Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volné diskuse

Bydlet s rodiči či sami? Zajímají mě vaše zkušenosti

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
Ahojky, myslím, že asi zbytečná otázka, že. Přesto by mě zajímali vaše zkušenosti a popřípadě rady. S manželem teď stojíme před rozhodnutím - přestavět dům u jeho rodičů a mít tak horní patro, které by bylo oddělené, i svůj vchod by jsme měli. Nebo stavět úplně od piky někde jinde tzn. zadlužit se na spoustu let a utrhávat si od pusy. Nebo vyměnit byt za větší (tato varianta nepřipadá ale v úvahu, manžel by v paneláku nechtěl dlouhodobě žít :-| ). Nejlacinější řešení by bylo u rodičů, bohatě by nám stačilo to, co máme na spoření, ale každý mě od toho zrazuje. Nebyl nikdo, kdo by mě tuto variantu schálil. Je to opravdu tak strašné?????? Dík za názory.
Odpovědět
1
…
5
6
7
…
10
Ahojda, tak já bych s rodičema nebyldela ani za nic i kdybych se měla těsnat v 1+1(což nemusím) tak bych raději byla tam - i když dobře vycházíme s oběma rodiči tak po společném bydlení by už to nebylo ok. jsem tip člověka co si chce dělat všechno po svým a neohlížet se ve vlastním domě jeslti to nevadí rodičům nebo jeslti to nechtějí dělat jinak. Prostě vím, že by to neklapalo.
Odpovědět
S rodiči nééé,a s rodiči manžela už vůbec! Mluvím z vlastní zkušenosti.S bývalým manželem jsme měli taky byt v baráku jeho rodičů.Bylo to jen na pár let,ale stačilo :-o .Věděli o každém pohybu,hlasité výměny názorů měly vždy posluchače....Rodiče měli klíče od bytu-kdyby se něco stalo.A to je děsné:Vynášeli odpadky,větrali v pokojích,půjčovali si nádobí,suroviny,z popelnic vytahovali věci,kterých je "ještě škoda",vždy věděli,že mi někdo přijel na návštěvu,jaké to bylo přesně auto,věděli,že někam jedu,co jsem měla na sobě,kdy jsem se vrátila.... Vůbec mi nevadí,když za mnou někdo přijde a poprosí mě,že mu něco došlo,jestli mám nebo tak.To bych třeba sůl půjčila i sousedce,kterou ještě dobře neznám,ale ten odporný pocit,kdy víte,že vám někdo prolízá soukromí! ]-(
Odpovědět
Ahoj, sháníme bydlení už docela dlouho. Samozřejmě, že můžeme bydlet u rodičů přítele nebo stavět. Nemám s nimi žádné konflikty, mám je ráda, ale raději se zadlužím na celý život. I když u nich bychom mohli bydlet téměř zadarmo. Peníze budou, my nebudeme... Člověk se snaží osamostatnit a tohle by bylo z bláta do louže!!!
Odpovědět
marpr: tvůj názor si zkopíruju a dám ho přečíst příteli.. mu nějak nedochází, že bysme mohli bydlet sami.. v přízemí domu bude občas bydlet jeho matka a já jsem toho názoru, že ona bude dole a my nahoře. Ano, budeme (asi) vlastnit celý dům, budeme bydlet v celém domě, ale snad budu respektovat nečí soukromí a to čekám i od druhé strany!!A ten pocit, že mě někdo bude prolézat domácnost, když budu třeba v práci... ]-( Ale příteli se to nezdá..že prý když jim nepůjde třeba televize, tak se budou chodit dívat k nám, když jim třeba nepůjde trouba, tak budou vařit u nás.. No, kde sme!!!!Když oddělené bydlení, tak každý svoje.. :-x
Odpovědět
Profilova fotka
Nevím, tedy jaké máš vztahy s jeho rodiči. Já jsem si také zkusila žít s tchyní a tchánem, skoro 5 let. Bydleli jsme v patře v RD a tchánovci pod náma. Společný vchod i koupelna. 1 rok se to dalo zvládnout, ale postupně se tchýně začala rozjíždět. Samozřejmě u baráku zahrada, takže jsme museli pomáhat pod jejím dozorem. Hodně často měla nějaké otázky a úkoly, takže jsme museli jít za ní dolů. Samozřejmě, když jsme měli něco na práci nebo jsme jen odpočívali. Po svatbě se od nás odstěhovali do jiného RD a my už téměř rok domeček rekonstruujeme, ale jsme aspoň svými pány a vše si uděláme podle svého uvážení. U vás bude skvělé, že budete téměř oddělení a budete mít každý svoje. Asi bych do toho šla. Jen bych dala nějaká pravidla a hlavně bych neustupovala. Je pravda, jít do svého a kupovat třeba nový byt nebo baráček, tak je to zadlužení na celý život.
Odpovědět
Čtyři roky bydlím s tchýní a sourozenci mého přítele, i když máme svůj byt 3+1 a svůj vchod do našeho bytu se dostanou. Takže ,,nečekané" návštěvy jsou co hodinu, neustále poslouchám rady co se a jak dělá (i když je tchýně fajn, za tohle bych ji zabila), poslouchám jejich hádky, ví o každé návštěvě co k nám přijde a mám pocit že i stopují jak dlouho u nás je, na zahradě se musím ptát jestli můžu nasadit stromek o 10 cm vlevo nebo v pravo, neustále poslouchám jak pořád myju okna /kde na to beru jako čas/ a jak pořád peru....JO a s vlastním soukromím nepočítejte :-D Takže s rodiči (ať už vlastními nebo od přítele) UŽ NIKDY!!!!! takže jsme se rozhodli, že si postavíme dům....snad to do té doby přežiju...
Odpovědět
Profilova fotka
ahoj holky, každý má svoji zkušenost s bydlením s rodiči. Já už si zažila taky tu svoji, zrovna to řeším. Takže se asi potřebuji vypovídat a vidím,že nejsem sama , kdo má nějaké problémy tohoto směru. My jsme s přítelem bydleli spolu 10 let v bytě. Bylo to supr , hlavně kvůli tomu soukromí a pohodě, kdy člověk za sebou zavře dveře a má svůj klid. Občas jsme řešily normální partnerské problémy,ale bylo to naše. Peněz taky někdy nebylo,ale bylo to fajn. Když pak po 9 letech přišla malá na svět,tak jsme přemýšleli, jak to uděláme s bydlením. Partner navrhnul bydlení s rodiči.. jeho. Měla jsem s nimi hodně špatné období na začátku našeho vztahu,ale říkala jsem si, že už je to dobré. No ono návštěvy na dvě hodiny nemůžou mluvit za své. A tak jsme se přestěhovali, já znovu těhule. Vše leželo jen na mě, byla jsem nejhorší, to je jasný. Děti nevychovaní parchanti, podle tchýně. Nějak to na mě padalo a teď po roce hrůzy pro mě se budu stěhovat s dětma do bytu. Partner si z mých šílených nálad dělal jen tak špatnou náladu, pro něj bylo vše v pořádku. Měla jsem to prý jen pouštět uchem.. tak to nevím, jak se to dělá. Když jsem naznačila, že uvažuji o stěhování,tak bylo zle.. tak po dvou měsících to tak nějak asi vzal na vědomí a je pravda, že mi dal za pravdu a snad i chápe, že totálně vynervovaná maminka nemůže být dobrou maminkou. Je to složité, protože mít dvě děti a nikdo na hlídání.. a ještě pořád nepořádek po rekonstrukci a nikdo nic .... tak už je toho na mě moc.. a samo tchýně, která je nejchytřejší , protože její děti to a ono. Tak doufám, že sem tak za dva měsíce holky písnu, už z klidu vlastního domova. Hodně síly... někdy není jednoduché udělat rozhodnutí odstěhovat se.. a hlavně když jsou tady děti.
Odpovědět
silvanci, znamena to, ze se stehujes s detmi sama? =-)
Odpovědět
Profilova fotka
Zanett, je to tak, stěhuji se s dětmi sama.. a do svého.. klid už je opravdu potřeba. Jinak to nejde. Při představě, že bych tady měla snad jen jeden měsíc navíc, tak je mi hrozně. Jen ta představa , že už to nebude dlouho trvat, mě trochu uklidňuje. Nebude to lehký, mám z toho docela velký strach,ale to všechno nevydá za tu pohodu, když je člověk vlastním pánem. Ono každý takový rozumný nápad tchýně.. jako kdych dětem nekupovala tolik jídla, tak ušetřím... proč dělám to a ono .. a stálé připomínky s tím, že od té doby co jsme tady,tak se má nejhůř v životě.. jako tchýně.. nemám asi na to, abych to poslouchala s ledovým klidem. Nejhorší je, že je vidět, jak si myslí, že jsem neschopná a dává mi to najevo. A jak se máš ty?
Odpovědět
Silvanci: A co manžel????
Odpovědět
Profilova fotka
bez manžela.. jen já a děti. Zatím to jinak nejde a já už se cítím na pokraji sil... těch psychických..
Odpovědět
Takže vám ještě navíc tchýně zničila vztah.................. ]-( ]-( ]-( To je mi líto. No, snad to pomůže těm, co váhají, zda hypo, nebo tchýni...........
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
jednoznačně bydlet sami !! Já bohužel to štěstí nemám a v našem domě, který jsme si pořídili, s námi nyní bydlí i můj otec. Zpočátku se to zdálo dobré, ale už mi začíná lézt na nervy, ale nejhorší je, že z toho není úniku, což mě na tom deptá asi ze všeho nejvíce, nemá kam jinam jít, resp. má přítelkyni, která má 1+1 a tam se dle jejich názoru dva lidi nevejdou. Takže bydlíme 3 v malém domě 2+1. :-p :-|
Odpovědět
Profilova fotka
raadulka: tak to chápu, musí to být šílený. Já jsem nejdříve myslela,že je to taky konec, protože pak má člověk pocit, že je v doživotní pasti. A je to hrozný pocit beznaděje, protože si člověk chce dělat věci po svém a prostě jen spokojeně žít. Nic víc. A najednou zjistí,že i když se snaží sebevíc, nejde to.. a jestliže jsou děti a člověk je s nimi 24 hodin denně,tak se to nejvíc projeví na nich. Je to smutný,taky to nevypadalo tak zle,jak je to teď a nic si nenamlouvám, bylo by to určitě ještě horší. Taky už vím, že bych do bydlení nešla ani s rodinou svoji natož jinou. Ještě že mám teď kam jít.. snad se Tvůj táta k něčemu odhodlá a najdou si třeba s přítelkyní byt.. nebo mu zkus navrhnout, jestli by nešli do většího než 1+1.. jako že by ses koukla, jestli někdo nepronajímá. Ono se těžko pak říká někomu blízkému, že ho nechceš doma. vím, že ho určitě máš moc ráda a proto je to o to horší. Jenže pak takové soužití je víc ke škodě než k užitku. Dej vědět, jestli se to pohlo někam dál. azafata: No vztah byl hrůza, šílenost a prostě utopie.... jakmile jsem byla už na konci sil a říkala jsem , že si budu shánět bydlení, a že jdu,že to nemá cenu, tak se to kupodivu zlepšilo,ale neustoupím, zásadní problém je v bydlení s tchýní... ale vztah nějaký máme.. už díky dětem a snad to bude zase dobrý... a říkám si, že i kdyby ne, tak to je život. Jak jsem byla na dně a ani partner moc nepomohl a bylo mu to fuk, i když jsem brečela, tak jsem tak nějak získala pocit, že je to asi fuk , i kdybych umřela. Ale vím, že kvůli dětem že mě nemůže být troska. Tak možná to teď všechno pochopil a uvidíme, co bude dál i po tého ztránce. Já už nic neřeším, dlouhosáhle neplánuju, což většinou stejně nevyjde.. chci mít klid , soukromí , pohodu.. zdravé děti a co bude navíc je pro mě nadstandart. A toho všeho si cením nadevše. Víc než dřív.
Odpovědět
Profilova fotka
silvanci: neodhodlám se, říci tátovi, aby odešel..to prostě neumím, musí na to přijít sám...navíc mne na tom štve to, že jsme nuceni si vzít další úvěr na to, aby jsme předělali půdu a měli další dvě místnosti navíc a měsíční náklady na bydlení se nám rázem podstatně vyhoupnou a táta si žije za hubičku a není zrovna ochotný přispět trošku víc...je to těžké a asi nejvíc se naštvu, až se zadlužíme až za uši, všechno tam předěláme a táta se stejně odstěhuje - o čemž jsem přesvědčena, že to prostě jednou udělá, ačkoliv to nyní vehementně popírá, úplně stejné to bylo v předchozích dvou případech zatím nemáme s manželem děti a samozřejmě bych je rádi měli, ale abych řekla pravdu, představa, že budu 3 roky doma s děckem a za zadkem budu mít tátu mě od toho odrazuje :-(
Odpovědět
Profilova fotka
raadulka: Táta to asi bere jako samozřejmost, že přispívá jen tak aby se neřeklo. Je to dnes s penězma a bydlením hrozný. My si taky vzali úvěr a tak je to tady předělané.. splácíme 6 tisíc a to víš, na jídlo pro 4 lidičky.. a obě mimiča ještě plínečkují,a ostatní náklady na domáctnost, jako elektřina , voda a další..tak to je pak síla. Ale říkala jsem , že bych klidně šla do hypotéky, jen být sami. I teď je to tak výdaje kolem 25 tisíc měsíčně,ale snad se to v dobré časem obrátí. A Tvůj táta má určitě pohodlí a je rád, že je s vámi ,ale je pravda, že takové soužití je asi do budoucna taky rizikové. Víš, děti jsou hrozně supr.. já jsem se dlouho snažila, nemohla jsem mít.. pak ale příroda asi zvolila jinou cestu. Je to běh na dlouhou trať, hlavně občas pak na nervíky.ale stojí to za to, ale člověk potřebuje i na to svoje nervování asi klid.. a ne aby se bál, že na něj spoza rohu vyskočí příbuzný, který ti cpe svoje rozumy, protože si myslím, že my mámy, i když začátečnice rozumíme miminku nejlíp. Víš, taky jsem zjistila, že od té doby, co je mi razeno to poslouchá ta starší a je taková jako na vážkách, jako co řekne někdo jiný,tak je to asi i o tom, že pak to dítko nemá jen tu jednu maminku a tatínka,ale ví, že je tu ještě někdo , kdo jako do toho taky mluví.
Odpovědět
silvanci, tak hodne stesti a elanu, protoze na to musis byt silna ;-) Jen nechapu postoj tveho manzela, jemu nevadi, ze s detmi odchazis a on klidne zustane jako mazanek u rodicu? :-o 8-( Promin, ale ja takovy typy uplne nesnasim, muj otec je podobny. Se svou matkou zije cely zivot (resp. nasi bydli s tatovymi rodici dohromady), kdyz mama uz tolikrat hrozila rozvodem a tim, ze odejde z toho 'vezeni', tak tata by ji nechal jit a zustal by spokojene u rodicu (a to je mu 50!)...to mi vzdycky hne zluci...nechapu ty radoby padny duvody tech (vetsinou muzu), kteri rikaji, ze se prece nezadluzi a radeji budou bydlet dohromady s rodici (protoze tak je to pro vetsinu chlapu pohodlnejsi - jak financne, tak materialne) - ale faktem je, ze dospelym, vyrovnanym a vyzralym lidem to proste nikdy nebude fungovat i kdyby byli sebetolerantnejsi, protoze ta starsi generace to bere vetsinou tak, ze je chytrejsi/zkusenejsi a ceka, ze 'mladi' se ji budou prizpusobovat, ovsem tem taky dojde trpelivost a ohen je na strese....pracovat by na vztazich mely obe strany a ne jen mladi, jak vetsinou stasi ocekavaji....takze pokud nekdo neni submisivni chudinka, ktera se boji se projevit, tak takove souziti proste nikdy fungovat nebude..a zadny penize sveta nevynahradi ten pocit klidu a miru a vlastni svobody ve vlastnim bydleni....
Odpovědět
Profilova fotka
silvanci: soužití s rodiči prostě nedělá dobrotu, to už je léty prověřené...už mi právě začínají vadit i drobnosti, např. když jsme si koupili nový jídelní stůl, tak jsem se dozvěděla "co to zase táhneš?" - jako kdybych se ho musela dovolovat, co si přinesu do vlastního domu? Vadí mi, jak nám rozmazluje psi, nerespektuje, co řekneme, začne to respektovat, až když se rozčílím...nejvíce mě dojalo, když z něho vylezlo, že až to zrekonstruujeme a on bude mít místnost dole a my budeme mít vrštěk, že tam s tou svojí přítelkyní bude přes týden a na víkendy budou jezdit k ní, no to jsem málem myslela, že vyletím z kůže a jednoznačně jsem řekla ne - sice bylo vidět, že je naštvanej, ale je to jeho problém dnes jsme měli jít podepisovat ten druhý úvěr na 630 tis., ale zatím jsem to přesunula na středu a dnes budeme mít velké hovory s tatou na téma stěhování a finance, protože takhle to prostě nejde, my budeme platit jen na samotné bydlení asi 11 tis. Kč a táta nám na to bude přispívat 700 na poplatky a ještě si to pak bude užívat s přítelkyní - no to je dobrej vtip =-) :-S
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj holky, tak jsem narazila na tohle téma a nedá mi to, abych se taky nepřidala. Bydlíme s manželovými rodiči od ledna 2006. Poslední rok je to fakt dost strašné :-| Je to přesně jak píšete. Chci si dělat věci po svém, chci jíst kdy chci já, chci prát kdy chci já, ale bohužel to tak není ]-( Bydlíme s rodičema a manželovým bratrem, donedávna tam byla i jeho sestra. Máme nejmenší pokojíček, je tam vše společné - kuchyň, koupelna, 1 záchod. Přitom je to opravdu velký dům, ale špatně vyřešený. Teď nás s manželem drží nad vodou vidina domečku, který snad do konce roku bude hotový, tak se nastěhujeme. Tchyně je taková typická rozmalovačka, všem by chtěla všechno dávat, všechno ví nejlíp o všem má přehled ]-( Dokonce se mi i stalo, že mi převěsila vyprané prádlo ]-( Já chápu, že to každý dělá jinak, ale přece já taky nepůjdu a neudělám jí to samé. Prostě si chci žít spokojeně, ale to nejde. Věčně se kvůli ní s manžou hádáme a jestli náš vztah přežije tohle, tak už snad všechno. Taky se přes rok snažíme o mimi, tak si myslím, že náš hlavní problém je v tomhle. Já jsem z toho všeho hrozně psychicky vynervovaná a myslím, že do takového prostředí dítě prostě nepřijde :-( Takže z toho vyplívá moje rada: V žádném případě bydlení s rodiči, i kdyby byli milionový, tak ne!!!! Přijet na návštěvu, pokacat a zase odjet do svého. Zničí to všechny vztahy, které by jinak, při odděleném bydlení mohly být perfektní.
Odpovědět
Holky, já vás chápu,taky jsem původně chtěla vlastní, jenže naše platy dohromady dělají cca 23.000,- čistého a jak chcete za tohle něco koupit?A to samozřejmě člověk musí počítat s mateřskou..takže bída,zkrátka bysme se neuživili. Žijeme s prarodiči manžela (ale barák má velký 5+2) a ti jsou rádi že jsou rádi, do ničeho nekecají, a přispívají i na rekonstrukci, jsou rádi že měli domeček komu přepsat a ví že o něj bude až oni tu nebudou,doře postaráno.. Ale asi je to rozdíl, protože ačkoliv jsou obojí rodiče fajn, ani s jedněma bych do bydlení nešla.
Odpovědět
Simousku: No, u nás v Praze je to tak, že bydlení je drahé všude a tak lidi bydlí třeba dva v garsonce, než mají na větší. Takže z 23 byste určitě na něco malýho měli.
Odpovědět
No, už asi ne,protože platíme 4.700 za rekonstrukci a máme velký prostorný 3+1 s terasou..
Odpovědět
a postarat se o stařečky,pro mě není problém..Tchýně bydlí ve stejné ulici a ona s tím počítá taky,že se postará
Odpovědět
No, však je to otázka volby.
Odpovědět
Profilova fotka
Asi je to tak, že partner má práci tady v místě a tam kam se stěhujeme ta práce není,takže i kdyby ,tak zůstane tady,aby se mohli splácet půjčky a aby mu zůstalo taky na jeho živobytí aspoň 2tisíce. Já a děti budeme mít na jídlo asi kolem 5 tisíc. Takže to je opravdu na hraně, ale tak už jsme občas taky žili. Takže o penězích to není, je to opravdu o té psychice a jak ten život prožít. Nechtěla bych se jednou otočit a vidět jen samé nervy a otáčení. To asi nepatří k dospělému životu. :-N .Jinak partner právě není mazánek, jen si to umí spočítat a stejně tak jako já ví, že jestliže nemá přijít exekuce,tak tu musí být.. a na domácí je pes jako nikdo, neposlouchá je, zamyká a i když na něho mluví,tak dělá že neslyší... je na ně docela drastickej.. a oni ho stejně budou obskakovat, tak je to holt jejich dítko. Občas to nechápu,ale co už 8-) .Už to ani nechci zkoumat. Jinak vlastní bydlení je moc fajn. Ať je to byt nebo cokoli jiného. Nejlepší je určitě domeček,kde si můžou děti venku zaběhat a vyblbnout. Jen to chce počítat tak s výdaji kolem těch nejmíň 15 tisíc. Já jsem na mateřské,tak si dovedete představit občas tu hrůzu, než je další výplatka... :-x .Ale když je pohoda,tak se snese vše. Jak říká moje babička, na všechno se dá zvyknout, i na smrt. Je to asi pravda, i když na tchýni ne.. to je asi vyjímka (i ostatní členy domácnosti).Myslím si, že mě teda tohle vyléčilo a taky je to zkušenost, takže toho nelituji. Jsem prostě zase asi dál. A možná i víc dospělá, jestli se to tak dá říct. Jednou mi kamarádka řekla, však si přeci věděla do čeho jdeš, tak teď nemůžeš odejít.. tak jsem přemýšlela a říkala jsem si, do čeho jdeme finančně, to ano.. ale do vztahů nikdo nekoukne, to si naplánovat nejde. a s tátou to je opravdu ohromné, určitě se mu takhle dobře bydlí, když platí tak málo. Kdyby měl bydlet sám, tak dá za bydlení i ve vlastnictví tak pět tisíc a bude rád, že je rád. A jeho přítelkyně za 1+1 určitě taky moc neplatí,tak to že takhle si žijí v podstatě milenecký život jim asi i vyhovuje. Ono taky chodit spolu, nebo spolu žít je veliký rozdíl. táta má prostě návyky jako to všichni známe.. dělat co nemá, když něco řekneš, tak se urazí... ale to je právě to.. asi že my se nechceme přeci hádat v našem domě.. nechceme být nazlobené a pak se usmiřovat... víme, že to tak doma chceme a kdyby tam nebyl ten někdo ,tak je to v pohodě, protože většinou s partnerem je to jiné. to dělá tu atmosféru dusna, že člověk si už nedovede představit, jaké to je si večer sednout, když už děti spí a koukat na telku jen tak. Už přemýšlíme, co se zase stane a co je rozjetého. Nejlepší zážitek posledních dní byl ten, když už jsem uspala obě a v 10 večer mi začala tchýně bušit na dveře... no nejen že já si chtěla sednout..ale taky tím vzbudila děti,takže jsem měla do jedné do noci co dělat. Koupat se taky koupáme skoro podle plánu a to máme svoji koupelnu. U novorozeněte mě přesvědčovala, že má chudák studenou vodu, proto křičí.. nevím, asi jsem malou měla uvařit. :-p . Jsou to asi blbiny,ale jak se dají dohromady,tak je to tak na psychinu nebo na dobrou komedii.NENECHAT SI DO NIČEHO MLUVIT A HONEM PRYČ.
Odpovědět
silvanci, aha, tak to jo. ja bydlim s pritelem a jeho dvema detmi, ktere ma z 1. manzelstvi a je to trochu podobne, jako bydlet s rodici, tedy, ty deti do niceho nekecaji (nemuzou :-D ), ale tim, ze to nejsou moje vlastni deti, tim je to horsi a ja osobne ve skrytu duse doufam, ze po stredni skole odejdou bud na VS nebo do prace - ja i MP jsme hned po maturite oba odesli z domu (ja do prace, on na VS) a osamostatnili se, ale MP sve deti moc rozmazluje a ja se bojim, ze az dospeji (ted je jim 14 a 11 let), ze se jim odsud nebude chtit =-) :-x ...i kdyz to je samozrejme jina situace nez s rodici/tchanovci, protoze u deti se predpoklada, ze se budou chtit osamostatnit a budou uvazovat o odchodu z domu (a kdyby se jim nahodou nechtelo, tak zavedu prisny domaci pravidla, ze se nebudou moci dockat, az vypadnou :-D ). S rodici je to ale jine (napr. moje mama uz nekolik let ceka, az jeji tchanovci zemrou, aby mela klid :-x :-x |-| |-| ;-( )
Odpovědět
Profilova fotka
zanett,tak to je taky obtížná situace bydlet takhle s dětičkama přítele. Možná je to i někdy horší, protože děti jsou právě přemýšliví a dělají věci, které by třeba ani ostatní členy rodiny nenapadly, jen proto ,že jim to dělá radost. Já sama jsem měla doma nevlastního tátu a v době puberty si asi dost užil, jen z toho co jsem si sama vymyslela a udělala to tak, jako že já nic. Teď mi to připadá fuj a ošklivé,ale děti na takové ty svoje vetřelce jsou. Není to správný, ani hezký,ale v dětech se ještě míň vyznáš. Je to fakt, že je to jiný, protože na ně nějak nemůžeš, to by se ještě víc stáhli k tátovi a určovali tě jako ten problém, proč nejsou šťastné,tak to nejde. No určitě se budou chtít osamostatnit a snad už to taky budou docela rozumní lidi, když budou plnoletí a budou to vidět po svým. Ještě je to taky pár let, tak to zvládni. Ale podle toho jak píšeš, tak to vypadá, že je to zatím dobré, že nejsou velké konflikty. Plánujete miminko?
Odpovědět
silvanci; neni to tak ruzove, protoze holka (14) je dokonala manipulatorka a sama jsem se divila, co dokaze. Kdyz byla mladsi (cca 11 let), tak dokazala delat strasny svinarny a manipulovat s okolim velmi promyslene, az jsem neverila vlastnim ocim, takze spolecne bydleni byl obcas boj (protoze byvala manzelka MP deti do sve pece nechce a ani je je mit kvuli svemu zdravotnimu stavu nemuze, takze nehrozi, ze by bydlely nekde jinde nez s nami). Deti neplanujeme, i kdyz priznavam, ze jsme o tom kdysi kratce uvazovali, ale nase situace je pomerne komplikovana a celkove to spis nahrava tomu, ze deti radsi nee. Cas ukaze, jak se co vyvrbi, ale prozatim to vypada tak, ze ne. Ale aby sis nemyslela; matka MP je taky docela 'povedena' (nastesti spolu teda nebydlime), ale stavalo se, ze v dobe nasi nepritomnosti nam prerovnavala kuchyn, porizovala novy (naprosto priserny) nabytek atd....a to bydli na druhe strane mesta, bydlet s nama v jednom dome by bylo za trest! A s vlatnimi rodici bych taky bydlet nemohla, protoze matka je general nejvetsi a otec je bordelar ....no proste jedine s MP, bydleni s kazdym ostatnim by bylo fakt za trest.
Odpovědět
Profilova fotka
zanett: určitě žádné soužití není ono, i když jsou to děti a tvůj přítel je má moc rád. Děti dokážou být tak vynalézaví, že na některé věci by jsme nepřišli ani my starší. A pak jak jsi psala.. manipulovat to oni umí, už jen z toho hlediska, že jsou děti a dobře vědí jak a u koho zabrnkat,aby bylo aspoň trochu po jejich. tak snad i jejich dospívání ve zdraví oba přečkáte a budete pak konečně v soukromí. Je to ale opravdu o nervíkách, občas je to lepší, občas horší. Jedno období jsem třeba měla opravdu tak otřesné, že jsem měla pocit, že tenhle život, tak to nemůže být můj.. pořád jsem přemýšlela, kde jsem udělala chybu a přemýšlela a tak.. a taky přemýšlela a co děti a pak jsem si vzpoměla, jak hodně psychologů a taky ze zkušeností mých velice blízkých vím.. a říká se to.. že se nic nemá zachraňovat omlouváním, že to tak bude lepší pro děti, že to člověk dělá kvůli dětem. A je to určitě pravda... už vidím, jak mě mé děti milují, když mě nachytají jak brečím, jak jsem nervozní, protože ony to vycítí a podobně. Když jsem byla v porodnici,tak jsem taky nepoznala vlastní domácnost a to bylo něco.. pak začalo daleko větší peklíčko... jako že jsem nejblbější a to doslova a že mé děti jsou parchanti... a to bylo na mě dost. to asi byla poslední kapka a od té doby jsem jen zařizovala jiné bydlení a zkoušela dát co se dá dohromady. Je pravda, že mám v manželovi velké zastání, tak se nikdy nestalo, že by stál bokem.. bylo tam toho ale víc a tak ... nakonec doufám, že to tak bude to nejlepší, co se mi v životě stalo.. teda narození dětí, tak to je zážitek na celý život.
Odpovědět
No holky, preju vam hodne stesti. Priznam se, ze bych nic z toho nedokazala. Ani zit s rodicema, ani s cizima detmi, ani s 5tis. na mesic.......... To takhle clovek cte a uvedomi si, co ma. I kdyz, nic neni zadarmo............
Odpovědět
1
…
5
6
7
…
10
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?