Možná se někdo zasměje, ale poslední dobou mě po nocích straší představa, že v noci vstanu, půjdu se do kuchyně napít a někdo bude stát za oknem... Celý život žiju v paneláku, 4. patro a výše, tyhle představy mě fakt nemusely děsit :-). Znáte ty horory, jak oběť cítí pohled v zátylku, stočí rychle hlavu a zahlídne jen mizící stín... :-D
Když jsme s rodinou na chatě, v žádném případě bych nezůstala přes noc sama s dítětem, přestože jsou kolem sousedi. Teď budeme žít bez bezprostředních sousedů, jednu část pozemku lemuje les... hele, na férovku začínám mít strach. Jak jste se s tím vyrovnali vy?
Tak já zrovna řeším opačný problém. Celý život bydlím na statku na malé vesnici (cca300 obyvatel) a nikdy jsem se tu nebála. Když jsem chodila na gympl. Tak jsem v zimě chodila na autobus 1.5km přes vesnici skoro ve tmě (poulíční osvětlení u nás nikdy moc nefungovalo) a nikdy mě nenapadlo se něčeho bát.
A teď se stěhujeme do města a já z toho mám hrůzu. Už když jsem přespávala u babičky v paneláku, tak jsem vždycky šla v noci domů z brigády s klíčema v ruce (jsem si naivně myslela, že případnému útočníkovi duchapřítomně vypíchnu oko nebo tak nějak :D ).
Při otevírání dveří u paneláku jsem se asi tisíckrát podívala kolem sebe, jestli za mnou vážně nikdo nestojí.
No a dolů do suterénu k výtahu jsem se nikdy neodvážila. Radši jsem si vyběhla schody do šestého patra :)
Já teda všechny chápu. S našima jsem žila ve velkém domě a taky jsem se tam bála, pokud jsem tam byla přes noc sama. A největší lahůdka byla, když náš vlčák začal z ničeho nic štěkat na schody do sklepa. To jsem myslela, že se zblázním (nikdo tam samozřejmě nebyl). Takže někdy je ten pes spíš na škodu :-N . Teď bydlíme ve velkém domě a ze začátku jsem se tu taky bála...pak nás vykradli (nad ránem, léto, takže světlo, my spali doma a to podotýkám, že nebydlíme na samotě, ale v klasické ulici téměř v centru města :-p :-N ). Nám se naštěstí nic nestalo, jen jsme přišli o pár věcí...Od té doby jsme ještě opatrnější a bez alarmu bych už nebydlela nikde :-N . Takže vás všechny chápu a radím investovat do alarmu, bezpečnostních zámků, fólii a já nevím čeho ještě :-N =-) .
Nazdárek, děvčata :-)
také jsem vyrůstala v paneláku a teď bydlím už třetím rokem s manželem v rodinném domku...nemáme žádný alarm, žádnou folii na prosklených dveřích do obýváku a dokonce vchodové dveře se dají silným škubnutím otevřít, ikdyž jsou zamčené :-D (naštěstí je snad už brzy opravíme)
ze začátku jsem se bála neuvěřitelně, když manžel jezdil z práce v noci...nikdy jsem se neodvážila jít sama do prvního patra, kde máme ložnici...radši jsem usnula v obýváku na nepohodlném gauči a nikdy jsem se nešla sprchovat když jsem byla sama doma, ani přes den...
ale dneska už jsem hodně pokročila :-p přes den se sprchuju v pohodě, když už je tma, tak pustím na místečko do obýváku pejska a zvládnu dát sprchu taky...a klidně usnu i v ložnici, ikdyž musím mít rozsvícené malé světýlko :-D
takže myslím, že všechno chce čas ;-)
@maskacka Já jsem na tom stejně, celý život jsem bydlela v paneláku ve 3.p., teď vlastně taky bydlím stále v podnájmu v paneláku ve 2.p. Za rok a půl budeme mít dostavěný domeček a už teď se děsím a přemýšlím o tom, jak to tam budu zvládat. Hlavně budeme mít celý dům podsklepený a to mě děsí asi ze všeho nejvíc, bojím se sklepů :-( . Manžel dělá 2 týdny v měsíci noční a už teď se hrozně bojím, jak to vyřeším. Jsem hrozná poserka, pač jsme zvyklá na panelák a tohle bude asi hodně změna. Taky máme docela blbě umístěný domeček, že se tam v pohodě někdo může vkráds, asi si pořídám do postele pitbula nebo fakt nevím :-( :-( .
Ahoj, tak mam ten samy problem, driv jsem bydlela cely zivot v panelaku s rodici a ted jsme si postavili rodinny domek na takove samote u lesa. Manzel bouzel pracuje na turnusy v zahranici. Takze byt sama doma, je pro me hrozne. Pres den to i jde, ale ty noci. Porad vsechno posloucham, kde se co sustne, nemuzu vklidu spat budim se, no proste hruza . Mame alarm, ale uvazuji , ze ho napojime na nejakou bezpecnostni agenturu, snad budu mit vetsi klid v dusi. :-p Jestli mate nejake tipy nebo rady , jak s tim bojovat budu vdecna, za kazdou odpoved.
ahoj, tak tohle téma jsem právě chtěla založit, koukám, že nejsem sama :-)
My s přítelem oba bydlíme od narození v panelákách, teď spolu v bytě v 2.patře, a rozhodli jsme se stavět.....a já už se teď děsím, jak se budu bát, že za oknem někdo stojí a kouká dovnitř....nebo když budu spát nahoře a kolem mě tak obrovský prostor a podemnou další patro a když budu mít žízeň, budu muset přes celý dům po schodech dolů se napít...no šílený, i když na samotě nebudem, ale i tak....
no, vážně jsem ráda, že nejsem sama...jo a psa mít nebudem, já se psů taky bojím :-D existují teda nějaké folie na okna? A co předokenní rolety? Projektant nás zrazuje, že je to moc drahé jen kvůli zabezpečení, že je lepší alarm..a taky to pořád stahovat a vytahovat...
Tak já jsem do 23 let žila v baráku a když jsem zůstala doma sama přes noc, tak jsem se bála :-D Zamkla jsem se, zatáhla všechny žaluzie a byla jsem hlavně v patře :-D Teď bydlím v paneláku 3.patro ze 4 a v bytě se sama nebojím, naštěstí všichni poctivě zamykají, takže celkově se tu cítím docela bezpečně..Ale teta třeba bydlím v 8mi patrovym paneláku, kde se promenáduje spousta lidí a tam bych se asi večer/ v noci bála sama nastoupit do výtahu (co kdyby tam někdo čekal a chtěl mě přepadnout žejo)..Nejsem holt moc statečná :-N A bujná fantazie udělá opravdu hodně :-D
Ahoj,já mám opačný problém. S našima jsem bydlela v baráku na takové samotě,tam jsem se nebála. Před čtyřmi lety jsem si koupila s přítelem byt a když jsem tu sama,tak se v noci bojím. Vadí mi,jak je tu všechno slyšet. Když jdu spát,tak se budím,protože slyším od sousedů,že jim tam hraje televize. Přítel si ze mě dělá srandu,že jsem blázen,ale já jsem se v baráku cítila lépe. Byl tam prostě klid,když jsem tam byla sama. Myslela jsem si,že to časem přejde,ale pořád jsem si nezvykla,tak budeme muset asi začít stavět :-D
Tak to je téma přesně pro mě. Jako malá jsem seděla doma v paneláku v předsíni a koukala na vchodový dveře, dokud někdo nepřišel domů. Doteď se v paneláku zamykám. Teď plánujeme dům a přítel se mi směje, co budu jako dělat, když všude kolem budou okna a zloději nebudou mít na práci nic jinýho, než chodit zrovna do našeho domu. Holt budu zamykat ložnici a on se nesmí hnout na minutu z postele ;-) Není z toho nadšenej
My máme bezpečnostní zařízení, tak jsem v klidu. Ale bez něj bych to nedala. Jo a ještě mám u postele pepřák. :-)
Při bydlení v bytovce jsem se cítila špatně. Bála jsem se večer na společné chodbě.
Tak já bydlela přes 50 let v paneláku v bytě v 2.p.,že bych šla večer do sklepa, atd. nepřipadalo v úvahu, bála jsem se.Nyní 3 roky bydlíme na vesnici v přízemním domě, zahrada není zatím oplocena a představte si, že se nebojím.Tedy až na výjimku,pod oknem koupelny mě před rokem v létě pozdně v noci někdo funěl, zloděj to nebyl, byl to ježek.
Po roce a půl jsem v pohodě, i když vnímám občas nové zvuky. Jediné kdy mi bylo ouvej, když jsem tu týden neměla muže a byla tu s dětmi sama. ale mám rolety takže jsem všechny zatáhla abych měla klid a pohodu.
Já jsem to měla opačně. Kvůli práci jsem měla v týdnu pronajatý byt v Praze a tam jsem se bála. Hlavně v tom druhém, kde jsem měla pofiderní dveře a čelo postele u zdi, za kterými byla společná chodba (schody). Nebylo to nic příjemného. Ono při každém přestěhování trvá, než si člověk zvykne na různé zvuky. Se psem a kočkou doma se cítím bezpečněji :-) Vím, že když uslyší něco podezřelého, tak mi dají vědět.
Ahoj, já také přispěju. Přestěhovali jsme se před 14ti dny do novostavby kousek od centra města, ale v odlehlejší části, celý život jsme s mužem vyrůstali v paneláku, vše u zadku, škola, školka, obchody, 13 let ve společné domáctnosti, 2 děti. Hrozně jsem se těšila, až půjdeme do domečku, zahrada, klid.. nakupovala věci dopředu, udělali jsme si to tu krásné...3tí noc co jsme se nastěhovali jsme ve 22 večer slyšeli řvát alarm z domu,který je od nás ob 2 zahrady...během 3 minut sekuryťáci, policajci, bylo to strašně nepříjemné, neměli jsme ještě vyřešená okna, jen zadělané, aby sem večer nebylo vidět...od té doby se tu bojím. Mám kousek zastávku MHD, je to tu vcelku obydlené, ale pořád si nějak nemohu zvyknout. Snad je to normální. Centrální zabezpečení ještě nemáme, ale už se na tom pracuje, tak snad pak budu klidnější. Stejně má člověk strach nejvíc o ty děti... :-|
ja jsem srab i v byte, takze barak bude mit kazdopadne alarm a kamerovy system... plus hlasice koure a plynu... jsem proste zbabelec a idealne mit vse zarizene... jinak bych do baraku nesla....
Z paneláku do bytu a z bytu do domku na polosamotě. Bála bych se, ale máme dva psy, staforda a rotvajlera, to je ten NEJ bezpečnostní systém :-) s nimi se fakt nebojím :-)
Ježiši holky, ani nevíte, jak jsem vaše příspěvky hlatala :D jsem taky posera a to od tý doby, co nás za dne v bývalém bytě vykradli. Bojím se jako blázen, bydlíme v přízemí a když něco zarachtá, jsem vyděšená a budám manžela :D V současné době bydlíme v jiném bytě a uvažujeme velmi vážně, že budeme stavět. Pozemek máme a ten je docela zastrčený, takže tam od ulice nebude vidět světlo. A jelikož ráda čtu krimi knížky, asi s tím přestanu :D Protože přesně jak píšete, četla jsem od Larse Keplera Stalkera a tam to přesně je - veliká okna v přízemí :D