni odstehuji pryc, klidne do zahranici a venuji se sobe svym snum, neresi, jak malo uvidi sve deti a sve vnuky
Já mám boužel životní zkušenost rodiče a děti spolu a vím že prostě nikdy. Myslím tím pokud jsou obě rodiny relativně mladí. Moje babi a děda bydleli celý život se strejdou a tetou v klasickým 2 generačním domě a problémy tam byli vždycky včetně zkoumání za záclonou jak ti "mladí" zase útráceli zbytečně za jídlo a věčného remtání do všeho. Ale dalo se to přežít. Pak umřela babička a děda to nepřenesl a trošku se pobláznil a to je teprve peklo. Obvinil tetu se strejdou z krádeže a poštval je proti sobě, oni se o něho nestarají a my tam jezdíme se o něj starat. Ale chápu to já bych tohle osobně nevydržela takhle žít ale měli řešení dům prodat a koupit si každý svůj a ne to nechat takhle do takovýho konce. Takže když jste mladí, rodiče do všeho remcají a když staří tak koukáte jak se vám zbláznili. Bydlení dohromady opravdu nee.
my takhle žijeme asi 8 let a je to na léčbu u Chocholouška... měla jsme mládí asi jak popisuje vojtěška a taky mám pocit viny, když chci odejít, ale maminka se o mě starala celý život a ani ted v mých 30 nepřestala, což leze dost na nervy... nejvíce tím trpí moje rodina... takže se hodláme co nejdříve odstěhovat, i když okolnosti kolem a dokola jsou složité, ale hledáme řešení schudné pro všechny... ted už jen aby všichni chtěli ]-( :-x
Tak se přidám do diskuze :-) My bydlíme teď s manželem rok po svatbě u našich, přes týden studujem a bydlíme oba v Praze, ale na víkend jezdíme domů k nim. Máme sice rodinný domek a v něm můj pokoj pro sebe, ale spíš trávíme většinu času s rodiči, protože je nám hloupý se zavírat :-N naši jsou super, ale společný bydlení prostě nee, za měsíc se stěhujem a už to opravdu křičí. Ne že by byl nějaký konflikty, ale přeci jen každý bysme dělali věci jinak atd. Prostě už se strašně těšíme do svýho x-)
Mysli, že společný bydlení nedělá nikdy dobroru, i když jsou vztahy vynikající a že by prostě všichni mladí měli dostat vlastní prostor :-)
Ahoj všichni. Tak my jsme každý z jiného konce ČR a doteď jsme bydleli v podnájmu v Pardubicích,jako uprostřed ;-)
A DNESKA se stěhujeme!!!Směrem k příteli..jeho táta dneska povídal,"že teda snad fakt lepší vyhořet" :-D
Ahojte,čtu si tu tak ty vaše příspěvky,a říkám si,mám hodně podobný problém,který mi vrtá hlavou už dlouho!!!! Byli jsme s přítelem asi 4roky,to jsme spolu ještě nebydleli,protože já studovala a neměla jsem nějak moc peněz samozřejmě,takže jsem sem tam přespávala u něj, sem tam doma.... Pak jsem začala pracovat,tzn. měla jsem konečně nějaký příjem,tak jsme začli řešit,že bychom spolu konečně mohli zkusit bydlet. Jenže:kde???? Oba máme velké baráky-jeho sourozenci jsou všeci z baráku,tzn. přemýšleli jsme, že bychom zůstali tam,jenže ještě je tam vlastně babi s dědou na spodním patře,takže my bychom museli bydlet nahoře s jeho rodiči,tzn. kuchyň,soc.zařízení dohromady,což se mě celkem nelíbilo a jemu taky ne,protože se taky věčně doma hádal...! No,další možnost byla zkusit to u nás. Jenže!!!! Já jsem si říkala,to asi nepujde,otec i můj přitel jsou dosti tvrdohlaví a asi to nebude dělat dobrotu. ale měli bychom tam aspoň své patro,svůj záchod i koupelnu. Tak jsme nad tím dost přemýšleli,protože jsme se chtěli brzo vzít a mít děti, a já chtěla se svým partnerem alespoň toho půl roku až rok před svatbou žít pořádně. Tak jsme do toho nakonec šli,jsme tam asi rok, a já jsem věčně nervózní, můj přítel a otec se jednou tak rafli, že se spolu vůbec nebaví, přitom před tím si strašně dobře rozuměli,což mě mrzí,že to tak dopadlo,já a maminka jsme úplně v pohodě,obě jsme takoví kliďasi,že nemáme problém s nikým, horší je to s těma chlapama no... Takže dosti přemýšlíme nad tím, že pujdem do nějakého podnájmu,protože taková napjatá atmosféra co je tam teď se mi vůbec ale vůbec nelíbí,nějak mě to tam poslední dobou dost deptá,sama tam nemůžu jaksi vydržet. Kolikrát už jen jak se třeba u našich neukážu,tak poslouchám blbé narážky... Jako bych byla furt malé dítě....Vím, že jsme tam určité věci rekonstruovali,dali jsme do toho penize,ale začíná mi to být jedno, chci hlavně,aby jsme ty vztahy měli zase uplně v pořádku. Vím,že to záleží hodně na lidech a na komunikaci,ale prostě někdo je takový,že si prostě nenechá nic líbit,lidi jsou různí, a pokaždé to nevyjde,jsem z toho kapku nervozní, nevím, co bude, jak to vyřešíme,ale vypadá to na ten podnájem a pak se uvidí,mrzí mě to,protože naši stále říkaj,že ten domek bude jednou můj,připadám si jako nějaký rozmazlený spratek,který si furt vymýšlí,ale ono to fakt po čase deptá taková situace,možná,že se někdy vrátíme,ale prostě teď to nejde,chceme to zkusit sami,sice budem o hodně více platit,ale budem mít klid,a to je důležité!!!! sice jsem nervózní z toho,až to řeknu našim,ale bohužel,dělám to pro naše dobro... Tak to je můj momentální názor,taky jsem z toho dost mimo....Ale jak si tu čtu ty vaše příspěvky,většina má podobný názor jako já, viďte?.... Což mě celkem uklidňuje,že v tom nejsem sama.....
mamina24 - Včera v 10:10
Ahoj všem, mám veliké dilema a prosím vás o názory.
Rozhodli jsme se, že prodáme byt a začneme stavět. Jelikož, manželova maminka zůstala sama (ovdověla), nabídla nám, že vloží do stavby svůj podíl a odstěhuje se s námi. Jednalo by se o oddělené bytové jednotky s vlastním vstupem, koupelnou, WC a kuchyní i zahrada by byla částečně rozdělena. Dispozice domu by byla - my asi 5+1, ona 2+1. Celý dům bude psaný na nás a mamina by tam měla doživotní právo užívání, omezené na vlastní prostory.
Vztah s mojí „tchýní“ máme bezvadný, je to moc hodná ženská, na kterou se mohu kdykoliv spolehnout. Ona sama by pro nás a naše děti udělala i nemožné. Bojím se, že když do toho půjdeme, že se něco pokazí a společné soužití bude noční můra….
Máte někdo podobné soužití s rodiči?....a jak to funguje?
.............................
hhranolka - Včera v 10:39
ahoj,
jde o to, jakou část peněz dostanete od maminky,... jestli to pokryje jen tu vystavbu 2+1 nebo vam jeste zustane dost na vaši stavbu... pokud by to pokrylo jen to 2+1 tak neni o čem přemýšlet a nešla bych do toho... s tchyni bych bydlet nechtela,.. s vlastnima rodicema vychazim velmi dobre, ale i tak bych s nima bydlet nechtela, nebot uz vidím, jak by se mamka rozhodla, že jde zutulnovat zahradu a uz by potrebovala nasi asistenci,... pak bych se bála, že mi bude moc kecat do výchovy dětí. Podle me má každá generace bydlet sama....
...................
niccky.z staví jí byt - Včera v 11:52
Tak v tomto pripade suhlasim s hranolkou ak vasa tchyna vlozi peniaze len na vstavbu 2+1 tak mozna by do toho sla ale stale by som rozmyslala ze preco chce ist s nami ked si moze kupi RRD alebo byt sama.............
Ale ak ma mat nejaky penazni podiel aj vo vasom domceku tak to by som asi odmietla a sla do mensieho domceka na ktory by moje financie stacili. My sme cely zivot byvali s ocinovou maminou a este aj byvame a je to katastrofa, tie naprieky a rozbroje by mi asi za to nestoji
Drzim prsty pri rozhodovani
.................
ene přestavuje byt - Včera ve 12:25
S vlastnim vstupem asi o nic nejde, proste dva uplne samostatne byty jako v panelaku. Jedine, co je pak vzdy spolecne, je strecha a zahrada. Asi bych si osetrila, co kdo muze spravovat, hlavne udelala pravidla na zahradu a jeji uzivani, jinak s ni nemusite vubec prijit do styku. Rodice maji v dome tetu, vstup stejny, ale spolecna chodba oddeluje byty, sdili vlastne jenom zed jejich loznic. Zadne problemy s tim nejsou. Nekdy si prijde teta pokecat, nekdy tu nemusi byt nekolik dnu. Momentalne tu zijeme i my s dcerou uz 4 mesice, mame samostatnou loznici a wc, jinak jsme prevazne u rodicu dole a to je jinci kafe, to samozrejme dlouhodobe nemuze fungovat. Oddelenych bytu bych se nebala, k detem je to prima vec
Jenom me napada, jestli neni vetsi problem postavit vetsi dum nez se ted obvykle stavi, jestli cena stoupa umerne k velikosti ci neumerne nebo se cena zmensuje. Take jake budete mit topeni/kotel, spolecne, oddelene.. take preji, at se dobre rozhodnete.
........................
kaacka již bydlí v bytě - Včera ve 12:36
Ahojky, souhlasim s Ene. Pokud to bude neco ve smyslu jako jsou dvojdomky, tak by to mohlo fungovat. Oddelene topeni, ucty, vchod, zahradka atd... Babicka se moc hodi, hlavne kdyz jsou deti male a i pro deti je to dobre, maji babicku blizko. Ale asi je treba pocitat s tim, ze mohou vztahy malinko ochladnout, protoze je neco jineho videt se jednou za tyden na 2 hodinky u kaficka s dortikem a neco jineho kazdy den....
jeste jsem vzpomnela, videla jsem RD, stojici cca uprostred pozemku, smerem dopredu je akorat mala predzahradka, do zadu je domek celkem dlouhy. Z prave strany se vchazi do domku v prizemi a na pravo je cast zahrady. Vlevo domku je druha polovina zahrady, do domu se vchazi po schodech rovnou do patra, dole maji pouze az uplne vzadu dvojgaraz, jinak bydli jenom nahore. Prizemi je okny orientovane jenom na pravou stranu, mozna ze na levo je jen okno z koupelny, vrchni patro ma okna ve stitu a stresni. Kdyz prijde navsteva jednem nebo druhym, tak pokud je cilene nepozvou, tak se neuvidi. Maji teda ale spolecny strop. Jak je to s topenim nevim......
nikka: ono to je hodně o lidech, záleží čistě na vás. nekdo se snese a dohodne a nekdo kdyby bydlel na míle daleko, tak to nebude fungovat
z vlastní zkušenosti, my ted bydlime u nasich rodiců v patře, 2 pokoje + koupelnu s WC, kuchyn dole spolecna, ale to jen z toho duvodu, že stavime vlastní barák a víme, že tam nebudeme do budoucna a nechceme do toho vrážet peníze (děti zatím nemáme)
funguje to, ale je to hodne o kompromisech, do budoucna bych tu ale bydlet nechtěla, né kvuli vztahum (naši jsou v pohodě, do ničeho nekecají), ale kvuli tomu, že bych si zahradu chtěla udělat po svym, byt bych chtěla mít po svym a tohle je prostě barák našich
na druhou stranu, vy budete mit 2 oddělené bytové jednotky a babička hnedka vedle by mohl a být určitá výhoda. píšeš ale, že by udělal možné i nemožné, aby to třeba jednou spíše neobtěžovalo, ted chci říct, že existují i takové, které se do všeho pletou, radí apod.
pokud by přispěla jen na ten svůj podíl, to by mi nevadilo, spíš bych se zaměřila na vztahy mezi vámi,ono i kdyby vam to cele zaplatila a pak to nefungovalo, tak to je horsi nez kdyby jste to cele financovali vy, ale zili byste si v poklidu
tak at se správně rozhodnete ;-)
Stručně náš příběh: S přítelem žijeme šest let u mých rodičů(vstávali jste tady do školy, učili se na maturitu....teď vstáváme do práce-prostě kus života!) S rodiči máme skvělej vztah! Žijeme tady v "dětském" pokojíčku a naši nám vždy ve všem vycházeli vstříc, doma jsme měli "servis"... prostě těžká pohoda. Mohli bychom bývali přistavět patro na domu rodičů, ale jsem názoru, že by jsme si akorát tak lezli čím dál tím víc na nervy. S věkem rodiče chtějí mít svůj klid a my si zase chceme zvát přátelé a přece jen jsme si navzájem byli rušivými elementy:-) Postavili jsme si dům zhruba 5-10 minut chůze od našich a stěhování je na spadnutí....těšíme se jako blechy na svoje soukromí a zároveň budu mít blízko rodiče, kteří pro mě opravdu hodně znamenají... jsme takhle 100% spokojení. Osobně bych ale nechtěla bydlet u rodičů...kvůli sobě ale i nim! Nikdy to nedělá dobrotu!!!
Tak tohle téma stojí opravdu za pořádné zamyšlení! Všechno má svoje plusy i minusy. I když mám svoje rodiče i rodiče manžela sebevíc ráda, dlouhodobě bych ani s jedněma bydlet nechtěla. Každý případ je ale individuální, samozřejmně jde o vztahy, ale musíte brát v úvahu, že i ty se mění. Pokud budete mít společnou zahradu může nastat problém a myslim, že i v průběhu stavby, př. barva střechy, fasáda, atd. ... přeci jen je něco jinýho řešit problémy s manželem (vyřikat si všechno per huba) a s respektem s tchýní :-|
Jak už tu taky zaznělo, všechny vztahy zevšední. Mnohdy si víc vážíme lidí, který vídáme svátečně než těch se kterými se vidíme každý den. Bohužel, ale je to tak.
Na druhou stranu je velikým plusem určitě to, že až budete mít děti budete mít téměř 100% zajištěný hlídání kdykoliv si vzpomenete :-) .
Mimochodem ten kdo je na "domácím poli" toho ve slabších chvilkách může proti partnerovi využít! Takže můj názor - u rodičů NE, pro všechny strany je to horší, neříkám však špatné:-)
nikka, já souhlasím s ostatními, má to vážně své pro i proti, to už tu snad všechno padlo. Já osobně bych se zamyslela nejen nad vašimi vztahy, ale také nad povahovými rysy. Tebe, tvého muže i maminky.
Z mé zkušenosti... Teď bydlíme v domě rodičů mého přítele. Chceme do vlastního, ale zatím nejsou finance, já ještě studuju, přítel dostudoval před rokem. A jelikož jsou jeho rodiče opravdu v pohodě, tak jsme v podstatě neváhali. I teď nám to vyhovuje. Ale! Víme, že je to jen dočasné. Samozřejmě máme s nimi společnou kuchyni, zahradu, skoro všechno, takže úplně jiný případ než vy. Ale kdybych se měla podle této zkušenosti rozhodnout, jestli jít s nimi do "dvojdomku" (zcela oddělené byty, stejná zahrada), tak bych asi hodně váhala a možná bych to nakonec neudělala. Nejen, že si chci dělat věci po svém, což by se promítlo i na té zahradě (případně omítce, oplocení a já nevím na čem). Navíc jsem ale typ člověka, který se občas rád zavře od světa a má svůj klid. A moje budoucí tchýně je naopak velmi komunikativní (v dobrém slova smyslu, žádná vtěrka to není ;-) ). Taky ráda relaxuju prací. Takže si umím představit situace, že bych se chtěla JEN rýt v hlíně nebo sedět s mužem sama na zahradě, a přitom by stále hrozilo, že se k nám někdo připojí :-N Jasně, jdou stanovit pravidla, ale přece nebudeš tchýni říkat, že teď o společnost fakt nemáš zájem. Někdo to sice pochopí, ale ve většině případů to ty vztahy asi úplně neposílí...
Prostě jsem chtěla napsat, že i když máte teď skvělý vztahy a maminka je super ženská, tak je možný, že častým vídáním a řešením různých věcí spolu, se dostaví ponorka. Každopádně přeju, aby jste svého rozhodnutí (ať už bude jakékoli), v budoucnu nelitovali :-)
Ahoj holky, moc děkuji za vaše příspěvky, které mi moc pomohly. Já sama z toho mám zamotanou hlavu a potřebovala jsem nějaký nezaujatý názor. Já jsem také spíž pro variantu bydlet sama, ale na druhou stranu je mi líto maminy, nechat jí tady a odstěhovat se někam mimo. Večer jsme o tom mluvili s manželem a pro něj je to těžší rozhodnutí. Navíc, včera se ozval se švagr a oznámil nám, že chce půlku z podílu, který by mamina vlažila do domečku, a abychom mu podepsali smlouvu, kdy mu peníze vyplatíme. Tak je rozhodnuto!!! Mamině tím zavřel cestu k bydlení v domečku, po kterém tak moc touží a nám usnadnil rozhodování. Teď už najít jen ten správný pozemek a začít stavět náš domeček snů. Ještě jednou vše moc děkuji.
ahoj holky a hlavne pro maminu 8-)
rekla bych, ze je docela rozdil zit "s rodici" at uz jednemi nebo druhymi a jen "s maminkou".. my rekonstruujeme dum, puvodne dve uplne oddelene stejne velke bytove jednotky, kazda na svem patre, po novu vznikla relativne nezavisla mensi bytova jednotka (spolecny vchod a chodby) pro mamku a my se "roztahujeme" ve zbytku dome, takze vznikl jakysi dvoupodlazni byt.. zahradu mame spolecnou. ve drivejsim usporadani jsme zili uz x let a nikdy nevznikl zadny problem.. mamka travi nektere vikendy u segry, chodi do prace, takze se vidame vecer a obcas o vikendech, kdyz zase pro zmenu nejsme nekde my.. je to opravdu o povaze lidi a pokud je vule, vsechno jde.
rozhodne se neda tvrdit, ze neco takoveho "nikdy nebude fungovat", to je s prominutim blbost 8-)
nerikam, ze to funguje vzdy, ale pro nas ma takove souziti jen vyhody. po zralem uvazeni o vzajemne kompatabilite muzu doporucit :-D