Ahojky, myslím, že asi zbytečná otázka, že. Přesto by mě zajímali vaše zkušenosti a popřípadě rady. S manželem teď stojíme před rozhodnutím - přestavět dům u jeho rodičů a mít tak horní patro, které by bylo oddělené, i svůj vchod by jsme měli. Nebo stavět úplně od piky někde jinde tzn. zadlužit se na spoustu let a utrhávat si od pusy. Nebo vyměnit byt za větší (tato varianta nepřipadá ale v úvahu, manžel by v paneláku nechtěl dlouhodobě žít :-| ). Nejlacinější řešení by bylo u rodičů, bohatě by nám stačilo to, co máme na spoření, ale každý mě od toho zrazuje. Nebyl nikdo, kdo by mě tuto variantu schálil. Je to opravdu tak strašné?????? Dík za názory.
jj, azafata, to je fakt. U nas to bylo nejhorsi asi v dobe, kdy jsme meli aupair. Deti byly mladsi, ja i s pritelem jsme chodili do prace (ja na smeny, on byl v praci denne 14 hodin, takze jak to tady v UK byva, poridili jsme si aupair). Takze byl plny dum lidi a problemy s detmi (dcerou) se stupnovaly, my s MP byli denne unaveni z prace a nemeli naladu na nejake hadky jeste vecer po praci a do toho ta aupair (ktera byla mimochodem velmi neschopna a nezodpovedna, byla jako nase treti dite) a o vikendu k nam na obed chodila pritelova matka 8-( Dodnes nevim, jak se nam ten rok tenkrat podarilo prezit, ale byla to hrozna doba...takovy situace me naucily nejvic; uz zadnou aupair ani nikoho jineho, kdo by s nama trvale bydlel a taky jsme zatrhli nedelni obedy pritelove matce a holce jsme jasne vytycili, ktere kamarady si k nam muze zvat (momentalne zadne, pac jsou neslusni, nezodpovedni a bez spetky respektu)...takze ted je relativni klid (tuk tuk) :-p
silvanci: ahojky, tak já slavím malé vítězství :-) Včera jsme s tátou měli dlouhou debatu na téma finance a bydlení a nakonec sám táta dospěl k názoru, že by bylo asi nejjednodušší, kdyby se odstěhoval ke své přítelkyni a my se nemuseli zbytečně zadlužovat, když to není bezpodmínečně nutné...určitě si dokážeš představit jak obrovská je moje radost, ovšem dokud se táta nebude stěhovat, tak tomu nebudu věřit a až pak se začnu naplno radost z nově nabytého soukromí :-)
raadulka: tak to moc moc blahopřeji, je to určitě moc dobrá zpráva. Určitě i táta je rozumný a možná i sám ví a tuší, že takhle to nejde. takže až se opravdu odstěhuje, tak mi dej určitě vědět. Jsem moc ráda, protože pak si budete určitě užívat už jen toho svého a co si uděláte a jak si to uděláte, tak bude jen na vás a když se vám bude chtít jen tak nic nedělat, tak to nebude nikdo zlehčovat a nebude vám do toho nikdo mluvit.. víš, třeba by časem táta začal. Ale je fajn, že se s ním dá takhle mluvit. Přeji jen to nej a hlavně ať je to co nejdřív. Napadlo mě, že třeba i táta má tak trochu obavy, že bude najednou bydlet jinde a s přítelkyní. Jak říkám , ono je něco jiného spolu chodit , než spolu žit. Ale ať to vyjde i jemu a ať je spokojený, to mu určitě přeješ i ty. Ale každý ve svým, to tak musí být, jinak by se to nedalo časem vůbec ustát. U nás dnes tchýně hodná a ochotná, ale vím, že se tím nesmím nechat zmást, že je to jen takový výkyv, aby třeba večer přišla nabroušená. Bojujeme jak se dá, balíme.. s mýma dětma je to běh na dlouhou trať. Teď jdu uklidit co jsem nestihla včera, vypadá to, jako by se v kuchyni snad nikdy neuklízelo. Malá dostala morčata a ta s nima dělá hrozný věci, když ji nevidíme a pak to vypadá, jak po boji. naštěstí morčata i malá v pohodě. Menší zase už nechce nic.. jen se nosit, tak je to taky úžasný.
azafata: ono i 5 tisíc občs stačí , když je to vykoupený svobodou. Jinak jsem pořád až do letoška žila s takovýma penězma pro 3 lidičky.. jinak jsme měli pro 4 asi 8tisíc, taky nic moc, když si člověk vezme, že jen za kojeňátko jsem dala asi 3 tisíce za plíny a mlíčlo.. nemohla jsem kojit..tak to asi budu na tom stejně.. hlavně ten KLÍÍÍÍÍDEK!!!!
zanett: tak to je taky něco, já s aupair,tak to by bylo taky dost. Je to přeci jen cizí člověk a narušuje ať chce nebo nechce soukromí... ale když to jinak nejde, tak se to musí. A pak ještě matka přítele.. no jejej.. a děti... musela jsi mít asi nervíky pěkně napnuté..ale člověk se za některýma etapama života otočí a řekne si, jak jsem to mohla vydržet. Hlavně že to přešlo a je to lepší, i když ještě ne to nejlepší.
člověk by si měl říkat, že ještě není tak špatně, že by mohlo být hůř. Já si jen vzpomínám, jak jsem čekala první dvojčátka přišla jsem o první v 5.týdnu a pak jak blázen ležela doma s šíleným krvácením a čekala, jak dopadne to druhé miminko, co se mělo k světu...tak to byly týdny na zabití.. pak v 10.týdnu jsem přišla i o druhé a tak to bylo hodně špatný, hlavně na psychiku. Předtím jsem měla diagnostikovanou úplnou sterilitu a tak jsem si občas říkala, že to je třeba taky konec, ale pak mi přišli na to, když jsem je pak honila... že mi funguje špatně štítka a tak že to tělo odmítlo. Pak jsem otěhotněla a hned se cpala hormony na štítku a donosila jsem holčičátko, nechtěla jít v termínu, tak byla vyvolávaná. Je to kvítko a číslo. A druhou holčičku,tak s tou jsem nepočítala tak brzo,ale je to prima, tu jsem taky přenášela. A je to lepší, i když jak ty dvě houkalky začnou po ránu v pět obě brečet... starší se vzteká , tak takové probuzení...... to je rozjezd na celý den. Včera tak to si vybraly snad týden dopředu, to nebylo slyšet vlastního slova. Jéééééé... ale ok.. dnes je to trochu lepší.. tak letím uklidit , než se vzbudí prcek... pak mi bude asistovat z chodítka a to je tak pak hlídat ji... tak zatím ahoj holky a mějte se prima.. zase písnu
Raadu: Super, tak mu honem pomoz balit, ať si to nerozmyslí ;-)
No zanett: Tak to pevné nervy, na to já bych neměla....... Musíš bejt asi do přítele blázen, když to zkousneš x-)
azafata: spis to bylo tak, ze kdyz jsme se s MP dali dohromady, tak jsem byla mlada a blba a ani poradne nevedela, do ceho jdu, takze to vsechno prislo tak nejak automaticky, ze jsme ani nemohli o jine variante moc premyslet a spadli jsme do toho (napr. ta aupair: oba jsme meli narocnou praci, byli cerstve prestehovani do drivejsiho bydleni, coz bylo daleko od skol deti a nutne jsme potrebovali vypomoc a aupair bylo reseni...no a pak clovek uz jde z jednoho problemu do druhyho a resi, co zrovna vyvstane)...takze jsem na jednu stranu rada, ze jsme si tim prosli, protoze nam to pomohlo jasne vytycit hranice a vyvarovat se chyb, ktere jsme driv delali, ale na druhou stranu bych to uz nerada opakovala....suma sumarum; jsem rada, ze to dopadlo, jak to dopadlo, protoze MP je milionovej a za ty problemy to stalo x-)
Teda já koukám, co vše některé musíte zkousnout. Zanett ty to teda taky nemáš jednoduché :-N . My bydleli ve společné domácnosti s manželovou tetou, kuchyně a koupelna společné, ostatní každý svoje( teta svůj obývák a ložnici, my obývák, ložnici, pracovnu). Nevím, jak je to možné, ale vše klapalo naprosto bez problémů. Ze začátku sice měla teta tendenci chodit k nám bez klepání a jen tak, ale pak, aniž bychom si to nějak vyříkali, začala naše soukromí respektovat ;-) . Dokonce jsem si i zvykla, že doma pořád někdo je a mám si s kým pokecat, navíc domácí práce byly tím pádem napůl atd. Jenže musím uznat, že teta byla fakt milionový a moc hodný člověk a v jakékoliv rekonstrukci nás podporovala, nebo ji sama nabídla atd. x-) Na to, že ten dům byl její, se chovala fakt skvěle...Bohužel nedávno zemřela... |-| ;-( . Pokud tedy společné bydlení, tak s někým jako byla ona, to bylo bez problémů a navíc díky ní teď máme to, co máme ;-) .
consti, to jste meli stesti ;-) Ja asi budu znit jako furie, ale doufam, ze decka MP odejdou z domu co nejdriv (tedy kolem toho 18 roku) :-x Oni jsou zvykli nic nedelat, absolutne nepomahat v domacnosti, neuklizi si pokoje, nezabali si ani kufr, kdyz jedou na dovolenou, neuklizi po sobe nadobi ani do blbe mycky, uz vubec nemluvim o tom, ze by si vyzehlilily nebo vyluxovaly u sebe v pokoji (a to je holce 14, takze by to klidne mohla zvladat) - MP rika, ze jim neche kazit detstvi pracema, a ze on taky doma nic nedelal a ze se to vsechno naucil, az kdyz sel na VS a bydlel na private. Jenom matka MP byla vzdycky zenou v domacnosti, takze to byla jeji 'prace' starat se o domacnost a jeji cleny, ale my s MP chodime do prace, ja jeste do skoly dalkove, takze nemame cas ani silu se jeste starat kompletne o decka, ktere nejsou nemohouci a doufam, ze by jim to bylo blbe, abychom se o ne staraly, i kdyz budou starsi. Ale spis asi ne ]-( , protoze decka proste nejsou zvykly neco delat, resp. vubec nic. TEd s tim nic nenadelam, pac ony nemuzou jit bydlet nikam jinam, ale az dospeji, tak uz to bude jina...ja myslim, ze to u nas bude jeste zajimavy a rozhodne jsem pripravena nastolit prisna pravidla, ktera je odsud snad 'vyzenou' (tzn. zadne kamarady - rozhodne ne kamosky mlade, protoze to jsou holky na zabiti, kdyz budou mit pozdeji partnery, tak je tu nechci pres noc, absolutne nehodlam tolerovat zadne party a vecirky a rozhodne bych cekala, ze si po sobe budou uklizet a prispivat na chod domacnosti. Pokud ne, muzou jit - a taky doufam, ze pujdou :-N Jeste to ale bude boj s MP, protoze ten tyhle prisny pravidla urcite neodsouhlasi....ale to by mi ty decka pak zustaly na krku celej zivot ]-( :-p ...protoze proc by odchazely, kdyz by jim bylo doma tak dobre, ze :-p
Zanett, jak píšeš, tak hlavní bude o tom přesvědčit přítele. Ale já si myslím, že až budou jeho potomci dospělí, tak mu to snad taky dojde, ne? Jinak s nimi budeš mít peklo, pokud ta holčena byla tak zákeřná už v 11 :-o !
Consti, no ja osobne jsem obrovsky realista a jelikoz vim, ze nema cenu si nic nalhavat, tak pocitam i s tou variantou, on s tim nebude souhlasit a klidne jim tady bude zarizovat domaci servis a delat hotel (i pres muj nesouhlas). Kdyby to tak dopadlo, jsem rozhodnuta mu dat nuz na krk, ze jako bud ja, nebo dospele deti a vim, ze on se muze rozhodnout pro ne. V tom pripade bych od nej odesla. Nerikam,ze bych to delala rada a snadno, a nerikam,ze bychom se hned museli rozchazet, ale nehodlala bych bydlet ve spolecne domacnosti s jeho dospelyma detma, ktery by nic nedelaly, jen by si valely sunky a MP by chodil do prace (ted dela cca 60 hod tydne) a jeste jim milostive posluhoval. Slo by mi o princip. Urcite by to bylo tezky, ale ja se radikalnich reseni nebojim, takze bych to udelala - castecne se na to uz pripravuju, napr. jsme nedavno prisli na tema svatba (jo, uz zase), ale tentokrat musim priznat, ze se do svatby moc nehrnu prave proto, ze za 4 roky (to bude holce 18) by to mohlo dopadnout tak, ze bych kvuli (pripadnym) neshodam odesla a to je pak lepsi nemuset se rozvadet, ze....Aby to nevypadalo tak, ze ho nemam dostatecne rada, to mam, ale jsem poucena tim, cim jsem si prosla za ty posledni tri roky a nejsem proste tak blba, abych si nechala delat na hlavu celej zivot...a kdyz bude nutne radikalni reseni, tak to udelam (pak bych ale doufala, ze by se mu rozsvitilo a chtel by me zpatky, a kdyz ne, tak holt ne. Po tom, co mi holka driv delala, uz jsem tak poucena, ze uz nenecham nikoho, aby se mnou oral a vlacel... :-p )
Ahojky holky, jak se vede???? Doufám, že všem moc prima a všechno vychází.. a když ne na 100%,tak aspoň na 50%. Tak já už jsem na půl cesty jinde... nejhorší je se rozhodnout... zbytek je jen o lítání a dalších nutných zlech. Ale někdy je lepší se od všeho oprostit, aby jsme viděli. Tak hodně krásných a teplých dní... s dobrou náladou. Pá.
no my zkusili bydlet s mou matkou (žije sama va baráku) a asi půjdeme :-) ale je to dáno její povahou, že dělá scény kvůli ničemu ,vždy si něco najde a mluvila by nám do života, do přestavby apod. nechci se bát až ji potkám na schodech co zase bude, i když do bytu nám nelezla..ona na přítele si nedovolí nic, ale já to odnáším a jsem ta nejhorší, vše moje chyba, nezavděčím se a nic nedělám správně. a kam jdeš, kdy přijdeš, kde jsi byla, běžně..nejlíp aby se jí předem hlásilo kam jsem šla. máme samostatný byt v rodinném domě, je 3+1, svou koupelnu, kuchyň, na půdě by mohly být další cimry, vchod do domu společný, i když byt dveřmi klasicky oddělen, zahrada společná, bydlíme za energie a vypomůžeme...ale asi půjdeme jinam.
ale je to o člověku, tchýně je super, nikdy se mezi nás nepletla, nic nekomentovala atd.s tou by to myslím šlo
zerog, to znám bydlíme takhe ve 4+1 v paneláku, je to vo nervy, mám doma přesně to, co popisuješ, ček nás dlouhá cesta, ale snad za pár let budeme ve SVÉM a hlavně SAMI...
ted jsem mimochodem četla čllánek , kde psali, že ženy, které žijí s rodiči a svou rodinou pod jednou strechou jsou náchylnější ke kardiovaskulárním onemocněním a infarktu, pže role dcery,matky a manželky je mooooooc vyčerpvající....na sobě to pozoruju denně 8-) .....
janickabez: věřím tomu! jsou to nervy protože nevíš z čeho zase bude problém. když už nic, aspoň utrousí jedovatou poznámku.
a to jsem se tak hádala s přítelem že to bude ok (to kvůli bydlení, které se mi líbilo a nic nás nestálo). ale teď fakt hodně zvažujeme.
zerog, muj muž je naštěstí spachovací, jinak už bychom asi byli dávno rozvedený :-) , je fakt zatej...te jsme koupili pozemek tak snad do roka a půl budeme pryč
janickabez: Tak to jste dobří, že jste si do takových bytových podmínek pořídili dítě! Na to já bych povahu neměla. Tak držim palce, abyste co nejdřív měli svoje bydlení ;-)
proč si myslíte že když bydlíte s rodiči, tak by jste neměli plátit jakýsi symbolický nájem. Já bych s rodiči ani s vlatními nebydlela, raději pro zachování dobrých vztahů budu platit za pronájem a budu v pohodě. Já osobně bych svým dětem nedovolila bydlet s námi..tak doufám že až je budu mít a dostanu se do podobné situace, že budu mít stále tento názor.
alisek - presne tak, funguje to i opacne. V roli ditete bydliciho s rodici, se clovek neciti dobre, ale i kdyz ma sve deti a ty pak necha dospele bydlet ve spolecne domacnosti, tak to taky nedela dobrotu proste proto, ze od urciteho veku uz ma kazdy jakousi predstavu o sve zivote a cim vic dospelych lidi zije pohromade, tim vetsi je sance, ze vzniknou problemy...malemu diteti naridite, kdy ma jist, kdy ma jit spat, kdy se koupat atd a je tak vetsinou 'jeden kohout na smetisti', ale s dospelymi jedinci uz je to jine. Kazdy ma jinou predstavu o bydleni a neciti se pochopen, kdyz mu ti ostatni vnucuji svoje predstavy....proste pokud nekdo neni extra submisivni, poddajny a tolerantni, tak mu souziti s rodici/dospelymi detmi zacne driv nebo pozdeji vadit tak jako tak....nekomu driv, nekomu pozdeji, ale nikdo mi nenamluvi, ze takove souziti muze fungovat dlouhodobe. Proste nemuze.
no já řeším problém spíše psychologický, vyrostla jsem s mojí matkou sama, dělala jsem jí zábavu celý život, je to samo jak píšete, každá máme ted jiné názory na vedení domácnosti, ale moje matka je sama a sama žít nechce, jenže dohromady nás to obtěžuje všechny, jenže prostě není tak jednoduché po 30 letech staršímu člověku říct, tak já jdu a ty si dělej co chceš, to je jako by Vás opustil partner .... prostě je to nepříjemné a já mám z toho mindrák a depresy....nesu za ni zodpovědnost jako ona nesla za mě když jsem byla malá, a protože je to moje matka, tak ať je to jak je to , tak se o ni musím postarat....
O finance jde až v poslední řadě celý nájem hradíme my, takže ve své podstatě matka bydlí u nás.....
tak já si na společné bydlení s rodiči nemůžu stěžovat. Zrekonstruovali jsme si v domečku 5+1 s vlastním vchodem. Rodiče mají v přízemí 2+1. Naši nám absolutně do ničeho nekecají. Domlouváme se pomocí domácího telefonu a mamka k nám přijde jedině , když ji to sama navrhnu. Snaží se nám fin. pomáhat při rekonstrukci, páč ještě některé věci nejsou dokončeny.
Tak já si myslím, že s takovou ekonomickou situácí jaká je tady v tom státě nám brzo nic jiného nezbyde, než vážně zůstat s rodiči a nějak si tam přistavět. Je to šílený, mám v okolí víc případů co by chtěli a nemůžou si dovolit takovou hypotéku za kterou se v dnešní době prodávají byty nebo domky a my jsme jedním z nich :-( Ještě jsem se chtěla zeptat, pokud bydlíte s rodiči, oni dole a vy nahoře - kolik asi máte schodů do vašeho patra??? díky za odpovědi ;-)
Sadynko, tak my máme jedno vnitřní schodiště, které vede k našim do přízemí - 14 schodů. Naši mají z jejich strany dveře z kulatou klikou, takže se k nám z přízemí sami nedostanou. Venkovní schodiště - má asi 20 schodů, ted se mi to nechce počítat a to právě vede k našemu hlavnímu vchodu. Až budu mít chvilku, tak dám fotky. Jak jsem psala, já jsem z bydlením velmi spokojená, ale kdybych předem věděla ,co taková rekonstrukce obnáší a kolik nás to bude stát, tak se na to vyprdnem a vedle našich si postavím malý domeček. Ono, když se spravuje starý barák, který má dobré základy a nebyl nějak zfušovaný, tak pak je to v pohodě a spravuje se jedna radost, ale ten náš byl hodně odfláknutý, byl stavěn na třikrát a na materiálu se hodně šetřilo, některé cihly jsou z bouraček, aspon tak vypadaly, tak taková rekonstrukce je pro vztek. Naši domek kupovali před 23 lety a kupovali ho hlavně kvůli tomu místu, páč pozemek je vážně skvělý s výhledem na Beskydy. Veškeré nedostatky se projevily hlavně při opravách.
Nikes: tvůj příspěvek mě fakt potěšil, takže dohromady tam máte 34 schodů??? to se mně zdá docela dost :-N jinak jsem vždycky snila o takovým tom krásným domečku s velkou koupelnou a moderní kuchyní do U, ale bohužel dnešní doba je taková, že budem rádi, když si budem moct udělat u manželových rodičů patro a nebo si přistavit do dvora, sice to bude malé, ale snad útulné |-|
sadacko, já nevím, jestli si mě správně pochopila. Jestli budu mít večer chvilku, tak tady dám nějaké fotky, pro představu. Já to myslela tak, že k nám do bytu v 1 patře se dostaneme buď, tím vnitřním schodištěm, tzn. že bychom museli jít zvenku přes hlavní vchod našich, byli bychom v jejich bytě a pak bychom si otevřeli dveře, které má z jejich strany kulatou kliku a šly bychom po vnitřním schodišti do našeho bytu. Tímto způsobem samozřejmě nechodíme, to schodiště jsme zachovali, jednak proto, abychom nemuseli složitě chodit do sklepa venkem, jednak , aby mamka nás nemusela navštěvovat venkem a hlavně, abychom se dostali do dalších našich dvou pokojů v přízemí. Do těch 2 pokojů v přízemí se dostaneme pouze z našeho bytu. Naši v přízemí se tam ze svého bytu nedostanou. Zkrátka máme takový jakoby dvojdomek. No a to venkovní schodiště- cca 20 schodů, jsme přistavěli , abychom se dostali k nám do bytu, aniž bychom museli chodit přes byt našich rodičů.
Ono by třeba stačilo to vnitřní schodiště a chodili bychom všichni do baráku jedním vchodem, ale jednak my chceme svoje soukromí, jednak naši určitě taky chtějí mít soukromí a co jsme se nastěhovali do našeho ještě né úplně hotového bytu v baráčku,tak si k nám často zveme návštěvy s malými dětmi, aby se malá pořád nenudila jenom s maminkou.Já jsem to napsala vše hodně složitě, večer tady zkusím dát pár fotek
Ahojte, musím říct že po cca roce bydlení s rodiči jsme se s partnerem rozhodli koupit byt, sice ne v Brně, jak jsme původně chtěli, ale v jiném městě. Nechtěli jsme se zavázat platit 10-15tis měsíčně za hypotéku, což je pro nás bez mimča taktak možné, ale nedovedu si to představit dalších 25let.
nikes: OK, tak teď už to chápu, takže prostě jen 20 schodů. Jinak první co jsem řekla na tohle bydlení: vchod zvlášť!!!!!!! ;-) jinak bych do toho ani nešla. naše soukromí je naše soukromí.
bopik:
a kde si chcete byt pořídit někde v okolí Brna? no není bydlení s rodiči jako bydlení s rodiči ;-) máte svůj vchod a svoje soukromí, svou kuchyň a koupelnu,.....?tohle si myslím je základ.
Přesně tak. bylo by nádherný mít svůj krásný domek, jenže co jsem se dívala na ty ceny, tak naše platy by na takovou hypotéku ani nedosáhly a i kdyby ano, tak splácet to do důchodu, nedokážu si představit dávat tolik let každý měsíc tolik tisíc pryč. Nejhorší je pro nás představa - já na mateřský, manžela propustí z práce,než sežene práci novou taky to trvá - obzvlášť v dnešní době v téhle krizi, než dostaně první výplatu v nový práci,....stačí nezaplatit 2 splátky, přijde exekutor a budem pod mostem? to teda ne!
sadacko , přesně tak, venkov. schodiště má cca 20 schodů. Pokud jsou mladí a rodiče rozumní, tak takové bydlení vážně není špatné. My jsme ze začátku (cca 1,5 ) bydleli s našimi v přízemí, měli jsme tam 2 místnosti, spol. kuchyn, koupelnu a naši měli taky 2 místnosti a společný vchod. Cca ten 1.5 jsme dělali rekonstrukci 1 patra a ještě pořád pokračujeme , ale už bydlíme ve svém. Takže, naši jsou vážně skvělí, ale vlastní vchod je k nezaplacení. Máma je prostě máma a pořád mě brala jako malou holku. Ona to nemyslela zle, ale znáte to, začíná Vám lézt na nervy, když se o Vás někdo až přehnaně stará. Navíc, mi začala rozmazlovat manžela, páč když např. dojedl oběd a odnes do dřezu talíř, že ho umyje, tak máma ho vždy zarazila, at to nechá, že ona to udělá. A tak to bylo se vším. Ona totiž byla a je vždy hodnější na manžela, páč říká, "když vynadám tobě, tak ty mi to odpustíš , ale u manžela bych si to nedovolila". Takže , ani návštěvy jsem k nám moc nezvala,zato ted k nám pořád někdo chodí. Ještě nám chybí dodělat zábradlí na ven. schodišti, dokončit koupelnu, udělat ven. fasádu, obložit kuchyn a pak nějakou udělat, ale to by mělo být v pohodě, páč manžel je stolař,takže ji udělá sám, vyvložkovat komín a pak dokoupit nějaká krb. kamna a ještě další práce.
Zkrátka,pokud si uděláte svůj vchod , tak rodiče , ani oni Vás, nemusí celé dny vůbec vidět. Chápu, že se mladí raději odstěhují, když si neudělají svůj vchod, mají třeba nějaké společné prostory, tak to pak třeba dojde k neshodám.Sadacko, vzhůru do toho. Já jsem vážně nenašla zatím žádná negativa :-)
Ahoj, co se týká otázky, zda bydlet s rodiči či sami, tak jsem jednoznačně pro to bydlet sami. Dříve bylo běžné stavět dvougenerační domy, kdy v jednom z pater bydleli rodiče jednoho z partnerů, ale ta doba se zdá být už pryč, protože dnešní generace si jednak nemohou dovolit stavět tak velké domy a taky většina z nich (alespoň v mém okolí) chce bydlet sama. Jak už tu i bylo napsáno, i kdyby rodiče obou partnerů byli ti nejlepší na světě, tak přeci jen je to rozdíl jedné generace a to se dříve nebo později projeví. Nehledě na to, že bych taky nepotřebovala posluchače, pokud dojde např. k výměně názorů. Chápu, že v téhle době bude čím dál obtížnější postavit se na vlastní nohy a začít z ničeho, ale pokud to jen trochu jde, tak v zájmu zachování dobrých vztahů žít bez rodičů. Každý vstupuje do života s partnerem s určitými představami a ty se často neshodují s představami a zvyky rodičů. Toť můj názor.
sedačka - no my bydlíme s našima v bytě 3+1, takže samostatné cokoli je nereálné :-( V pátek se jedeme dívat na jeden byt, město zatím neprozradím, abych to nezakřila. Přítel se tam už byl dívat a moc se mu líbil. Je to 3+1, zatím družstevní, anuita 30tis. Hypotéku bychom vzali jen 500tis, takže splátka 3.500Kč měsíčně by neměla být snad likvidační.
Jinak přesně jak říkáš, upíšeš se ted když máš 2 platy, pak přijde mimčo a už to bude horší, přijít o práci by pak bylo katastrofální. Proto si bereme jen tolik kolik zvládnem zaplatit, když třeba někdy vyhrajem či něco podobného přestěhovat se do domku 5+1 v centru Brna s výhledem na Špilberk, zahradou a obrovskou terasou můžeme kdykoli :-D
No já se teď v sobotu vdala a následně nastěhovala k příteli...Tedy kdyby jenom k němu, ale i k jeho bratrovi (ten je v klidu, věčně není doma) a k tchýni. Jedná se o dvougenerační dům,klasická komuistická krychle,v každém patře samostatná 3+1. Kdybychom měli pro sebe patro, tak si pískáme, ale..v hodním patře máme ložnici a koupelnu (sdílíme s bratrem), dole máme pracovnu a kuchyň (sdílíme s tchýní), vchod společný pro všechny...Jak to bude fungvat, to nevím, ale pravdou je, že jsme všichni dost skeptičtí, takže nás případný neúspěch neodradí. :-)